Masaryk formuje v Rusku československé vojenské jednotky

V době jeho ruské mise bylo Masarykovi už 67 let - Foto: Library of Congress, Wikimedia Commons CC BY-SA 2.0

V době jeho ruské mise bylo Masarykovi už 67 letFoto: Library of Congress, Wikimedia Commons CC BY-SA 2.0

V květnu 1917 přijíždí sedmašedesátiletý Tomáš Garrigue Masaryk do Ruska, kde chce dosáhnout sjednocení českých a slovenských zajatců v jednotný vojenský sbor. Vojáci se mají zorganizovat podle francouzských pravidel a přesunout na západní frontu do Francie.

Už rok předtím začal československý odboj vzbuzovat pozornost u západních mocností. To vše díky Masarykově úsilí a Československé národní radě v Paříži. V Rusku v té době vzniká proud československého odboje, tzv. petrohradská opozice, která soustřeďuje údaje o českých a slovenských zajatcích v Rusku. Bylo jich bezmála 120 tisíc. 

Josef Dürich (1847-1927), český politik, účastník československého zahraničního odboje za 1. světové války, dramatik a spisovatel - Foto:  Österreichische Nationalbibliothek, public domain

Josef Dürich (1847-1927), český politik, účastník československého zahraničního odboje za 1. světové války, dramatik a spisovatelFoto:  Österreichische Nationalbibliothek, public domain

Hladký průběh přesunu vojáků měl přímo v Rusku zajistit místopředseda Československé národní rady Dr. Josef Dürich. Ten chtěl ale obnovit české království jako součást Slovanského svazu přímo řízeného Ruskem. Jeho působení se neshodovalo s prozápadní představou budoucího státu, která se do té doby utvářela. Proto ho v únoru 1917 Milan Rastislav Štefánik odvolal ze všech funkcí. Vojenský pilot Štefánik se po dohodě s Masarykem a Edvardem Benešem sám zhostil úlohy vytvořit jednotné řídící centrum pro společný odboj Čechů a Slováků, zformovat samostatné česko-slovenské vojsko a prosadit ho mezi politiky.  

Na základě všech informací o ruské situaci Masaryk 5. května 1917 opouští Londýn a vydává se na cestu do Ruska, kam přijíždí v noci z 15. na 16. května. Sám neskrývá sympatie k ruské vládě vzešlé z únorové revoluce, především k ministru zahraničních věcí Pavlu Miljukovovi, se kterým byli přátelé. Společně sdíleli názor na osvobození slovanských národů z Rakouska-Uherska i to, že Rusko má pokračovat v bojích po boku Dohody.  

Oslava 1. máje 1917 v Petrohradu: vpravo ruský ministr války Kerenskij, uprostřed francouzský ministr vyzbrojování Albert Thomas, vlevo za ním generálmajor Kornilov - Foto: Wikimedia Commons,  public domain

Oslava 1. máje 1917 v Petrohradu: vpravo ruský ministr války Kerenskij, uprostřed francouzský ministr vyzbrojování Albert Thomas, vlevo za ním generálmajor KornilovFoto: Wikimedia Commons, public domain

Masarykův úkol ale hned z počátku ohrozily dva otřesy. V den jeho příjezdu totiž Miljukov rezignoval. Jeho odchod z vlády souvisel pravděpodobně s nepokoji mezi petrohradskými vojáky a dělníky, vyvolanými agitací bolševiků v čele s jistým Vladimírem Iljičem Uljanovem, zavaným Lenin. Ten se ze švýcarského exilu vrátil do Ruska s vydatnou pomocí německé generality pouhý měsíc předtím. 

Masaryk se v Rusku pustil do složitých politických jednání. Uspořádal řadu schůzí, kterými se snažil povzbudit ochablou ruskou bojovnost. Navázal na Štefánikovy rozhovory s představiteli francouzské armády o formování československých jednotek.  

12. června 1917 uspořádal Akademický svaz vysokoškolských profesorů v Petrohradu rozlučku s ministrem Albertem Thomasem, který se vracel do Paříže. Projevoval tím solidaritu s bojující Francií. Profesor Nikolaj Ivanovič Karějev tam vyzdvihl profesora Masaryka jako zástupce malých národů. Jejich osvobození totiž patřilo k jednomu z válečných cílů Ruska. Sám Masaryk se ve svém vystoupení přihlásil k úsilí Dohody vybojovat demokracii a pokrok rozbitím Rakouska-Uherska.  

A hned den poté byl dohodnut nábor, a to především pro francouzskou armádu. Masarykovi se podařilo uzavřít s Thomasem smlouvu o transportu 30 tisíc zajatců jako dělníků. O přesunu dalších zajatců pro armádu se hovořilo jen nezávazně. Albert Thomas v této věci už nebyl kompetentní a realizace se jevila jako velice obtížná. Pro vznik a přesun československé armády už nebylo možné udělat víc. 

Autor:  Pavel Kobera

Nové články v rubrice

  • 17. prosince  2014     Fotogalerie  rubrika: Legionáři

    Česká družina: Její zrod a první boje českých vlastenců v Rusku

    Již v srpnu roku 1914 vznikla v Kyjevě jednotka, která se stala základem našeho největšího samostatného vojenského uskupení za první světové války – československého vojska na Rusi. Tento zprvu malý vojenský útvar,...

     
  • 1. prosince  2014       rubrika: Legionáři

    František Langer: Humanista s perem, skalpelem i puškou

    Vlastenectví, hrdinství, svoboda, vina, trest. To jsou jen některé z hlavních pojmů, které ve svém díle problematizoval legionářský spisovatel, dramatik, lékař, voják a politik František Langer. Často při tom vycházel...

     
  • 10. října  2014     Fotogalerie  rubrika: Legionáři

    Cesta roty Nazdar

    V Bayonne, městu schovaném v podhůří Pyrenejí a na dohled od Atlantiku, složilo 12. října 1914 na 250 Čechů a Slováků slavnostní přísahu věrnosti Francii. Většina mužů, a v některých případech spíše chlapců, kteří se...

     

1. světová válka den po dni

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace