Masaryk formuje v Rusku československé vojenské jednotky
V květnu 1917 přijíždí sedmašedesátiletý Tomáš Garrigue Masaryk do Ruska, kde chce dosáhnout sjednocení českých a slovenských zajatců v jednotný vojenský sbor. Vojáci se mají zorganizovat podle francouzských pravidel a přesunout na západní frontu do Francie.
Už rok předtím začal československý odboj vzbuzovat pozornost u západních mocností. To vše díky Masarykově úsilí a Československé národní radě v Paříži. V Rusku v té době vzniká proud československého odboje, tzv. petrohradská opozice, která soustřeďuje údaje o českých a slovenských zajatcích v Rusku. Bylo jich bezmála 120 tisíc.
Hladký průběh přesunu vojáků měl přímo v Rusku zajistit místopředseda Československé národní rady Dr. Josef Dürich. Ten chtěl ale obnovit české království jako součást Slovanského svazu přímo řízeného Ruskem. Jeho působení se neshodovalo s prozápadní představou budoucího státu, která se do té doby utvářela. Proto ho v únoru 1917 Milan Rastislav Štefánik odvolal ze všech funkcí. Vojenský pilot Štefánik se po dohodě s Masarykem a Edvardem Benešem sám zhostil úlohy vytvořit jednotné řídící centrum pro společný odboj Čechů a Slováků, zformovat samostatné česko-slovenské vojsko a prosadit ho mezi politiky.
Na základě všech informací o ruské situaci Masaryk 5. května 1917 opouští Londýn a vydává se na cestu do Ruska, kam přijíždí v noci z 15. na 16. května. Sám neskrývá sympatie k ruské vládě vzešlé z únorové revoluce, především k ministru zahraničních věcí Pavlu Miljukovovi, se kterým byli přátelé. Společně sdíleli názor na osvobození slovanských národů z Rakouska-Uherska i to, že Rusko má pokračovat v bojích po boku Dohody.
Masarykův úkol ale hned z počátku ohrozily dva otřesy. V den jeho příjezdu totiž Miljukov rezignoval. Jeho odchod z vlády souvisel pravděpodobně s nepokoji mezi petrohradskými vojáky a dělníky, vyvolanými agitací bolševiků v čele s jistým Vladimírem Iljičem Uljanovem, zavaným Lenin. Ten se ze švýcarského exilu vrátil do Ruska s vydatnou pomocí německé generality pouhý měsíc předtím.
Masaryk se v Rusku pustil do složitých politických jednání. Uspořádal řadu schůzí, kterými se snažil povzbudit ochablou ruskou bojovnost. Navázal na Štefánikovy rozhovory s představiteli francouzské armády o formování československých jednotek.
12. června 1917 uspořádal Akademický svaz vysokoškolských profesorů v Petrohradu rozlučku s ministrem Albertem Thomasem, který se vracel do Paříže. Projevoval tím solidaritu s bojující Francií. Profesor Nikolaj Ivanovič Karějev tam vyzdvihl profesora Masaryka jako zástupce malých národů. Jejich osvobození totiž patřilo k jednomu z válečných cílů Ruska. Sám Masaryk se ve svém vystoupení přihlásil k úsilí Dohody vybojovat demokracii a pokrok rozbitím Rakouska-Uherska.
A hned den poté byl dohodnut nábor, a to především pro francouzskou armádu. Masarykovi se podařilo uzavřít s Thomasem smlouvu o transportu 30 tisíc zajatců jako dělníků. O přesunu dalších zajatců pro armádu se hovořilo jen nezávazně. Albert Thomas v této věci už nebyl kompetentní a realizace se jevila jako velice obtížná. Pro vznik a přesun československé armády už nebylo možné udělat víc.