Dopisy z fronty: „Doufejme, že ta válka přece už snad nějak dopadne“

Korespondence Josefa Kožíška - Foto: zdroj: rodinný archiv Venduly Prokůpkové

Korespondence Josefa KožíškaFoto: zdroj: rodinný archiv Venduly Prokůpkové

Jak prožil Josef Kožíšek poslední válečný rok? S kým se shledal v zajetí? Viděl na vlastní oči italského panovníka? A setkal se s Masarykem? Polní pošta sice povážlivě vázne, přesto i v roce 1918 doráží do rodných Kosic zprávy o tom, jak se Josefovi daří.

4. ledna 1918, Termini Imerse 

Drazí! O Vánocích jsem se na vás mnoho navzpomínal, jak vy slavíte Ježíška, že jste asi jen tři u stolu – není-li u vás někdo z Hradce a před třemi roky, kdy já jsem s vámi naposled slavil Štědrý večer, bylo nás sedm s Fandou a dědečkem. Chudák Fanda, možná přece lepší, že se tak stalo, jak říkala babička Chotecká, co by s ním třeba bylo. Ale takový jest život. Kam asi povedou sudičky mou nitku osudu? 

Dopis od Josefa Kožíška z italské fronty (1918) - Foto: Rodinný archiv Venduly Prokůpkové

Dopis od Josefa Kožíška z italské fronty (1918)Foto: Rodinný archiv Venduly Prokůpkové

12. dubna 1918, Sala Consilia 

Drazí! Byl jsem přeložen, jak poznáte z adresy, do jiného tábora. Nacházím se nyní na poloostrově, jižněji od Neapole. Tábor jest položen dosti vysoko, asi tak 600 metrů nad mořem, tedy jest tu chladněji, než v mém bývalém táboře. Shledal jsem se s prof. Zajíčkem z akademie, učil mne v 1. ročníku těsnopisu. Jest tu též učitel pan Falta, příbuzný Bělikových.
 

25. července 1918, Sulmona de Badia 

…Děláme hezké vycházky po okolí, ovšem musíme si pospíšiti z rána. Jinak se bavím čtením novin a knížek italských. Ano, to jest život prigioniera (= vězně, pozn. redakce). 

4. srpna 1918, Badea di Sulmona 

Drazí! Mám se slušně, ovšemže ta horka nás teď trochu trápí. Dostal jsem nedávno dopis od tatínka a předtím asi dvě pohlednice. Jak budou poměry změněné, až přijedu domů. Doufejme, že ta válka přece už snad nějak dopadne, nyní se to začíná radikálně měnit. Zase i v tom pátém roce se říká: ‚no snad napřesrok. Dej bůh, aby to byl už ten pravý. To by se holky načekaly, kdyby čekaly až po válce. 

6. září 1918, Sulmona 

Korespondence Josefa Kožíška - Foto: zdroj: rodinný archiv Venduly Prokůpkové

Korespondence Josefa KožíškaFoto: zdroj: rodinný archiv Venduly Prokůpkové

Mám se dobře. Nyní nastala doba ovoce, tak si medím. Fíky, víno, broskve, všeho dost. Doufejme, že už bude jednou té války konec, už válčím dost dlouho! Jak jest u Vás? Na fungování pošty již si ani nestěžuji, jinak bych musil pokaždé, jak vezmu pero, nadávat jak špaček. O Anince nemám zpráv, co se vdala.
 

8. prosince 1918, válečné pásmo 

Drazí! Právě jsem přišel z Padovy, kde náš armádní sbor byl přehlížen i italským králem a to již podruhé… Přehlídka dopadla dobře, nějaké to nazdar a Kde domov můj to vždycky vyhrají … Očekávali jsme původně, že bude přítomen Masaryk, však ten se zdržel ještě ve Francii. Nyní již jest opravdu bezprostřední náš odjezd, můj pluk však pojede o něco později. Zajisté byste rádi věděli o mých osudech zde. Když jsem byl zajat, prodělal jsem ještě mnohakilometrový pochod až do Bugnarie. Nejlépe se mi tenkráte nevedlo, protože za doby přechodu fronty jsem skoro ničeho nejedl. V Bognarii prodělal jsem quarantenu. Byli tam důstojníci všech národností smíšení. Když jsme byli dirigováni do repart, šli již Češi zvlášť, tj. do Terminského tábora. Tam nastala brzy agitace, nejdříve tajná, pak veřejná protirakouská. Prodělali jsme tam množství půtek s „austriaky“, jak jsme nazývali příslušníky Karličkovi. Také bylo jich mnoho vyloučeno. Já byl jsem přihlášen do armády od konce listopadu, ovšem že již předtím jsem pro věc silně sympatizoval. Rakousko ovšem tušilo, co se v Termini děje a proto naši poštu zadržovalo a pečlivě zkoumalo…. 

Korespondence Josefa Kožíška - Foto: zdroj: rodinný archiv Venduly Prokůpkové

26. prosince 1918 

Drazí. Přijel jsem dnes do Čech, jsem momentálně ve Veselí. Mezimostí. Pojedeme dále snad na Slovensko. Tloukli jsme se 5 dní ve vlaku, kde jsem strávil Štědrý večer i Boží hod. Máme se dobře. Těším se na nějakou tu dovolenou. Šťastný a veselý nový rok. 

Autor:  Iva-Hedvika Zýková

Nové články v rubrice

1. světová válka den po dni

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas