Odboj24. září  2015  

Masarykova londýnská mise: S revolverem proti nepříteli

Obliba Tomáše Garrigua Masaryka v jízdě na koni je všeobecné známá. V Londýně se ale naučil skvěle ovládat revolver - Foto:  zdroj: Bundesarchiv, Bild 183-R05923 / CC-BY-SA, public domain,  autor neznámý

Obliba Tomáše Garrigua Masaryka v jízdě na koni je všeobecné známá. V Londýně se ale naučil skvěle ovládat revolverFoto:  zdroj: Bundesarchiv, Bild 183-R05923 / CC-BY-SA, public domain, autor neznámý

Dvacet měsíců strávil Masaryk ve městě nad Temží. Přednášel, agitoval, psal. Snažil se představit české země v tom nejlepším světle. Rozšiřoval síť kontaktů, získával na svou stranu významné britské diplomaty, upevňoval vazby na představitele jiných slovanských národů. Také hodně četl. A občas zašel i do kina.

Britští staří milí přátelé 

V září 1915 opustil Masaryk Ženevu a vydal se za československou samostatnost lobovat do britské metropole. Od samého počátku tam měl několik želízek v ohni. Předně historika W. Seton-Watsona a novináře Henryho Wickhama Steeda. S oběma se již dobře znal a označoval je dokonce za „staré milé přátele“. Právě k nim směřovala od počátku války řada dokumentů obsahujících důležité informace o dění uvnitř Rakouska-Uherska i o záměrech domácího odboje. V rukou Henryho Steeda skončily například i zprávy, které z monarchie v podrážce své boty a dceřině korzetu vyvezl Emanuel Voska

Konexe obou mužů se potvrdily být velmi cenné a užitečné, díky Seton-Watsonovi se navíc Masaryk dostal na londýnskou univerzitu. První ze série přednášek na téma úlohy „malých národů za evropské krize“ si 19. října 1915 vyslechli i někteří poslanci a novináři. Masarykovým hlavním záměrem bylo ukázat malé národy střední Evropy jako potenciální stabilizátory celého kontinentu. 

Německá ponorka v Londýně v roce 1918 - Foto:  autor neznámý, Zdroj: Flickr, public domain

Německá ponorka v Londýně v roce 1918Foto:  autor neznámý, Zdroj: Flickr, public domain

Politickou agitací myslící lidi odradíte 

Kromě přednáškové činnosti se Masaryk v Londýně věnoval psaní memorand, brožur a článků. Využíval všech možných cest, jak dostat českou, resp. československou otázku v zahraničí do širšího povědomí: „Naše propaganda byla demokratická; získávali jsme totiž nejen politiky a lidi oficiální, nýbrž především tisk a tím široké vrstvy,“ vzpomínal Masaryk později. „Z psychologie propagandy je důležité jedno poučení: Nemyslit, že se lidé získají pro politický program jen a hlavně jeho energickým a nadšeným hlásáním a vytyčováním jednotlivých bodů – o to běží, lidi zaujmout pro věc čímkoli a třeba nepřímo. Mluvte o umění, o literatuře atd., o tom, co druhého zajímá a získáte ho; agitací politickou často myslící lidi odradíte nebo nezískáte… A ještě jedno upozornění: propaganda musí být poctivá. Nadsazování a dokonce lhaní neprospívá.“ 

V Londýně Masarykovi v jeho činnosti pomáhala dcera Olga (na fotografii s otcem v roce 1918 po návratu do Československa). Starší dcera Alice skončila v letech 1915-1916 v rakouském vězení - Foto: Josef Jindřich Šechtl,  GFDL/CC

V Londýně Masarykovi v jeho činnosti pomáhala dcera Olga (na fotografii s otcem v roce 1918 po návratu do Československa). Starší dcera Alice skončila v letech 1915-1916 v rakouském vězeníFoto: Josef Jindřich Šechtl, GFDL/CC

Na jednom z nejživějších londýnských náměstí, Piccadilly Circus, si Masaryk pronajal krám, který upravil jako knihkupeckou výkladní skříň. V ní vystavoval dokumenty nejrůznějšího druhu – mapy, publikace, zprávy o nejnovějším dění - zkrátka vše, co místním pomohlo přiblížit české země i středoevropský prostor jako takový.  

Prospěšná Alice ve vězení 

Osvětová činnost začala nést své ovoce koncem roku 1916, kdy Masaryk shledal, že vzrostl zájem o jeho přednášky a Češi a Slováci se stali obecně zajímavým tématem: „Velmi nám pomáhala Vídeň. Usvědčovali jsme její zprávy ze lži. Pronásledování našich lidí přesvědčovalo cizinu o našem odboji – mučednictví a zvláště krev získávají; využili jsme zejména žalářování, procesu a odsouzení doktora Kramáře a Rašína velmi vydatně. Uvěznění naší Alice prospělo nám zejména v Anglii – když i ženy jsou vězněny, věc je opravdová.“ 

Francouzská i britská slabost pro sentiment 

V Londýně chodil Masaryk rád do kina na válečné filmy. Na fotografii kino na Lordship Lane v jihovýchodním Londýně (1913) - Foto:  autor neznámý, Wikimedia Commons, public domain

V Londýně chodil Masaryk rád do kina na válečné filmy. Na fotografii kino na Lordship Lane v jihovýchodním Londýně (1913)Foto:  autor neznámý, Wikimedia Commons, public domain

Masaryk v Londýně ale nejenom pracoval. Ve volných chvílích se intenzivně věnoval četbě, aby si doplnil znalosti o spisovatelích, protože jak sám tvrdil: „U nás i nejlepší knihovny měly přece jen značné mezery.“ Navštěvoval také kina, i když předně kvůli válečným filmům. Ty ukazovaly válku v celé její šíři, se všemi aspekty – od příprav v továrnách až po dění v zákopech: „Francouzové podávali kusy více politické. Obecenstvo francouzské i anglické si libovalo v sentimentálnostech, ale filmy anglické a americké nebyly tak smutné jako francouzské.“ 

Záhadná otrava 

Během svého londýnského pobytu Masaryk získával sympatizanty, zároveň ale neztrácel nepřátele. Byl soustavně sledován, jednou se mu agenti pokusili vyloupit archív. A neunikl dokonce ani otravě. Její důsledky byly natolik vážné, že si vyžádaly chirurgický zákrok. Okolnosti otravy zůstávají stále trochu záhadné. Podle lékaře, který Masaryka operoval, se jed do těla dostal z prádla. Sám Masaryk vyslovil domněnku, že za tím stáli rakouští nepřátelé: „Že po mně slídili, toho jsem měl důkazy už v Ženevě, pak i v Londýně.“ Po této zkušenosti se budoucí prezident rozhodl neponechat nic náhodě a naučil se střílet z revolveru, i když jak sám po válce řekl: „To bych asi udělal i bez toho všeho – vždycky jsem rád střílel do terče a těšil se z přesného trefování. Na ochranu mně stačilo, když moji slídiči viděli, že se připravuji." 

Autor:  Iva-Hedvika Zýková

Nové články v rubrice

1. světová válka den po dni

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas