Rumunsko jde do války aneb Velký risk, který vyšel

27. srpen 2016

Úspěch Brusilovovy ofenzivy na východní frontě v létě roku 1916 přiměl k vstupu do války balkánský stát, který stál dosud poněkud překvapivě stranou Velké války. Za poněkud unáhlené rozhodnutí zaplatilo Rumunsko více než dvěma roky těžkých útrap. Dokonce hrozilo, že jako stát přestane existovat. Přesto se dočkalo vítězného konce a stalo se Velkým Rumunskem.

Moderní rumunský stát se zrodil podobně jako jiné menší balkánské monarchie díky oslabení osmanského impéria ve druhé polovině 19. století. Prvním krokem k rumunské samostatnosti bylo sjednocení jednotlivých knížectví a zisk autonomie v rámci Osmanské říše v 60. letech. Klíčovým obdobím ale byla válka z roku 1878, po níž Rumunsko vyhlásilo nezávislost, která byla následně v roce 1880 uznána hlavními evropskými velmocemi.

Rumunsko se stalo dalším balkánským královstvím, které se pozvolna vnitřně modernizovalo, aniž by se ovšem vyhnulo bolestným okamžikům, jako bylo krvavé rolnické povstání z roku 1907.

Italský příklad táhne

V mezinárodní politice vystupovalo Rumunsko jako tichý spojenec Trojspolku tj. německého císařství, Rakouska-Uherska a Itálie. V praxi jej ale expanzivní rakouská zahraniční politika na Balkáně nutila do svazku s dohodovými mocnostmi. Ze dvou balkánských válek v letech 1911 až 1913 navíc Rumunsko získalo některá území na úkor blízkého spojence ústředních mocností Bulharska.

Demonstrace v Bukurešti na podporu vstupu Rumunska do války na straně Dohody

Po krátké vnitřní diskusi se nakonec rumunská vláda na začátku první světové války rozhodla pro neutralitu, což poněkud připomíná politiku Itálie ve stejném dějinném období. Když zemřel král Carol I., odpadl i poslední zastánce spojenectví s Německem a rumunské království se začalo připravovat na válku.

Nejvhodnější čas? Srpen!

Vstup do války byl jen otázkou času. Rumunskému ministerskému předsedovi Ionu I. C. Brătianovi se podařilo vyjednat tajné spojenectví s Ruskem, které podporovalo nárok Bukurešti na uherská území. Rumunsko bylo zase pro Dohodu atraktivní bohatými zásobami obilí a největšími ropnými poli v Evropě. Smlouvy o výměně informací i o vzájemné pomoci podepsal Brătianu také s Itálií.

Rumunský král Ferdinand I.

Správný čas nastal během jara roku 1916. Dohoda krvácela u Verdunu a na Sommě a zejména Francie začala tlačit na rumunský vstup do války. Když byli navíc od roku 1915 Rakušané vázáni na italské frontě a v červenci 1916 se začal dařit postup generálu Brusilovovi, nebylo nač čekat. Smlouvy o spojenectví Rumunska s Dohodou byly podepsány 17. srpna 1916.

Kdo seje vítr…

Carolův nástupce Ferdinand I. vyhlašuje ústředním mocnostem válku 27. srpna 1916 a hned nazítří zahajuje rumunská armáda všeobecný útok na dosud uherské Sedmihradsko. Z počátku se jí daří. Prakticky ihned dobývá Brašov a rumunské jednotky postupují dál k Sibini a Temešváru nadšeně pozdravovány místním rumunským obyvatelstvem.

Logo

Počáteční úspěch ale brzy střídá rozčarování. Spojenci Rumunska nejsou schopni útok dostatečně podpořit a Němci a Rakušané přecházejí do zničujícího protiútoku. Rumuni jsou poraženi u Dobrudži, Turtucaia a Silistry a na podzim je dokonce několikrát bombardována Bukurešť.

…sklízí bouři

Jen s vypětím všech sil se rumunské armádě podaří zabránit svému obklíčení v Karpatech. Problémem je příliš dlouhá fronta, brzký nedostatek zásob i munice. Situace se zejména po německé ofenzivě generála Ericha von Falkenhayna v oblasti řeky Jiu stává kritickou. Brzo padne i Craiova, a když od jihu zaútočí německý generál August von Mackensen na Bukurešť, je prakticky rozhodnuto.

Hlavní rumunské město padne i přes hrdinný odpor jednotek generála Constantina Prezana 6. prosince 1916. Vláda i král se evakuují na sever do Jasů. Okupovány jsou tři čtvrtiny království, Rumuni přicházejí o čtvrt milionu vojáků. Ropná pole hoří, aby je nemohl využívat nepřítel.

Logo

Rumunsko se nevzdává

Porážka byla těžká. V dosud nedobyté části byl navíc nedostatek potravin, začínala zima a uprchly sem tisíce obyvatel z okupovaných částí Rumunska. Určitá pozitiva zde ale přece jen byla. Německé síly byly vázány na další frontě a chyběly zejména na západní frontě. Spojeneckým Rusům se později přece jen podařilo stabilizovat frontu na linii Galaci-Nămoloasa. V době poslední ruské ofenzivy v létě 1917, během níž se mimochodem vyznamenaly československé legie u Zborova, se rumunská armáda dokonce odhodlala k menším protiútokům v oblasti Mărăsti a Oituzu.

Čtěte také

Tento malý, ale trvalý zisk měl později cenu zlata. Oddálil totiž na německé plány na konečnou ofenzivu v Rumunsku a jeho vymazání z mapy.

Nakonec jasné vítězství

Přitom právě tento vývoj mohl být zvlášť po bolševické revoluci v Rusku počátkem listopadu 1917 velmi reálný. Lenin a Trockij totiž začali okamžitě jednat s centrálními mocnostmi o ukončení války a Rumunsko tak ztratilo nejdůležitějšího spojence a ocitlo se v boji zcela osamocené. Nezbývalo nic jiného než také jednat.

Německé mírové podmínky obdrželo Rumunsko v březnu 1918. Muselo ústředním mocnostem odevzdat další území a bylo postiženo ekonomicky. Zachovalo si ale existenci. A když se naopak na podzim 1918 začaly hroutit ústřední mocnosti, Rumunsko jim ještě stačilo znovu vyhlásit válku.

Rumunský premiér Alexandru Marghiloman podepisuje mírovou dohodu Rumunska s Ústředními mocnostmi (Bukurešť, 1918)

Díky příznivé mezinárodní situaci a svému vojenskému angažmá se Rumunsko nakonec dočkalo sladké odměny. I přes těžké vojenské porážky z roku 1916 získalo po mírových jednáních ve Versailles zpět ztracená území a navíc ještě některá bývalá území Rakouska-Uherska, Bulharska a carského Ruska. Rumunsko tak vytěžilo ze své účasti v první světové válce největší územní rozsah ve své historii.

Logo
autor: Václav Nájemník
Spustit audio