Báječní muži v ocelových rakvích II

Potopení lodi Linda Blanche německou ponorkou U-21 - Foto: Willy Stöwer, Public domain

Potopení lodi Linda Blanche německou ponorkou U-21Foto: Willy Stöwer, Public domain

Pokračování vyprávění o Češích, kteří se za 1. světové války vydávalili na dobrodružné výpravy pod mořskou hladinu. Ve stísněném a temném prostoru, kde teplota často úspěšně atakovala padesátistupňovou hranici, sledovali jediný cíl: zneškodnění nepřítele.

Kapitán zůstává poslední 

Nefalšovanou „starou školu“ představoval svým jednáním kapitán Karel Strnad. Tento rodák z jihomoravských Pohořelic se stal v červnu roku 1915 velitelem ponorky U3 a již brzo se dostal do akce. Dne 10. srpna téhož roku dostal rozkaz operovat v nebezpečných vodách mezi Brindisi a Otrantským průlivem. Již o dva dny později se ponorka dostala do těžkého střetu s italským křižníkem doprovázeným torpédovkou. Kapitán Strnad se pokusil křižník torpédovat, ale v průzračné hladině byla dráha střely vidět, a loď se stačila vyhnout. Ponorka byla vzápětí tvrdě atakována torpédovkou a poškozena. Přesto se zatím podařilo Strnadovi uniknout. Jeho posádka celou noc usilovně pracovala na odstranění škod, ale za svítání byla ponorka spatřena a následně napadena dvěma italskými a jedním francouzským torpédoborcem. 

Právě francouzský Bisson se nakonec stal osudným nejen U3, ale i jejímu kapitánovi. Těžce poškozená ponorka se musela vynořit, neboť na její palubě začaly unikat jedovaté plyny. Karel Strnad se však zachoval, jak mu velela námořnická čest. Svým námořníkům vydal rozkaz k opuštění lodi a sám se vrátil do plavidla a jako správný kapitán následoval osud své ponorky i mužů, kteří zemřeli během předchozího boje. Možná ale nešlo tolik o hrdinství jako o to, aby ponorka nepadla do nepřátelských rukou. Podle některých zdrojů totiž Strnad ještě stačil plavidlo navést na větší hloubku. 

Z ponorkového rekordmana ředitelem Legiobanky 

Francouzská loď Jean Bart, kterou málem potopil Egon Lerch - Foto: Clerc-Rampal, G., Public domain

Francouzská loď Jean Bart, kterou málem potopil Egon LerchFoto: Clerc-Rampal, G., Public domain

Úspěšným ponorkovým velitelem byl také Josef Holub. Nejprve sloužil bez větších akcí na malých ponorkách U21 a U22, jeho slavná mise je ale spojena s větší a dokonalejší ponorkou U27, na níž nastoupil v lednu roku 1918. Výčet úspěšných akcí tohoto vynikajícího kapitána a po Singulemu druhého nejúspěšnějšího Čecha v rakouském ponorkovém námořnictvu, by vydal na dlouhý seznam. Celkově potopil za většinou velmi dobrodružných okolností jeden torpédoborec, tři parníky a dvacet osm plachetnic. K obchodním lodím se ale choval stejně jako Singule rytířsky a šlo mu o to, aby uchránil lidské životy civilistů. Jeho asi nejslavnější kousek se ale váže k jeho poslední cestě na samém konci války. Tehdy totiž strávil na moři plných 97 dnů, což do té doby nedokázala žádná jiná ponorka a byl to jedinečný námořní rekord. Po válce pak zkušený a inteligentní Josef Holub, plynně hovořící čtyřmi jazyky, neměl nouzi o práci. V mladé Československé republice se uplatnil v armádních i obchodních kruzích a později dokonce jako jeden z ředitelů Legiobanky. 

