Atentát na Lenina byl pro bolševiky doslova požehnáním

Atentát na Lenina ve vyobrazení sovětského umělce z roku 1927 - Foto: Vladimír Nikolajevič Pčelin, Wikimedia Commons,  public domain

Atentát na Lenina ve vyobrazení sovětského umělce z roku 1927Foto: Vladimír Nikolajevič Pčelin, Wikimedia Commons, public domain

Atentát na Lenina, údajně provedený v sobotu 31. srpna 1918 slepou socialistkou Dorou Kaplanovou, měl být podle bolševických komisařů signálem ke státnímu převratu. Spiknutí proti moskevské vládě měli prý na svědomí Britové. Bolševici proto vyplenili britské vyslanectví a na Brity žijící v Rusku pořádali divoké hony. Nastřádali si ve vězeních na tisíc britských rukojmí. Jejich prostřednictvím vydírali londýnskou vládu.

Zprávy o atentátu se rozcházejí. Podle některých listů na předsedu lidových komisařů střílely rovnou dvě dámy. Nakonec zůstala jen Dora Kaplanová. Bolševikům se hodil její politický profil revoluční socialistky a údajné sklony k násilnictví. 

Už v roce 1907 ji vyslýchal obávaný a revolucionáři nenáviděný policejní komisař Novickij pro účast na sabotážích, píšou Lidové noviny 2. září 1918. Místo, aby řádně odpovídala na kladené otázky, vrhla se na Novického a pobodala ho kapesním nožíkem. Novický přežil, Kaplanovou odsoudili na 13 let nucených prací pro nedokonanou vraždu. A ve vězení přišla o zrak. 

Slepá Kaplanová se měla třikrát trefit do Lenina 

Fanny Jefimovna Kaplanová, známá také jako Fanny Kaplanová nebo Dora Kaplanová, kolorizovaný portrét - Foto:  Planetzerocolor, Wikimedia Commons,  CC BY-SA 4.0

Fanny Jefimovna Kaplanová, známá také jako Fanny Kaplanová nebo Dora Kaplanová, kolorizovaný portrétFoto:  Planetzerocolor, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0

Vyšetřovatelé měli jasno. Neřešili, že Kaplanová byla prakticky slepá, že nanejvýš rozeznávala obrysy postav. V čase, kdy se atentát odehrál, se už šeřilo a dokonce i člověk s očima jako rys by měl potíže ve shluku postav rozeznat cíl. Zato slepá Kaplanová rozpoznala vůdce světového proletariátu napoprvé, a i když ho obklopoval houf věrných, třikrát se do něho trefila. 

Jak bylo jejich zvykem, nejméně týden bolševickým úřadům trvalo, než uveřejnily, že Kaplanovou ve středu 4. září popravily. Berlín, nejbližší spojenec kremelských vládců se o osudu údajné atentátnice dozvěděl až o týden později, v úterý 10. září 1918. 

Atentát na Lenina si bolševici určitě vymodlili 

Útok na Lenina přišel pro bolševiky v nejvyšší čas. Jejich vláda se rozpadala. Země tonula v chaosu. Atentát otevřel moskevským komisařům možnost rozpoutat neslýchaný a nevídaný teror a zastrašit tak opozici. Střelba na Lenina měla ospravedlnit jakékoli násilí a oni si konečně vytvořili možnost upevnit dosud rozhrkanou a nejistou moc. 

V reakci na atentát komisař Sverdlov podle Lidových novin z 1. září 1918 vydal provolání k dělníkům. Slíbil v něm, že vláda odpoví „hromadným terorem proti těm, kteří atentát provedli“. Tisk kontrolovaný bolševiky pak do úmoru opakoval slovo „teror, teror, teror“, občas obohacené přívlastkem „krvavý“. 

Lidové noviny, Brno, 1. září 1918:
Proslýchá se, že se sociální revolucionáři usnesli používat proti bolševikům téhož teroru, jako dříve proti vysokým úředníkům carského režimu.

Národní politika, Praha, 3. září 1918:
V Rusku dnes již nic nepřekvapuje. Vzájemně se tam vraždí. Tentokráte oplatili sociální revolucionáři bolševikům útokem, jenž zasáhl „nekorunovaného cara“ na Rusi. Dohoda ze tří stran usiluje zasaditi ránu ruským komunistům. Na poslední dělnické schůzi moskevské Lenin ohnivě pobádal červenou gardu, aby nadšeně šla v boj proti Čechoslovákům, neboť revoluce jest v nebezpečí. Krátce poté spáchán na Lenina útok, jejž označují bolševici za dílo Dohody.

Vorwärts, Berlín, 1. září 1918:
My jsme vždy varovali ztotožňovat Rusko s dnešní bolševickou vládou. Naše německá diplomacie bohužel jednala vždy tak, jakoby vládě sovětů zaručen byl věčný život. Právě nynější útok měl by býti znova výstrahou, jak málo lze spoléhati na trvanlivost nynějších poměrů v Rusku a jak třeba tam počítat s náhlými převraty a násilnými výbuchy. Různým měšťáckým berlínským listům přese kapitalistický odpor k bolševictví se zdá pořád ještě vláda sovětů v Rusku nejpříznivější pro Německo. Také řidiči naší zahraniční politiky mohou říci, že po svržení sovětské vlády sotva se najde nová ruská vláda, jež by stejně usilovala udržet mír s Německem.

Kterým směrem hodlali bolševici udeřit? Nijak se tím netajili. Veřejnost sytili zvěstmi, že sociální revolucionáři, eseři, mezi něž Kaplanová patřila, se rozhodli použít stejné teroristické metody, jaké kdysi uplatnili vůči carským úředníkům. Následně legendu o krvelačných eserech obohatili o mezinárodní spiknutí, ve kterém měli klíčovou roli hrát – Čechoslováci. 

Pražská Národní politika z pondělka 3. září 1918 s domněnkami brněnských Lidových novin souzněla. Redakce připomněla, že motivem atentátu mohla být i odveta za lednové rozehnání ruského parlamentu. V něm měli eseři rozhodující většinu a ohrožovali tak mocenské ambice menšinových bolševiků. Konstatuje, že Rusko už ničím nepřekvapí: „Vzájemně se tam vraždí – jde o boj na život a na smrt.“ A připomíná ruský úřední výklad atentátu: jako součást spiknutí proti vládě rudých komisařů ho zorganizovala Dohoda. 

Zajímavý byl nedělní postoj sociálně demokratického listu Vorwärts. O německých sociálních demokratech bylo známo, že vláda bolševiků v Moskvě se jim pro jejich nedemokratičnost a násilnictví zajídala. Redakce v nedělním vydání z 1. září 1918 připomněla, že varovala před ztotožňováním Ruska s bolševiky a s jejich nejistou a nepředvídatelnou vládou. S údivem ale konstatovala, že německým občanským listům se bolševici naopak nezajídají – vzdor tomu, že kudy chodí, tudy vzývají ve vlastní zemi kapitalismus. 

List dal najevo, že rudí komisaři v Moskvě jsou pro německou císařskou vládu jedinou alternativou. Zaručují mír, Německu tak potřebný pro jeho válečné cíle na západní frontě. Dal tak za pravdu i Moskvou schválené úřední verzi atentátu. Měl mít spolu s chystaným pučem za výsledek novou kremelskou vládu a Rusko znovu vtáhnout do války s Německem. 

Bolševici vyplenili anglickou ambasádu 

Souběžně s atentátem na Lenina byl v Petrohradě zavražděn velitel petrohradské čeky (tajné policie) Mojsej Urickij. Úřady vraždu považovaly za součást spiknutí organizovaného Angličany. Policejní komisaři proto neváhali a vtrhli do sídla britského vyslanectví v Petrohradě. Střílelo se z obou stran. Dva komisaři přišli o život. Jeden z Britů na střelbu rovněž doplatil. 

Národní politika, Praha, 5. září 1918:
V Moskvě obdržel předseda mimořádné komise (ČEKA) Džeržinskij velmi důležité zprávy o spojení rozličných protirevolučních organizací se zástupci vlády anglické a anglického vyslanectví. Člen komise Hiller byl pověřen, aby provedl domovní prohlídku a zatčení v anglickém vyslanectví. Když byla budova obklíčena, podařilo se bez překážky obsaditi přízemí. Když však úředníci komise a moskevští vyšetřující úředníci vycházeli do prvního poschodí, zazněly odtamtud výstřely. Pomocník komisařův Schenkmann byl zraněn na prsou a padl. Zvěd Linsen byl na místě usmrcen. Hiller vnikl, nedbaje výstřelů, s oddílem pátračů do sousední světnice a zatkl neznámé, kteří tam byli a zdvihli ruce. Boj v koridoru trval však dále. Ukázalo se, že usmrcen byl námořní attaché Trommy. Policejní úředníci vstupující do vyslanectví zatkli asi 40 osob.

Přesila rudých komisařů nakonec budovu vyslanectví obsadila, zbývající personál zatkla a uvrhla pro podezření ze spiknutí s cílem svrhnout moskevskou vládu do vyšetřovací vazby. Podle pozdějších zpráv byli zaměstnanci ambasády spolu s dalšími rukojmími z řad sociálních revolucionářů nejspíš popraveni. 

„Žádoucí“ rudý teror byl rozpoután 

Jak předvídaly Lidové noviny, bezprostředně po provedení atentátu bolševické úřady nelenily ani chvilku a rozpoutaly bezuzdný teror. V Petrohradě stihly do středy 4. září stihly popravit na 500 osob. Mezi popravenými se měli nacházet i Britové. Zda se jednalo o personál anglické ambasády, zdroje neupřesnily. 

Popravovalo se také v Nižním Novgorodu. Úředníci tajné policie připravili o život 41 zdejších rukojmí pro jejich buržoazní původ. 

Národní politika, Praha, 5. září 1918:
K převratu v Moskvě mělo dojíti dne 10. září. Vyjednávalo se se zástupci různých spojeneckých mocností o opatřeních, která by mohla zostřiti vnitřní situaci Ruska a tím brániti boji moci sovětů s Čechoslováky a Anglofrancouzi, zvláště zostřením zásobovacích obtíží v Petrohradě a Moskvě.

Popravy se chystaly v Moskvě. Spolu s Kaplanovou, údajnou atentátnicí na Lenina mělo být na onen svět odpraveno na dvě stovky jejích stranických soudruhů, revolučních socialistů. 

Tajná bolševická policie ve Vologdě odhalila údajné spiknutí bývalých důstojníků. Měli se také spřáhnout s Brity. Deset z nich hned po zatčení zastřelili. 

Lidové noviny, Brno, 5. září 1918:
Zajetí lidových komisařů mělo se státi při plné schůzi, ve které by nějaká zvlášť důležitá otázka byla projednávána. Bylo také nutno postarati se o to, aby vojenský oddíl, který toho dne měl stráž v Kremlu, byl podplacen a sám předsevzal zatčení. Všichni zatčení členové rady lidových komisařů měli být dopraveni do Archangelska. Lenina a Trockého hned po zatčení měli zastřeliti. Byl vypracován plán, aby byly pracovní síně Leninovy a Trockého obsazeny a aby byly uchváceny písemnosti tam se nacházející, při čemž bylo nezbytné získati hlavně materiál, aby se dala válka s Německem ospravedlniti a hned po převratu vyhlásiti.

Vyšetřování kolem údajného spiknutí dospělo k závěru, že akce byla organizována z anglické ambasády. Povstat neměl jen Petrohrad, ale i Moskva. Spiknutí v Moskvě organizoval a financoval britský konzul Lockhart. Skončil také na popravišti. 

Domněnku německého sociálně demokratického listu Vorwärts, že rudí komisaři v Kremlu jsou jedinou alternativou pro císařské Německo, potvrdily o několik dnů později Lidové noviny. 

Ve čtvrtek 5. září list přinesl zevrubné zpravodajství, popisující výsledky vyšetřování ruských úřadů. Podle jeho informací hlavním cílem puče bylo dosadit do Kremlu novou vládu, která by vzápětí vyhlásila válku Německu. Po obsazení Kremlu měly být hlavně zajištěny pracovny Lenina a Trockého. V nich písemnosti, obsahující originální texty smluv s Německem. Pučisté prý předpokládali, že obsah smluv bude odpovídat obsahu, který bolševická vláda zveřejnila, a proto bylo důležité, aby zachycené originály byly okamžitě zničeny a vzápětí aby byly vyrobeny padělky, svědčící o zradě bolševiků na Rusku ve prospěch Německa. 

