Dopisy z fronty: „Smutné časy nastávají“

Železniční trať Jaroslav - Řešov - Foto:  Photostelle der Deutsche Südarmee,  zdroj: The New York Public Library, public domain

Železniční trať Jaroslav - ŘešovFoto:  Photostelle der Deutsche Südarmee, zdroj: The New York Public Library, public domain

Jak vypadá cimra jednoročňáka? Jak chutná na Haliči menáž? A jaké tam jsou záchody? Dvacetiletý Josef Kožíšek, zatím ještě voják rakouskouherské armády, se přesouvá na Halič. A jak píše své rodině, nastávají mu smutné časy.

21. prosince 1915, Terezín 

Drazí rodiče!
Teprve nyní jsem obdržel první korespondenční lístek a zároveň lístek psaný od Aninky... O tom polštářku jsem Vám chtěl právě psát, potřebuji něco pod hlavu, pošlete mě jej prosím Vás.
 

22. ledna 1916, Terezín 

Pozdrav Františku Kožíškovi od vnuka Josefa (pohlednice Terezín) - Foto: Rodinný archiv Venduly Prokůpkové

Pozdrav Františku Kožíškovi od vnuka Josefa (pohlednice Terezín)Foto: Rodinný archiv Venduly Prokůpkové

Drahý dědečku!
Dnes jsem přesazen do Jaroslavi v Haliči. Včera jsme měli visitu general majora, tak nás trochu prohnali. Odjedu asi ve středu. Váš Kožíšek
 

25. ledna 1916, Lysá 

Drazí rodiče!
Tak už jedeme do tý Silesie. Pardon, teď nejedu, sedím v Lysé v hospodě a vede se nám posud dost dobře, až na ty kufry, které jsou, pravda, jen příliš těžké. 

30. ledna 1916 Jaroslaw 

 Drazí!
Tak už jsem tady přespal 2 noci. Zítra ráno jdu se hlásit k praporu a budem nastupovat. Jednoročňáci mají zvláštní cimru, jest tu podivuhodný mišunk. Poláci, Rusíni, Židi, několik Deutschmajstrů z Vídně, my 3 Češi. Na pořádek se tu, myslím, tak nehledí. Káva jest též špatná, vůbec si ji už neberu a mináž v poledne také nestojí za nic...
...Vše, co sem jde, podléhá cenzuře.
 

30. ledna 1916, Jaroslaw 

Milá Milko! Píši mnoho lístků doufaje, že snad některý tam do vesničky nad Bystřicí zavítá...Prosím pošlete mě brzo něco k jídlu a prádlo... Muňky jsem dosud neucítil. Pište mi hodně! Smutné časy nastávají. Pepa 

1. února 1916 Jaroslaw 

...Největší potíž je tu se záchody. Ty vypadají vskutku po haličsku... 

13. února 1916 

Korespondence Josefa Kožíška - Foto: zdroj: rodinný archiv Venduly Prokůpkové

Korespondence Josefa KožíškaFoto: zdroj: rodinný archiv Venduly Prokůpkové

Drazí rodiče!
...Teď jest asi půl páté, půjdu si pro večeři, máme lepší v neděli kuláš z brambor, bez masa, byla by to možná dobrá potrava pro... Včera rozloučilo se s námi několik bodrých Slováků, odjeli v marš... 

2. března 1916, dopis od kolegyně z práce 

Děkuji za lístek, ty pomníky na něm jsou krásné a závidím vám, že můžete takové věci vidět ve skutečnosti a nejen na pohledě a taky, že spíte do 10 hodin, to já si nedovolím, já ani v neděli, jako dnes je neděle, a dřeme už od 9 hodin - nyní je zde společenství českých herců, tak chodíme často do divadla. Já jsem strašně zamilovaná do Jitera (loni zase do Olšovského a do Piskáčka). Ten vám je na divadle božský, ale na ulici ubohý. Nejsem ale sama, celá hradecká ženská polovice, i slečna Holínová, jsou do něho zamilovaný... Jinak máme v kanceláři legraci, jsme tam čtyři děvčata... Já jsem povýšila tak na korespondentku. 

Haličská Jaroslaw 

Jaroslaw na historické pohlednici - Foto:  autor neznámý, Wikimedia Commons

Jaroslaw na historické pohledniciFoto:  autor neznámý, Wikimedia Commons

Válka život města Jaroslaw, které bylo tehdy součástí rakousko-uherské monarchie, otočila od samého počátku naruby. Už v prvních srpnových dnech v roce 1914 ho zaplavují masy vojáků a veřejné budovy se přeměňují na nemocnice, případně armádní sklady. Hned v září téhož roku ale Rusové nutí rakouskou armádu ustoupit. Ta se stahuje i z Jaroslawi, kde se naopak od 18. září usazuje carská armáda. Aby si mezi místními obyvateli zjednala respekt, staví pro výstrahu na náměstí šibenici. Na počátku října podniká rakouská armáda ofenzívu, ale od listopadu je už město opět plně pod kontrolou Rusů. Na celých šest měsíců. Situaci mění až bitva u Gorlice, kdy německá a rakousko-uherská armáda prorazila ruskou frontu. A 13. května 1915 udeřila i na Jaroslaw – nejdřív město dva dny ostřelovala děly, pak následoval bajonetný útok, aby byl o pět dní později ruský odpor zlomen. 

Autor:  Iva-Hedvika Zýková

Nové články v rubrice

1. světová válka den po dni

Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas