Josef Kopta: Z banky do legií a na výsluní české literatury

19. říjen 2015

Vedle Rudolfa Medka a Františka Langera patřil Josef Kopta k nejpopulárnějším legionářským spisovatelům. Jeho trilogie o třetí rotě byla vydána skoro dvacetkrát a v roce 1931 dokonce zfilmována. Román Hlídač č. 47 byl pro stříbrné plátno adaptován hned dvakrát a pozoruhodného filmařského zpracování se dostalo i sbírce Pět hříšníků U velryby. Do války šel Kopta jako nenápadný mladý úředník se skrytými literárními ambicemi a vrátil se jako známý básník a publicista, kterého čekala závratná kariéra. Jak se nová osobnost české literatury rodila?

Z Benátek do legií

Když v létě roku 1914 vypukla válka, bylo Josefu Koptovi právě dvacet let a pracoval v České průmyslové bance v Praze. Jelikož neměl žádný zdravotní hendikep, věděl, že ho brzo čeká vojenská služba. Už v říjnu prvního válečného roku narukoval do rakousko-uherské armády. Výcvik absolvoval rodák ze severočeských Libochovic v okolí Nových Benátek, které později splynuly s dalšími okolními obcemi v dnešní Benátky nad Jizerou. Zjara roku 1915 se svým plukem odešel na východní frontu, ale už v květnu během bojů v Karpatech padl do ruského zajetí. Následující rok strávil v důstojnickém zajateckém táboře v Korotojaku ve Voroněžské oblasti. Právě zde se nejspíš Kopta setkal s pozdějším legionářským hrdinou Janem Gayerem, jehož slavný a tragický osud vykreslil ve svých románech o třetí rotě.

Voják a vůl

Josef Kopta

Stejně jako Gayer i Kopta vstoupil po roce v zajetí do České družiny a tím do československého zahraničního vojska. Právě v legiích pod dojmem velkých dějinných událostí začala Koptova literární dráha. Tím, kdo ho v počátcích podpořil a dodal potřebné odvahy, byl Rudolf Medek. Kopta prý tehdy přijel do Kyjeva fasovat důstojnickou výstroj. Měl už za sebou několik publikovaných básní, které uveřejňoval pod pseudonymem Luděk Olševský. Medek se ke Koptovi přistěhoval, a když se dozvěděl o mladíkových literárních ambicích, nechal si přečíst jeden z čerstvých výtvorů. Byla to báseň Voják a starší kolega reagoval nadšeně. Prý Koptovi doslova řekl: „ Vidíš, vole, je hezká. Budu ji tisknout v prvním čísle Československého vojáka, ale podepíšeš ji naplno.“

Hašek, rajská a dějinné okamžiky

Josef Kopta pak absolvoval s ruskými legiemi celou anabázi včetně ústupu na Sibiř a cesty domů z Vladivostoku přes půl světa. Setkal se s nejznámějšími legionářskými veliteli, jako byl proslulý plukovník Josef Jiří Švec, nebo i s významnými osobnostmi legionářské literatury. Vedle Medka byl takovou postavou především František Langer, ale ještě v Kyjevě poznal Kopta i Jaroslava Haška. I on mu v počátcích tvorby dodával sebedůvěru. Vleže na kavalci u kamen se zrakem zabodnutým v Ottově naučném slovníku mu tehdy prý řekl, že revoluce se nedá dělat bez básníků. Významnou úlohu literatury si samozřejmě uvědomovali i Medek s Langerem, kteří prý při ústupu z Kyjeva nad talířem rajské omáčky plánovali psaní románů popisujících velké chvíle, které tehdy všichni prožívali a jejichž sílu si uvědomovali. Trochu tehdy ještě mladšího kolegu přehlíželi, ale brzo bylo jasné, že je jedním z nich.

Po válce

Josef Kopta se z války vrátil, ještě s měsíčním intermezzem v Japonsku, až v srpnu 1920. V armádě nového československého státu pak zůstal až do roku 1925. Rudolf Medek ho povolal do nově vytvořeného Památníku odboje při Ministerstvu obrany. Kopta zde působil v roli tajemníka, ale v hlavě měl už jiné cíle. Byly spojené se samostatnou literární drahou. V české kultuře se Josef Kopta usadil záhy a pevně, a to i osobními vazbami. Mezi jeho blízké přátele patřili vedle legionářských autorů třeba bratři Čapkové. Jeho rozsáhlé dílo zahrnuje vedle beletrie a básní také spousty novinových článků a statí, překlady, divadelní hry i knihy pro mládež.

autor: Václav Nájemník
Spustit audio