Je válka mezi Británií a bolševiky na spadnutí? 

Britům v souvislosti s vypleněním anglické ambasády v Petrohradě začala docházet trpělivost. Pokud by moskevská vláda nedala odpovídající zadostiučinění a nepropustila všechny nedávno uvězněné britské poddané, zvažoval Londýn vyhlášení války bolševikům. 

Národní politika, Praha, 11. září 1918:
Časopisy ospravedlňují zatčení anglických a francouzských zástupců tím, že neuznali sovětové republiky a nepožívají tudíž imunity. Tisk vysmívá se protestům Anglie a Francie a prohlašuje, že obě mocnosti nemohou přestati lháti

Národní politika, Praha, 11. září 1918:
„Za toto vítězství vděčíme pevnosti republiky rad. Smlouva uznává znárodnění německých podniků v Rusku, ruší naše půjčky a osvobozuje nás od platů za veškeré ztráty, které utrpěli němečtí říšští příslušníci za války a za revoluce. Touto smlouvou otevírá se cesta k výměně zboží mezi oběma státy. Dostaneme obilí, uhlí a naftu, uvolní se nám ruce k boji s Angličany, Čechy a Japonci,“ jásaly Izvěstije.

Na memorandum zaslané z Londýna ruskému ministru zahraničí Čičerinovi žádná odpověď nepřicházela. Dělali si bolševici vůbec něco z hrozeb, jež vycházely z Whitehallu? Nejspíš ne, jestliže nařídili úřadům, aby zadržely a uvrhly do vězení všechny Angličany ve věku mezi 15 a 46 lety. Ve vězeních zakrátko bolševici nastřádali na tisíc britských rukojmí. 

S vlnou zatýkání se svezli i pracovníci anglických i francouzských diplomatických misí. Marné byly jejich protesty, že je kryje diplomatická imunita. 

S cílem zmírnit hospodářskou nouzi v Rusku a zmenšit tak možné riziko státního převratu přispěchali Kremlu na pomoc císařští Němci. Uzavřeli s moskevskou vládou smlouvu, ve které netrvali na odškodnění znárodněných německých podniků. Smluvně umořili Rusku dosud poskytnuté půjčky a otevřeli prostor pro velkorysou obchodní výměnu. Stránky vládního listu Izvěstija se doslova zalykaly blahem. 

Nová metoda bolševiků: Vydírat nepřítele rukojmími
 

Newyorská agentura Associated Press 12. zaří 1918 oznamuje, že z popudu Trockého se měli všichni důstojníci bývalé carské armády hlásit na úřadech a nechat se zaevidovat. Místo zápisu byli okamžitě zatčeni a uvrženi do vězení anebo internováni v připravených kasárnách. Stalo se tak v Moskvě. Dělo se podobně v Petrohradě. Zatčené petrohradské důstojníky převezli do Kronštatu. 

Mnoho z bývalých důstojníků bylo natolik moudrých, že výzvy neuposlechli a uprchli. Houfně se přidávali k jednotkám bojujícím proti bolševické vládě. 

Když měla vláda po vězeních a kasárnách dostatek rukojmí, poslal Lev Trockij telegram veliteli bílých gard na Sibiři, generálu Alexejevovi. Sděloval mu, že za každého bolševika zabitého Čechoslováky nebo jeho bílými gardami nechá popravit jednoho ze zadržených carských důstojníků. Generál Alexejev nezůstal dlužen odpovědi. Bronštejna-Trockého v ní varoval, že vyhubí všechny židy, co má v dosahu, zkřiví-li pan lidový komisař jen vlásek na hlavě jedinému ze zadržených důstojníků. 

Atentát na Lenina uvolnil u Džeržinského chlapců ohromný potenciál vražedné činorodosti. Jen za prvních deset dnů stihli popravit 526 údajných spiklenců a kontrarevolucionářů. Další stovky až tisíce těch „šťastnějších“, které po zatčení nečekala rovnou kulka do zátylku, uvrhli do nově zřizovaných koncentračních táborů. Připravili zde pro ně pomalé umírání z hladu a na nemoci z hladu. 

Autor:  Ivan Štern

Nové články v rubrice

1. světová válka den po dni

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas