Kde byl zakopán Karel Poláček?

14. říjen 2014

Je až s podivem, jak málo máme informací o působení Karla Poláčka v rakousko-uherské armádě a o jeho osudech během první světové války. Bylo to proto, že významný český humanista nerad hovořil o tak nelidském prostředí, jakým je válečná vřava? Nebo ještě nebyly objeveny všechny prameny?

Možná od všeho trochu. Za úvahu stojí i to, že Poláčka možná jen někdo nestačil pořádně vyzpovídat, protože předčasně zemřel v koncentračním táboře za druhé světové války. Přesto se o Velké válce a Poláčkově účasti v ní určitých střípků dopátrat dá. Vedle kusých pramenných záznamů a vzpomínek jeho dcery může pomoci Poláčkovo dílo. V něm je první světová válka kulisou tetralogie Okresní město a odkazy najdeme i v různých Poláčkových povídkách a článcích. Autor v nich totiž jistě čerpal z vlastní zkušenosti.

Láska vojenská a přelétavá

Poláčkovým rodištěm byl východočeský Rychnov nad Kněžnou. Malebné maloměsto se stalo známému humoristovi nevyčerpatelným zdrojem inspirace. Bylo mu čerstvých třiadvacet let, když v létě roku 1915 nastoupil jako jednoroční dobrovolník k 18. pěšímu pluku v Hradci Králové. Výcvik probíhal v České Lípě, jejíž obyvatelstvo bylo v podstatě výhradně německé. Odkazy na úmorné execírování a vojenskou realitu, která ruší dosavadní sociální rozdělení a zvyklosti, najdeme především v bravurně napsaném románu Hrdinové táhnou do boje.

Zeměbranecký pluk před chlapeckou školou

Tématem knihy je i láska, kterou Poláčkovo alter ego Jaroslav Štědrý v německém městě prožívá s dívkou jménem Dolfi. Adolfina Prinke, tedy Dolfi, bylo skutečné jméno dívky, s níž se v České Lípě Poláček scházel a k níž choval něžné city. Bylo jí v té době šestnáct let a můžeme-li věřit knižnímu popisu, nosila kretonové kvítkované šaty a na hlavě rusý věneček. Románek nakonec trval, podle ironického autora dobře obeznámeného s realitou posádkového města, přesně měsíc. Tedy tak, jak dlouhý byl pobyt mladého vojáka ve městě, než se přesunul na frontu a než ho vystřídal další adept na lásku, který se ve městě ocitnul s novými branci…

Ze zápisníku z vojny

Z výcviku do podzemního města

V České Lípě navštěvoval Karel Poláček stejně jako jeho hrdina Jaroslav Štědrý důstojnickou školu, v níž byli oba stejně neúspěšní. Pro Poláčka bylo dění v učebně zdrojem inspirace pro vykreslení absurdního prostředí, kde se z mužů různých zaměstnání stávají žáčkové, kteří se musí nazpaměť učit německé poučky z důstojnických návodů. Hrubost vojenského prostředí významně vynikne i v knize Podzemní město, kde Poláček svým neopakovatelným stylem popisuje každodenní život vojáka v zákopech na východní frontě. Čtenář tu občas s pousmáním, ale mnohem častěji s mrazem v zádech, čte o jednotlivých postavách vojáků, kteří se rozličnými způsoby snaží vyrovnat se surovostí důstojníků a s tíživou realitou války. Poláček pravděpodobně strávil na východní frontě necelý rok a jeho popisy zřejmě vycházejí z vlastních zážitků z období mezi 7. říjnem 1915 a 15. březnem 1916, kdy byl pluk zakopán u obcí Malín a Konstantinówka. Některým postavám i zde ponechává pravá jména jako např. obzvláště nesympatickému nadutému nadporučíku Královi vyžívajícímu se v ponižování vojáků.

Záhadné zmizení

Jaro roku 1916 prožil 18. pluk na odpočinku v kraji plném vinic a vysokých kopců v Eppanu u Bolzana v jižním Tyrolsku. Karel Poláček však už zřejmě u svého útvaru nebyl. Otázka, co vlastně budoucí spisovatel dělal a kde se nacházel mezi jarem 1916 a začátkem podzimu 1918, ale stále čeká na zodpovězení. Poláčkův pluk bojoval v horách v Itálii, a ačkoli i tuto historii autor sledoval ve čtvrtém díle tetralogie nazvaném Vyprodáno, podle některých místopisných analýz zde nikdy nebyl. Ale je to skutečně tak? Poláček byl podle mnoha svědectví člověk značně nepraktický a mohl se třeba jen plést. Sám k tomu řekl, že si žádná jména měst ani míst z války nepamatuje a že by svou anabázi za nic na světě nedovedl historicky rekonstruovat.

Frontová linie probíhala i italským pohořím Ortles

Intelektuál v srbském zajetí a vánoční návrat

Na začátku prosince 1916 se pluk znovu ocitl na ruské frontě, kde opět poznal realitu zákopů a dokonce plynových a plamenometných útoků. Dne 21. října 1918 dorazil k srbskému Kragujevači. Právě se Srbskem je spojeno Poláčkovo zajetí. Jak a kdy se do něj dostal, však opět nevíme. Poláčkova otce prý tehdy za synovu dezerci přišli četníci zatknout až do synagogy. V románu Hrdinové táhnou do boje líčí autor útěk jednoho ze synů kupce Štědrého od jednotky a i tento motiv mohl pocházet z vlastních Poláčkových zkušeností, protože podobně jako se to povedlo jeho hrdinovi Viktorovi Štědrému, tak utekl s kamarádem i Poláček.

Srbští vojáci v 1. světové válce

O pobytu v zajetí známe opět jen sebeironické Poláčkovo vypravování, podle kterého prý Srbové vozili zajaté rakouské vojáky do rozbitých měst a nutili je do rekonstrukčních prací, proti čemuž se zajatci bouřili s tím, že jsou to intelektuálové a nemusejí tedy nic dělat. Nakonec zasáhla diplomacie nové Československé republiky, a tak se Poláček mohl na Vánoce 1918 konečně vrátit do Prahy vstříc závratné kariéře jednoho z neoblíbenějších českých autorů 20. století. Jeho románovým hrdinům se však tak šťastně nevedlo. Jaroslav Štědrý padl na samém konci války v trpkém dovršení pozoruhodného Poláčkova díla, které jakoby předznamenávalo i osud autora.

autor: Václav Nájemník
Spustit audio