Dopisy z fronty: „Byl jsem podruhé v bio, jest tu totiž feldkino, program ucházející“
Kolik stojí na frontě bonbóny? Co obnáší upsat se na válečnou půjčku? Kdo je ochoten pro špek zabíjet? A dočká se Josef Kožíšek povýšení? Z italské fronty, ještě stále v uniformě vojáka rakouské armády, píše Josef své rodině.
18. 12. 1916
…Odešli jsme z kaverny, toho pařeniště na vši, dosti pozdě, naše kampanie jako rezerva šla poslední…Vše se žene kupředu, žádný se ani neohlédne…Byl to hrozný let, někteří nemohli vystačit a tak přišli až druhý den ráno. Mne na noze bolel vřed, tedy jsem měl hroznou cestu… Dále výplata lohnungu (žoldu, pozn. red.), člověk se naběhá v tom blátě, jsme totiž od městečka trochu vzdálení. Koupit se tu toho mnoho nedá a hrozně drahé bonbóny, kterých bylo dříve možná 30 za Kr, stojí nyní tady 2 krejcary.
28. 12. 1916
Drazí, především přeji Vám všem: Šťastný a veselý Nový rok. Vede se mi docela dobře. Šach i perník už jsem dostal. Jsem nyní v docela jiné společnosti. Na místo bojku Vídeňáci. Též německy budu se moci pořádně naučiti. Jediné moje novoroční přání jest mír: snad vystačí.
13. 1. 1917
Včera oslavovali jsme tady moje povýšení.
23. 1. 1917
Drazí, vede se mi docela dobře, jak jsem už psal, jsme znova několik dní na rastě (rast = předepsaný odpočinek, pozn. red.). Život tu není tak nejhorší. Mám sám pokojík, postel, co člověk může ještě v poli více žádati? Nyní nám tu fest mrzne, to u vás musí být teprve sibiřská zima.
30. 1. 1917
Drazí, včera upsal jsem se na válečnou půjčku 1000 K, 200 K jsem zaplatil hned z gáže a zbytek budu upláceti ve 4 lhůtách po 200 K. Moje gáže k tomu tak právě vystačí a ještě mně něco zbude. Kdyby se se mnou co stalo, jest 600 K, co jsem poslal domů v rezervě, by peníze už zaplacené nepřišly na zmar.
3. 2. 1917
Včera nám tu padl jeden znamenitý kamarád, o kterém bylo možno říci: Ich hab einen Kamaraden. Škoda ho jest navěky.
3. 2. 1917
Drazí! ...Jsem Bohu dík dosud zdráv, sice trochu marod, ale bude snad zase dobře… Dnes dostal jsem present. Od pl. Oberstl špek, kousek šunky i salámu. Revanšoval se mi totiž, já jsem mu taky kousek poslal, pánové se tu mohou po špeku jen zabít.
15. 2. 1917
Drazí! Stále nás tu trápí bora, dnes jsme znovu profoukali až až. Kurs jest prodloužen o týden, nevadí to. Jinak nic nového. Včera byl jsem podruhé v bio, jest tu totiž feldkino, program ucházející.
22. 2. 1917
Drazí! Jdu odtud 24. Celkem mně tu není zle, mám dosti volného času, poměrně. Myslím, že už tady mrznout nebude, počasí se nám potěšitelně mění.
26. 2. 1917
Drazí! Jsem u našeho trainu (train = souhrn povozů vezoucích za vojskem jeho potřeby, pozn. red.) a jdu dnes zase nahoru do stellunků…
27. 2. 1917
…Jsem už zase ve stellunkách, včera večer jsem přišel. Jsem dosti zdráv a mám znamenitý apetit. Dosti zajímavá zpráva, že u vás možná není možno dostati pivo a my ho máme tady ve stellunkách.
23. 3. 1917
…Novina, že už zase brzo půjdu, kam, to už si domyslíte…
30. 3. 1917
Drazí! Již jsme z našeho pěkného hnízdečka pryč, nacházíme se v mizerném hnízdě o několika domech… Počasí mizerné, oběd, po kterém právě jsem, také mi nejel.
Za poskytnuté archivní materiály děkujeme Vendule Prokůpkové.