Česká družina: Její zrod a první boje českých vlastenců v Rusku
Již v srpnu roku 1914 vznikla v Kyjevě jednotka, která se stala základem našeho největšího samostatného vojenského uskupení za první světové války – československého vojska na Rusi. Tento zprvu malý vojenský útvar, nazvaný podle ruského způsobu Česká družina, se během svého působení rozrůstal a prokazoval stále vynikající bojovou úroveň. Jak se zrodil a kdo ho tvořil? Jaká byla náplň jeho bojové činnosti a jak prožil první měsíce na frontě?
Sokolové, zemědělci a pivaři
V carském Rusku žilo před 1. světovou válkou šedesát pět a podle některých pramenů až sto tisíc Čechů a Slováků. Žili v oblasti historické Volyně nebo ve velkých městech jako Kyjev, Petrohrad, tehdy ruská Varšava, Moskva, Jakatěrinburg nebo Novosibirsk. Přistěhovali se sem za prací a většinou se zabývali zemědělstvím. Byli mezi nimi ale také třeba sládci nebo zástupci českých firem, jakou byla známá automobilka Laurin a Klement. Nemálo Čechů do Ruska odjelo i na výzvu České obce sokolské, aby vyučovali tělocvik a šířili sokolské myšlenky. Ostatně spolkový život byl pro ně typický a vedle Sokola Češi zakládali i mnohá jiná uskupení.
Za cara či císaře?
Po sarajevském atentátu a následných událostech přišly i těmto Čechům, kteří byli stále občany rakousko-uherské monarchie, mobilizační rozkazy. K odvodům se ale krajanům vůbec nechtělo a naopak hledali ochranu u cara. U něj ale zase hrozilo, že budou posláni na Sibiř, protože šlo o cizí státní příslušníky ze země, s níž je car právě ve válce. Zrodil se plán, na němž se shodovalo mnoho českých i ruských ctitelů slovanské vzájemnosti – začlenit Čechy do ruského vojska, aby pomáhali rozbít rakouskou monarchii. A tak již v srpnu roku 1914 vznikla Česká družina.
Ruští domobranci a čeští družiníci
Název družina pochází od jména ruských domobraneckých jednotek, kterých jinak vzniklo v carské armádě dokonce války několik set. Podle ruských předpisů měla mít družina 1096 vojáků, ale tohoto počtu v prvních měsících války nová a výhradně česká jednotka nedosahovala. Češi se stali součástí Kyjevského válečného okruhu a tvořili jeden prapor o dvou četách a síle přes pět set mužů. Po slavnostní přísaze, která se konala 11. října, tedy na svatého Václava 28. září, se čeští dobrovolníci na počátku listopadu 1914 ocitli na frontě.
Průzkum a boj
Družiníci nepůsobili v ruské armádě jako řadoví pěšáci. Jejich nejvyšším představeným byl velitel 3. ruské armády generál Radko Dimitriev, který je rozdělené do čet rozřadil mezi pluky a divize svého vojska. Jejich bojové úkoly byly průzkumného charakteru, ale často se dostávali i do menších střetů v rámci překvapivých výpadů, získávali zajatce kvůli informacím a rozhazovali letáky. Ruské velení je schválně nasazovalo do těch částí fronty, kde se vyskytovaly slovanské a české oddíly a kde bylo rakouské vojsko nespolehlivé. Čeští rozvědčíci vynikali inteligencí, samostatností a odvahou a v boji se brzo osvědčili.
Zajetí znamená provaz
Jelikož byli rakouským velením považováni za přeběhlíky, v případě zajetí jim hrozila okamžitá poprava. To je i případ družiníků Antonína Grmely a Josefa Müllera, jejichž poprava proběhla skoro přesně na den před sto lety 12. prosince 1914. Müller, který pocházel z Vysokého nad Jizerou, byl původně houslistou carského operního orchestru v Petrohradě a do České družiny vstoupil dobrovolně okamžitě po začátku války. S Grmelou byli ale bohužel polskými dělníky zajati, když odění do civilních šatů plnili výzvědné úkoly nedaleko města Wadowice. Není bez zajímavosti, že ve městě, jehož náměstí se stalo smutným jevištěm pro exekuci českých vlastenců, se dva roky po válce narodila jedna z nejznámějších polských osobností Karol Wojtyla, pozdější papež Jan Pavel II.
Proti pěchotě i husarům
Müller a Grmela nebyli ovšem prvními padlými z řad České družiny. Oběti totiž přinesl už boj průzkumné jednotky ve vsi Ščepanov 19. listopadu 1914. Třicet pět vojáků poručíka Petříka se tehdy více jak dvě hodiny bránilo za zdí místního kostela proti přesile rakouského oddílu, než byli vysvobozeni příchodem oddílu Buturinského pluku. Střetnutí si vyžádalo tři mrtvé a stejný počet zraněných. Úplně první vojenskou akcí ale byla srážka s maďarskými husary u Niedziliesky, kde na sebe upozornila zejména pozdější legenda mezi českými legionáři podporučík Stanislav Čeček, který v pozdějších akcích proslul vynikajícími vojenskými schopnostmi a morálkou.
Proti nepříteli zpěvem koled i hymnou
Do různých šarvátek se družiníci dostávali především během průzkumných akcí, během nichž se snažili získávat zajatce nebo zjišťovat pozice nepřítele. Občas se ale uchylovali i k nevšedním praktikám, které měly nepřítele zviklat v odhodlání bojovat za zájmy podunajské monarchie. Mezi nejzajímavější z těchto zvláštních způsobů patřil třeba zpěv koled ze zákopu směrem k nepřátelským pozicím o Vánocích roku 1915. Češi ukrytí na rakouské straně prý tehdy družiníkům ochotně odpovídali. „Zpěvní rozvědka“, jak byli zdatní zpěváci nazýváni, „úřadovala“ i při jiných příležitostech, kdy byla na repertoáru například pozdější hymna „Kde domov můj.“
Trnitá cesta a nadějná budoucnost
Ovšem život České družiny zdaleka idylický nebyl. Jednotka se potýkala s nedostatkem nových rekrutů a spousta zajatých Čechů nejprve nechtěla zpátky na frontu. Muži se obávali o své rodiny doma a ruská armáda pro ně ani neměla ošacení. Ještě větším problémem byl nedostatek českého zdravotního personálu a hlavně lékařů. Přes to nakonec do konce roku 1915 vstoupilo do České družiny 2225 mužů, z nichž třicet jedna padlo. Velkým zlomem byla ruská únorová revoluce, kdy spousta Čechů vyřešila svůj nejistý osud v ruském zajateckém táboře i po akcích českého zahraničního odboje a jeho agitátorů vstupem do rodícího se Československého vojska na Rusi.
Text zpracován s použitím materiálů Vlastivědného musea pro Vysoké na Jizerou a okolí.