Herbert Masaryk: Tragické úmrtí nadaného umělce

Autoportrét Herberta Masaryka - Foto: Herbert Masaryk

Autoportrét Herberta MasarykaFoto: Herbert Masaryk

Méně známý syn slavného otce. Malíř uznávaný svými současníky i dnešními historiky umění. A také vynikající sportovec, propagátor hokeje a milovník hudby. To vše byl Herbert Garrigue Masaryk. Stejně jako otec, i on si nechával ve jméně příjmení matky a stejně jako ostatní děti zakladatele novodobého českého státu byl mnohostranně talentovaný. Bohužel ho také postihl stejný osud jako znepokojivě velkou skupinu mužských členů Masarykovy rodiny. Totiž předčasná smrt. Měla ji také na svědomí první světová válka, ačkoli se Herbert do bojů přímo nezapojil.

Mládí ve vybrané společnosti 

Herbert Masaryk se narodil v roce 1880 jako druhorozené dítě tehdejšího docenta vídeňské univerzity Tomáše Garrigua Masaryka. Vyrůstal ve vzdělaném a svobodomyslném prostředí. Herberta umění přitahovalo již od mládí a sám se brzy začal věnovat malbě. Vliv na jeho tvorbu a umělecký růst měla osoba otcova přítele malíře Hanuše Schweigera, doma však vídal a mohl zkoumat například i díla Mikoláše Alše. Po studiích na UMPRUM, která byla tehdy jen střední školou, se vydává na studijní cesty do Itálie a Belgie. Jeho generačními druhy, s nimiž se i přátelil, byli Emil Filla, Vincenc Beneš, Otakar Španiel, Josef Šíma nebo Otto Gutfreund. Silná pouta jej také spojila s malířem Antonínem Slavíčkem a celou jeho rodinou. 

Herbert Masaryk vystudoval UMPRUM. Obraz Venkovské stavení je jedním z jeho nejznámějších - Foto: Herbert Masaryk, Wikimedia Commons, public domain

Herbert Masaryk vystudoval UMPRUM. Obraz Venkovské stavení je jedním z jeho nejznámějšíchFoto: Herbert Masaryk, Wikimedia Commons, public domain

Herbert salutuje! 

Patrně z období, kdy byl Herbert Masaryk u odvodů, pochází jeho vlastnoručně vyrobené přání k otci k narozeninám z roku 1899, na němž se namaloval coby voják v rakouské vojenské uniformě. Přáníčko je vyzdobené pečetí s českým lvem a nápisem „Herbert salutuje“, což svědčí o malířově smyslu pro humor. Na vojnu však ve skutečnosti nikdy pořádně nenastoupil. Když má po studiích v roce 1905 projít výcvikem, je ze zdravotních důvodů záhy propuštěn domů a může se tedy plně věnovat tvorbě. 

Fotbalem k vojenské nezpůsobilosti 

Zproštěn vojenské služby je dokonce i u přísnějších odvodů v roce 1914, kdy prý lékařům předvedl svou „vyhazovací“ lopatku, což byl úraz, který si kdysi způsobil při fotbale. Je skutečně paradoxní, že vynikající sportovec, který například hrál hokej za tehdy nejlepší Slavii Praha, nebyl uznán pro to, aby byl vojákem. Není to ale zase tolik ojedinělý případ, jak nám ostatně ukazují i poměrně nedávné příběhy z časů povinné vojenské služby. Herbertovi však jeho únik před zákopy štěstí nepřinesl. Válka v zimě roku 1915 totiž dosáhla i do zdánlivě klidného zázemí. A přinesla sem i smrt. 

S východočeskými Kameničkami seznámil Herberta Antonín Slavíček. Takhle vesnici známý impresionista zachytil v roce 1904 - Foto: Antonín Slavíček

S východočeskými Kameničkami seznámil Herberta Antonín Slavíček. Takhle vesnici známý impresionista zachytil v roce 1904Foto: Antonín Slavíček

U nás v Kameničkách a v Borové 

Herbert Masaryk si již dlouho před válkou osvojil zvyk jezdit do východních Čech malovat. Líbezné Kameničky mu ukazoval již blízký přítel a mentor Antonín Slavíček, slavný malíř impresionista, jehož vdovu si Herbert po Slavíčkově tragické smrti vzal a jehož děti si osvojil. Zamiloval si i krajinu v blízkosti města Poličky, zejména v okolí obce Borová, kam na evangelickou faru jezdil na prázdniny už se svým otcem a sourozenci. Vesnice na pomezí Žďárských vrchů lákala Herberta zejména kvůli krásným přírodním scenériím, které jej vybízely k malířskému ztvárnění. Právě zdejší pobyt se ale stal mladému malíři osudným. 

Nebezpečí číhá na nádraží 

České země již řadu měsíců pociťovaly tíži války a kromě jiného se stávaly cílovou destinací pro tisíce uprchlíků z válkou postižené Haliče. Několik takových lidí stanulo v únoru 1915 i na nádraží v Borové. Byli to lidé zbědovaní tělesným i duševním strádáním a také nakažení klasickou válečnou nemocí – tyfem. Sociálně cítící Herbert Masaryk se s utečenci nějakým způsobem dostal do styku, možná jen kolem nich prošel v nepravý okamžik. I prchavá chvilka ale stačila, aby se malíř nakazil. Brzo svůj stav zpozoroval a kvůli možnému šíření infekce dokonce spálil svoje oblečení. Do Prahy se Herbert Masaryk vrátil nemocen a jeho stav se dále zhoršoval. Aby neohrozil své děti, byl převezen do bytu rodičů, kde již nějakou dobu scházel malířův otec, bojující svou soukromou válku proti Rakousku za hranicemi. 

Z válkou težce zkoušené Haliče prchaly v roce 1915 tisíce lidí, řada z nich nakažená tyfem. Na fotografii železniční Železniční trať Jaroslav - Řešov - Foto:  Photostelle der Deutsche Südarmee,  zdroj: The New York Public Library, public domain

Z válkou težce zkoušené Haliče prchaly v roce 1915 tisíce lidí, řada z nich nakažená tyfem. Na fotografii železniční Železniční trať Jaroslav - ŘešovFoto:  Photostelle der Deutsche Südarmee, zdroj: The New York Public Library, public domain

Smrt v domě rodičů 

Právě otec Tomáš prý kdysi tyfem také onemocněl, ale vyléčil se. Vysoký a silný Herbert se zdál být také v dobré kondici, ale nákaza postupovala rychle a jeho organismus boj nezvládl. Možná měla na jejím postupu svůj podíl i skutečnost, že Herbert musel být dosti vyčerpaný. Těsně před osudným dnem na borovském nádraží totiž malíř celé dny brázdil okolí Borové na lyžích, kde trávil hodně času intenzivním malováním. Jeho stav se prudce zhoršil v noci ze 14. na 15. března 1915. Brzo ráno vydechl Herbert Masaryk naposled. V červenci se pak jako pohrobek narodila nejmladší malířova dcera Herberta. Byla to přece jen určitá útěcha pro těžce zkoušenou Herbertovu manželku Mílu, která se stala během pěti let již podruhé vdovou. 

Autor:  Václav Nájemník

Nové články v rubrice

1. světová válka den po dni

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas