Dopisy z fronty: Člověk míní a šrapnel třeba změní

23. červen 2015

U Josefa Kožíška, stále ještě vojáka rakouské armády, přituhuje. Z Jaroslavi se přesouvá blíže k švarmlinii. Kouká z toho zima v zákopech. Nebo že by spíš v italských stellunkách?

24. září 1916

Drazí!
…Došli moje věci z Jaroslavi v pořádku?... Mně se tu vede stále dobře. Už tu snad dlouho nebudeme. Myslím, že asi tak za měsíc (na začátku listopadu) se dostanu do švarmlinie… Na frontě, kde stojí náš batalion, se myslím nyní mnoho nebojuje. Máme tam několik denních pochodů. Z toho kouká, že strávím asi celou zimu v zákopech. Jak co bude, ještě sdělím, mnoho hádat napřed není dobře, člověk míní a šrapnel třeba změní.

2. října 1916

Drazí! Tak už jsem po druhém denním marši. Po cestě měli jsme ještě cvičení, sedřen jsem tedy od rustunku dost. Pomalu si mně už záda navykají.

9. října 1916

Korespondence Josefa Kožíška

... Vede se mi tady docela dobře. Moskal sice byl dost, ale nevadí nic. Dostal jsem dva lístky od Aninky, přišly za mnou ...

10. října 1916

Drazí! Tak včera přece těch 21 korun ke mne se dostalo, však nemám, co bych za ně koupil. Dnes děláme si dekunek, budu tam bydlet ještě s dvěma jednoročňákama. Pomalu již si tu zvykám. Jak to tak vypadá, myslím, že tu budu přes celou zimu...

14. října 1916

Drazí! Jedu z ruského bojiště na některé z jižních. Vede se mi celkem dobře.
Pozdravuje a líbá Pepa

19. října 1916, v poli

Drazí! …nechci se mnoho rozepisovati, censura jest tu dosti přísná a konečně, co z toho byste měli, kdybych napsal například, kde jsem…

23. října 1916, v poli

Drazí! Vede se mi stále stejně, né nejhůř. Prozatím můj pobyt v poli nebyl nijak strastiplný. Civilové si představují život a pobyt na frontě zcela jinak, než fakticky jest. Možno tu co jsem něco koupit, nějaké ty bonbony, salám nebo sýr, ovšem že to nebude trvat dlouho…

Korespondence Josefa Kožíška

24. října 1916, v poli

Krajina v noci, stará pohlednice (1916)

Drazí! Napadá mi, že bych mohl jednou zase trochu pokvandat, psaní polní pošty jest přeci jen trochu fádní (ale chtěl bych, abych mohl psáti takto ještě hodně, hodně dlouho, alespoň až do konce války). Není to však trošku smělé? Tady právě mi hučejí kanony do uší a já myslím na konec války…Každý den fasujeme chleba, komisárek přeci znáte, dá se jísti, ráno a večer černá káva nebo čaj ujde také (jakostí předčí daleko kádr), v poledne hovězí maso a polívka v které bývá dost fazolí, krup, atd. nebo konserva s mamaligeri (polenta). Mimo to fasujeme denně nějaký ten tabák nebo pár papiros, nějakou lžíci rumu, jednou za týden nějaký gram čokolády…

... Co bude dál? Kdo ví. Však tady na naší frontě padá pro jednotlivce velice rychle rozhodnutí: buď - anebo ... Mně jest však všechno jedno. Co osud přinese, člověk musí býti spokojen. Žiji den ode dni.

Dopis Josefa Kožíška z fronty (1916)

25. října 1916, v poli

Snědl jsem právě konservu s chlebem, zapil vínem, nebylo to nejhorší. Mám tu ještě jednu knížku, dělám pokusy dostati se do ní, ale nějak se mi to nedaří.

autor: Iva-Hedvika Zýková
Spustit audio