Tajemství mladého obchodního zástupce
Pokud existuje nějaká představa o odboji Čechů a Slováků za první světové války, je obvykle spojena s obrazem boje legionářů a s neúnavnou zahraniční činností trojice Masaryk, Beneš, Štefánik. Možná se někomu vybaví jména původně na smrt odsouzených Karla Kramáře a Aloise Rašína nebo existence tajného spolku českých politiků nazvaného Maffie. V zájmech budoucího českého státu, o jehož podobě panovaly dlouho mlhavé představy, však po celou dobu pracovala i celá řada neznámých nebo polozapomenutých osobností. I tito lidé k obnovení české samostatnosti různým způsobem přispěli a neváhali při tom riskovat ztrátu obživy či dokonce životy.
Budeme psát neviditelným inkoustem!
Mezi méně známé historie českého odporu za první světové války jistě patří nikdy neprozrazené zpravodajské spojení mezi úspěšným pražským průmyslníkem ze slavné rodiny Josefem Janem Fričem a jeho obchodním zástupcem Zdeňkem Rohlou. Oba muži si byli schopni vyměňovat zprávy psané šiframi a tajným inkoustem po celou dobu válečného konfliktu a na jejich komunikaci byly různým způsobem navázány mnohé významné osobnosti, jako byla třeba jedna z hlav československého odboje za Velké války Edvard Beneš nebo pozdější kancléř československých prezidentů Přemysl Šámal. Rohla a Frič si ale korespondovali i se zahraničními sympatizanty s českou otázkou, z nichž uveďme třeba francouzského historika a slavistu Ernesta Denise.
S tajným úkolem do Itálie a Švýcar
Vše začalo na podzim roku 1914, kdy vyslal továrník Josef Jan Frič, výrobce světoznámých geodetických a astronomických optických přístrojů, svého tehdy pětadvacetiletého obchodního zástupce Zdeňka Rohlu do Itálie. Talentovaný absolvent pražské Českoslovanské obchodní akademie měl, předstíraje pouze obchodní činnost, informovat místní spřátelené kruhy o českých politických snahách a o poměrech v Rakousku. Zároveň měl svému představenému podávat zprávy o pohledu ciziny na české záležitosti. Když Itálie vstoupila na jaře roku 1915 po boku dohodových mocností do války, musel se Rohla přesunout do Švýcarska, kde pak setrval až do konce roku 1919.
Soukromý informátor v národních službách
Jakého charakteru byly informace, které si Rohla s Fričem vyměňovali? Slavný průmyslník vybavený neobyčejným všeobecným rozhledem pochopil, že nadcházející válka bude mít zásadní význam pro budoucí uspořádání Evropy. Vedle firemních záležitostí dbal zásadně i na národní zájmy. V době přísné cenzury potřeboval pokud možno co nejpřesnější informace a chtěl, aby i zahraničí vědělo o těžkostech kdysi významného českého národa uvnitř habsburské monarchie. Rohla tak v Itálii zařídil prostřednictvím italského žurnalisty Enzia Marii Graye publikování jednoho z prvních článků o české otázce.
Spojkou Edvarda Beneše
Vedle zmíněného zprostředkování styků s Ernestem Denisem se Rohla už ve Švýcarsku významně podílel na spojení mezi generálním sekretářem Československé národní rady v Paříži Edvardem Benešem a českým domácím odbojem. Při této své asi nejdůležitější činnosti používal Rohla krycí jméno V. Houkal a heslo „Berlin-Bagdad“. Sám Beneš později na toto spojení vzpomínal s poznámkou, že šlo v rámci odboje za první světové války o jedno z mála nepřetržitých a jistých spojení mezi Prahou a Paříží.
Všední život českého špiona
Rohla se sice díky své tělesné konstrukci a později „obchodním zájmům“ vyhnul odvodům, ale jeho činnost byla vysoce riskantní a navíc se po celou dobu potýkal s mnoha problémy. Po celou dobu byl rakousko-uherským občanem, a tak by ho v případě odhalení čekal tvrdý trest. V Itálii i ve Švýcarsku se musel trvale hlásit na rakouských zastupitelských úřadech. V Ženevě si navíc musel hledat práci, aby se uživil. Nejprve pracoval u dřevařské firmy Vollenweider frères, ale po francouzském zákazu obchodování se švýcarskými firmami s německým či rakouským kapitálem musel místo opustit. V té chvíli ale pomohl bratranec J. J. Friče Vladimír Kavalier, v jehož sklárnách mohl Rohla působit až do konce války jako vedoucí skladů v Ženevě. Dokonce si nechal z Čech poslat tři vagony chemického skla, kterého byl za války ve Švýcarech nedostatek, což vhodně zakrývalo skutečné Rohlovo poslání. K obtížím nutno ještě přidat, že i bohaté Švýcarsko se během války ocitlo v těžkých hospodářských potížích a potraviny byly postupně vydávány pouze na lístky.
Poválečný epilog
Většina dopisů, které Rohla posílal nebo předával, našla v pořádku svého adresáta. Přispěl k tomu jistě mimořádný Rohlův „talent“ pro konspiraci i důmyslné šifrování, které bylo nejprve dílem samotného Friče a později zdokonalené Fričovým známým spolupracovníkem Františkem Nušlem. Přes to nelze opomenout, že všichni zúčastnění měli také několikrát štěstí, které asi musí v podobných podnicích spolupůsobit. Po válce byl Rohla stejně jako Frič vyznamenán československou revoluční medailí a stal se s pověřením svého šéfa ředitelem filiálky v Bratislavě. Josef Jan Frič pak mimo jiné dobudoval a v roce 1928 předal státu astrofyzikální observatoř v Ondřejově a požíval zaslouženě velké vážnosti. Oba muži se však z všeobecného povědomí především v důsledku komunistické totality postupně vytratili. V posledních letech se i díky podílu na vzniku Československa začínají jejich jména opět objevovat.