Kapitán a arcivévodkyně 

Rakousko-uherská ponorka U-12 - Foto:  autor neznámý, Public domain

Rakousko-uherská ponorka U-12Foto:  autor neznámý, Public domain

Poslední kapitán našeho výčtu byl Čechem jen podle domovského práva, které měl v Praze. Jmenoval se Egon Lerch a jeho osud je ale natolik zajímavý, že za zmínku jistě stojí i on. Navíc významnou část posádky jeho ponorky U12 tvořili Češi. Egon Lerch mířil na začátku války jasně do společnosti nejlepších rakouských ponorkářů. Již 21. prosince 1914 se mu málem podařilo potopit jednu z nejmodernějších francouzských bitevních lodí Jean Bart. K Lerchově smůle a ke štěstí francouzské posádky tehdy jedno z torpéd minulo svůj cíl, a tak francouzský dreadnought vyvázl jen s poškozenou přídí. Lerch byl neohroženým velitelem, ale pravděpodobně ho pohánělo i něco jiného než jen touha po slávě a vyznamenáních (jedno – Rytířský kříž - si vysloužil vzápětí po právě vylíčené akci). 

Alžběta Marie Rakouská, dcera korunního prince Rudolfa, s manželem knížetem Otou z Windisch-Graetze - Foto:  autor neznámý, Public domain

Alžběta Marie Rakouská, dcera korunního prince Rudolfa, s manželem knížetem Otou z Windisch-GraetzeFoto:  autor neznámý, Public domain

Náš kapitán totiž již nějakou dobu prožíval milostný vztah s arcivévodkyní Alžbětou Marií zvanou „Erzsi,“ dcerou korunního prince Rudolfa. Poněkud výstřední mladá dáma zvaná později pro své sympatie k sociální demokracii „rudá arcivévodkyně“ se s Lerchem seznámila v Pule na Jadranu, kam jezdívala na dovolenou. Lerch se chtěl možná své významné milence předvést, ale mnohem spíše miloval riziko a asi ho hnala i touha po velkých činech. Možná proto se i na radu svého slavného kolegy kapitána von Trappa vydal na velmi ošidný podnik. Začátkem srpna roku 1915 nasměroval svou ponorku přímo do jámy lvové – do benátského přístavu, což bylo v rozporu s instrukcemi. Přístav byl chráněn hustým minovým polem, jemuž chtěl Lerch uniknout tak, že se ukryje v brázdě italského torpédoborce, který právě do přístavu vjížděl. Italové ale využili svého nižšího ponoru a navedli Lerchovo plavidlo přímo na minu. Záhy zazněla detonace a v jediném okamžiku zahynula celá posádka ponorky i s jejím neohroženým velitelem. Láska kapitána a rakouské arcivévodkyně tak dospěla k tragickému konci… 

Autor:  Václav Nájemník

Nové články v rubrice

  • 13. června  2016 v 08:00       rubrika: Příběhy

    Antonín Vančura alias Jiří Mahen: Záložník se snubním prstýnkem

    Antonín Vančura, jak znělo pravé jméno Jiřího Mahena, byl vskutku renesanční osobností. Byl básníkem, dramatikem, prozaikem, dramaturgem v několika divadlech, knihovníkem, ale také vědcem-ichtyologem, který publikoval...

     
  • 26. května  2016 v 09:00       rubrika: Příběhy

    Sykes-Picotova dohoda: Plánování nového sudu prachu

    Součástí velkých i malých válečných konfliktů bývají vedle vojenských střetů i různá diplomatická jednání a plány na to, co bude po válce. Tajné úmluvy a smlouvy z časů první světové války jsou dnes poněkud zastíněny...

     
  • 12. dubna  2016 v 09:00       rubrika: Příběhy

    Husarský kousek českého leteckého esa

    Rakousko-uherské vojenské letectvo za první světové války nepatřilo k největším. Nedisponovalo také nijak moderními stroji a na začátku války nemělo ani nijak zkušené piloty. Přes to se mezi nimi objevovaly zajímavé...

     

1. světová válka den po dni

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace