Dopisy z fronty: „Bratry bolševiky jsme probudili z postelí, lítají před námi jako diví“

12. listopad 2015

Jaké to je dělat zeď neukázněným maďarským hordám? Bolí po tokajském hlava? Co si myslí Josef Kožíšek o vládním závazku socialistickému bloku? A co o smrti Štefánika? Rok 1919 byl na Slovensku dramatický - nesl se v duchu bojů o hranice. Vyvázl z nich Josef Kožíšek se zdravou kůží?

15. dubna 1919, Tornalja

Drazí,
…včera jsme tu měli zase asi hodinu trvající přestřelku…Pod naším městečkem jest v bezprostřední blízkosti vesnička, která jest za demarkační čarou a odtamtud to vždy začne. Bývá tu pak pěkný kravál. Čekáme stále, kdy už nám mírová konference určí definitivní hranice, abychom je obsadili…Je nás tu nyní více, tedy trochu zábavy se najde. Zase jsme několikráte hráli taroky. Víno je tu dobré, zvláště tokajské, jenže po něm bolí hlava.

5. května 1919, Miškovice

Drazí,
divíte se zajisté, že již nepíši Tornolja jako dříve. Ano jsem v Miškovici už třetí den…28. dubna jsem ještě docela klidně snědl večeři a byli jsme jako obyčejně na sklence tokajského. V tom zadrnčí telefon – rozhovor s plukem. Už je tady nač čekáme již tak dlouhý čas!...Vše v tichosti připraveno a ve 4 hodiny už čekáme na demarkační čáře.

Nástup proveden velice rychle a již obrovský střelecký řetěz pohybuje se kupředu. Nebyl to vlastně pochod, byl to let. Bratry bolševiky jsme probudili z postelí, lítají před námi jako diví. Ženeme je před sebou jako zajíce, pušky pracují hned na jednom křídle, hned na druhém. Neocenitelné služby prokazují kulomety, které si okamžitě zjednávají respekt. Kde je odpor tužší pomáhá dělostřelectvo, které jde s námi takřka v jedné linii. Bereme jednu ves za druhou. Nepřítel nechal na poli mnoho raněných i mrtvých, naše ztráty až do Bánréve, prvního to našeho cíle 1 mrtvý a 2 lehce raněný. Před Bánréve kladli nám vážnější odpor, z nenadání jsme zasypáni deštěm kulí, každý se rychle kryje a odpor zlomen bočním pohybem levého křídla. Kulomety naše kosí vše, co je před námi. Postupujeme do důležité křižovatky železniční Banreve. Tam ukořistěn byl vlak, který ihned jede nás zásobiti. Mimo to cestou ukořistěny 2 polní kuchyně, ještě se z nich kouřilo a obsah „bodnul“.

Korespondence Josefa Kožíška

1. června 1919, Olomouc

Jak už asi víte z mého telegramu, několika lístků i jednoho dopisu, potkalo mne to, co může stihnout každého vojáka - zranění. Rána moje jest lehká, žádné komplikace, průstřel měkkými částmi horního stehna. Měl jsem však kliku dejme tomu třeba od flašinetu - střela jde těsně podle hlavní tepny. Bolesti jsem necítil vůbec žádné. Když jsem byl raněn, pojednou cítil jsem teplou lázeň na levé noze. Ani později mne nic nebolelo. Dnes začal jsem chodit o berlích a myslím, že se bude vše rychle hojit.

V 10 hodin byli jsme už u cíle dne. Po 3 hodinách odpočinku táhne dále údolím na Putnok. Ten však již vystrčil bílou fangli, tak tam vstupujeme ve čtyřstupech. Hezké městečko uprostřed vinic. Nocovali jsme tam. Druhý den jde v přední linii první prapor a můj jde v reservě. Po 40 km pochodu utočíme přes tři mosty v dešti kulí ze strojních pušek na Sajá St. Petr. Asi po pás jsem se přitom vykoupal. Nemohu pochopit, jak se stalo, že jsme měli jen tři raněné. Rudá garda střílela do vzduchu, vůbec nemířili…

12. května 1919, Sorombely

Korespondence Josefa Kožíška

…Nejsem více v Miškovicích…Odchod nebyl zrovna příjemný…Jsme nyní zase takřka na demarkační čáře, ovšem na té nové, kudy snad bude probíhati naše budoucí hranice. A není to žádné příjemné postavení dělati „zeď“ neukázněným maďarským hordám. Jak dobré by bylo, kdybychom i my postoupili ku předu a společně s našimi spojenci Srby a Rumuny vyčistili Maďaru od zla bolševismu. Ale jest tu nešťastný závazek vlády socialistickému bloku, že nevystoupíme offensivně. A tak nezbývá nic jiného, než dělat „zeď“, ať třeba i na to se doplácí životy, jen když se nezkřiví vlásek pánům komunistům. Psali jste mi o té medaili, vždyť jsem vám hned říkal, abyste jí dali na zlatý poklad… Ovšem, že jsem věděl o smrti generála Štefanika… Škoda ho! Viděl jsem jej v Itálii v našich rezervních pozicích na Altissimu, kde nás přehlížel a kde jsme před nim defilovali. Již tenkráte bylo jeho zdraví značně podlomeno.

29. června 1919, Kosice

Bratře Nováče!
...Předpokládám a přeji si ovšem, abyste Ty i ostatní vyvázli se zdravou kůží. Byl jsem v nemocnicích v Košicích, Olomouci a později v Hradčku. Nyní jsem na zdravotní dovolené. Rána nehojí se mi tak, jak bych si přál, stále ještě pořádně chodit nemohu... Jsem tu v úplné odloučenosti od světa a tak tu mám svatý klid, který se mi zamlouvá. Trochu čtu, však u knížky člověk tak dlouho nevydrží. Mám rozečtený Kramářův proces - zajímavá věc.

Korespondence Josefa Kožíška

23. července 1919, dopis pro Pepu od kamaráda

Milý příteli!...Jsem potěšen, že po dlouhé době, vracíš se zdráv jako národní hrdina do sovobozené vlasti a přál bych si, abych mohl osobně s tebou promluviti, abych se dozvěděl o tobě podrobnějších zpráv a též o osudech kamarádů bývalého praporu našeho.

autor: Iva-Hedvika Zýková
Spustit audio