Po stopách Masarykových zimních cest
Po dvou výpravách do Holandska, zamířil Masaryk v prosinci 1914 do teplejších krajin – do Itálie. Neměl se tam ale ohřát dlouho. Už v lednu 1915 vystřídal Řím za Ženevu. Město exulantům zaslíbené se pak na několik měsíců stalo jeho útočištěm.
Cestu do Itálie Masaryk dopředu plánoval. Nechtěl ale, aby vzbudila nežádoucí pozornost úřadů, a tak s sebou vzal svou mladší dceru Olgu. Předstíral, že ji doprovází na léčebný pobyt. Do jaké míry využil reálné dceřiny nemoci jako vhodné záminky a do jaké míry byly zdravotní obtíže vyfabulované, není zcela zřejmé. Nicméně vzhledem k tomu, že Olze se právě rozpadlo pouze rok trvající manželství, mohla být změna prostředí směle prezentována jako ozdravná. Přes Vídeň a Benátky tak společně těsně před Vánoci dorazili do Říma.
S čím kdo zachází, tím také schází
Tam se Masaryk setkal se zástupci Jihoslovanů i Rusů, a zejména pak s Vsevolodem Svatkovským, korespondentem oficiální ruské informační agentury. Právě on bude po celou dobu války Masarykovi dodávat informace o dění v Rusku. V Římě chtěl ale také zjistit, na kterou stranu to doposud neutrální Itálii táhne víc. Dospěl k závěru, že antipatie k Rakousku ji nakonec přihrají do náruče stranám Dohody. V té době si také plně uvědomil silně proněmeckou a prorakouskou orientaci Vatikánu. Lakonicky to ve svých poznámkách okomentoval větou: „Kdo papeži holduje, ten na to také zajde.“
Jakmile v Itálii zjistil, co potřeboval, přesunul se i s Olgou do Ženevy, oblíbené destinace mnoha exulantů. Výhodou města byla snadná dostupnost zahraničního tisku i relativní bezpečnost. Přesto Masaryk po celou dobu používal pseudonym Thomas G. Marsden. V Ženevě se také setkal s českou kolonií a zejména se Lvem Sychravou, který se proti Rakousku snažil ve Švýcarsku agitovat už od podzimu. Domlouvali spolu organizaci zahraničního odboje.
Není cesty zpět
Masaryk původně plánoval v Itálii co nejrychleji zjistit vše potřebné a navrátit se domů. V průběhu ledna si dokonce na konzulátě nechal pro účely zpáteční cesty ověřovat pas. Od přátel ale přišlo varování, že je na něj vydán zatykač a za žádnou cenu se nemá vracet. Že je situace opravdu vážná, přijel navíc do Ženevy hlavu odboje osobně přesvědčit Beneš. Od původního plánu Masaryk tedy nakonec skutečně upustil, ale značně nerad. Český protirakouský odboj měl totiž za nedostatečně připravený. Zároveň ovšem pokládal za důležité, aby se Češi vůči monarchii vymezili co nejdříve. V půli února tak posílá do Prahy výzvu: „Český národ, nejen jednotlivci, musí před Evropou vystoupit, ovšem veřejně! … Vystoupit = Nebát se a položit i oběti! Zadarmo a bez přičinění našeho samostatnost nám nedá nikdo.“
K podobnému prohlášení – nakonec právě z úst Masaryka - ale přesto dojde až o několik měsíců později.