Válečný deník: "Tam jsme se zakopali a očekávali nepřítele"
![Východní fronta, ruští zemědělci na útěku, 1915](https://www.rozhlas.cz/sites/default/files/images/03321690.jpeg "“Cestou potkávali jsme mnoho vystěhovaleckých rodin polských. Smutný obrázek z války." Ilustrační foto | foto: autor neznámý 2, Bundesarchiv, Bild 146-1987-028-03 / CC-BY-SA")
V létě 1915 se Josef Steiner účastnil svého třetího válečného tažení. S plukem se vypravil do ruského Polska. V oblasti se setkávali s německými vojáky, cestou ale míjeli i množství polských vystěhovalců. A střet s nepřátelskými Rusy byl jen otázkou času.
13. srpna ráno v šest hodin opustili jsme Wzgorce a přes Belzyc šli jsme dále na východ. Též jsme šli přes obec Podol, žertem jsme říkali, že již brzy budem v Praze. Nežli jsme došli do příštího místa oddechu, viděli jsme malou skupinu dosti výstavních domů a před jedním stále čistě bíle oblečena dívka neb žena a držela v ruce zelenou ratolest. Buď zvěst vítězství našeho neb toužebně čekaného míru!
…Večer opět jsme vařili brambory. Též jsem dostal od našeho velitele čety, poručíka Zelenky, brambory s máslem sypané syrečkem. Tou dobou pravá lahůdka!
14. srpna ráno v půl sedmé nastoupili jsme další cestu. Šli jsme okolo Lublina, který zůstal nám vpravo. Po několika odpočincích došli jsme do osady Kasutow, kdež jsme se po svém způsobu utábořili a hned vařili si brambory, které jsou jedinou naší specialitou.
15. srpna za krásného a tichého jitra táhli jsme dále. Rusové dle zpráv stále před námi ustupují. Dnes též letěly dva aeroplány… Cestou chytli jsme zajíce, z něhož jsem dostal též kousek, který jsem si upravil na způsob guláše. Po této chutné večeři dostali jsme víno a bonbony.
16. srpna jsme ještě zůstali na místě… Odpůldne rýpali jsme a nežli jsme je dokončili, důkladně jsme zmokli. Na ten den připadlo výročí bitvy v Srbsku v Prnjavoru, které jsem byl účastníkem.
17. srpna ráno v půl šesté šli jsme dále, opět blíže ke frontě. Po delším pochodu přišli jsme do města Ostrohu, které bylo celé zničeno, jen kostel zůstal… Cestou prošli jsme několik vesnic též částečně ohněm poškozených. Na této cestě ztratil jsem růženec, jehož ztrátu těžce nesu, protože jsem ho měl již také v Srbsku.
Josef Steiner odešel do války mezi prvními, hned po vyhlášení mobilizace v 28. červenci 1914. V řadách 8. zeměbraneckému pluku se vypravil do Srbska. Účastnil se bojů na Drině. V létě 1915 se přesunul na východní frontu. Přes Krakov přešel do ruského Polska. Po jednom z krvavých střetů padl spolu s většinou jeho setniny do zajetí. Vlakem ho pak s dalšími zajatci převezli do Moskvy a pak dál na jihovýchod do města Saratov. Odtud pokračovali po Volze lodí až do pracovního tábora v Kazani.
18. srpna ráno jako obvykle šli jsme dále a po delším pochodu přišli jsme do jedné ohněm zničené osady, Presavola zvané. Tam byly též důkladné ruské okopy... Toho dne konala se tichá slavnost na památku císařových narozenin významná tím, že odbývala se na vydobytém území.
19. srpna ráno po krátkém čekání dostali jsme rozkaz dále jíti… V obci, kde jsme tábořili, slíbil mě pan nadporučík Hattan, až se dostaneme ke pluku, že mě zadá na šikovatele, čemuž jsem ovšem málo věřil z toho důvodu, že vždy v pluku nebývá takových šarží nazbyt. Toho dne jsem měl službu a musil jsem též uvázati čtyři muže ke stromu… Vařil jsem si opět polévku a kávu. Dá-li bůh a vrátím se šťastně domů, bude ze mě „prima“ kuchař.
20. srpna ráno pokračovali jsme v pochodu. Cestou potkávali jsme mnoho německého vojska. Ten den dostihli jsme náš pluk v obci Malá Bukova. Sešel jsem se s několika kamarády z rekonvalescentu. Ještě nežli nás zařadili k setninám, vyznamenal náš podplukovník Biboroš 39 mužů malými i velkými stříbrnými medailemi za statečnost. Jak jsem předvídal, bylo v pluku mnoho šikovatelů, tedy zatím bylo slíbené mé povýšení odloženo.
22. srpna ráno v šest hodin nastoupili jsme další pouť. Šli jsme od rána skorem do večera. Byl to velice namáhavý pochod.
23. srpna …Cestou potkávali jsme mnoho vystěhovaleckých rodin polských. Smutný obrázek z války. Šli jsme opět až do večera přes Rudu a Maczijov do Adamova. Ráno byli v Rudě ještě podle zpráv, ale večer byli už za Adamovem. Bylo slyšeti střelbu z děl i pušek.
25. srpna ráno jsme čistili pušky, jinak jsme odpočívali. Též jsme mohli ven do města, kdež jsme koupili chléb, o který byla zrovna pranice, dále hrušky, okurky a ruská cukrátka.
26. srpna ráno měli jsme dosti naspěch, museli jsme odejíti o hodinu dříve. Po poledni přišli jsme na místo, kdež stavěli jsme „feldwachy“. Obec, u které jsme byli, jmenovala se Wolczek. Tam jsme se zakopali a očekávali nepřítele. Bylo ticho, tak vzpomínal jsem na své drahé doma…
27. srpna ráno stáhli jsme se a táhli opět dále. V jedenáct hodin měli jsme míti menáž, což se zpozdilo, protože kuchyně nemohly za námi pro zbořený most.
29. srpna ráno šli jsme směrem na Luck. Cesta vedla různými oklikami, známka blízkosti nepřítele. Přišli jsme do hlubokého lesa, kdež byli jsme coby rezerva. Před námi byl 28. zmp. v boji s Rusy. Tím začal náš první boj. Pročež s Bohem kupředu a ochrana Boží nechť mě vyprovází. Toho dne jsme se činně boje nezúčastnili. Srážka s Rusy začala asi o půl jedenácté dopoledne a skončila odpoledne asi ve dvě hodiny. 28. zmp. měl dosti ztrát na raněných i mrtvých. Též i Rusové měli dost ztrát. Pozdě večer došli jsme k jedné vsi na pokraji lesa, kde zůstali jsme přes noc. Spánek byl neklidný, protože bylo slyšet často střelbu, též i kanonádu.