Britové už Rakousko odepsali, Čechoslováci si naopak vydobyli jejich uznání

George Clemenceau (vlevo) a David Lloyd-George, váleční premiéři Francie a Velké Británie - Foto:  autor neznámý, Wikimedia Commons, public domain

George Clemenceau (vlevo) a David Lloyd-George, váleční premiéři Francie a Velké BritánieFoto:  autor neznámý, Wikimedia Commons, public domain

Z dobře informovaných švédských zdrojů dorazila v neděli 18. srpna 1918 do Prahy zpráva, že anglická vláda nejspíš přestala brát vážně Rakousko jako plnohodnotný stát. Dosvědčuje to i její prohlášení. Nehodlá s Rakouskem napříště vést jakékoli separátní mírové rozhovory. Přitom je společně s Francií byla ochotna vést ještě před rokem, jak se na jaře provalilo v Sixtově aféře. Pro Rakousko s výsledky trapnými a truchlivými. Novým britským strategickým cílem je Rakousko rozštěpit, rozdrobit a zadupat.

Zvěst, že Britové nehodlají nadále brát Rakousko vážně, se nezjevila jako blesk z čistého nebe. Když kvůli prostořekosti ministra zahraničí Czernina vyšlo najevo, že císař Karel zamýšlel za zády Německa s Dohodou sjednat separátní mír, musel nakonec prosit německého císaře Viléma o rozhřešení. Rakousko-Uhersko musela se v té chvíli jevit Dohodě jako stát vazalský a nesvéprávný. Britové proto nepochybně vítali všechny v odstředivé tendence, rozkládající c. k. mocnářství zvenčí i zevnitř, a přirozeně se rozhodli poskytnout jim podporu. 

Češi svůj protirakouský odboj financují z vlastních zdrojů 

Povzbuzením pro Brity musela být i skutečnost, že Češi žijící ve Spojených státech, Kanadě, Británii a v Rusku vybrali mezi sebou peněžní částku zvící několik desítek milionů. Poskytli ji jako záruku za úvěr, kterým se financovala výstroj a výzbroj československých legií v Rusku a na západní frontě. Vojenské úspěchy legionářů v Rusku v posledních dnech dokládaly, že vynaložené finance nebyly zmarněny, ale naopak významně prospěly celé Dohodě. 

„Prohlášení je otevřeným dopisem všem českým velezrádcům, aby ve velezradě udatně pokračovali.“
Německý list Lokalanzeiger, 19. srpna 1918

Vídeň v pátek 16. srpna 1918 povolila, aby noviny zveřejnily prohlášení anglické vlády. V něm Britové uznávají existenci československého národa a považují za jeho představitele Československou národní radu, sídlící v Paříži. Dokonce ji mají za zmocněnce budoucí československé vlády. V prohlášení se čtenáři českých i německých listů dočítají, že si Čechoslováci uznání vydobyli na třech bojištích díky svým jednotkám, které „se nalézají s Rakouskem-Uherskem a Německem v pravidelné válce“ a které v Rusku a na Sibiři brání německému vpádu. 

Odpoutá se Vídeň od Berlína? 

Bylo docela možné, že vláda Velké Británie svým prohlášením nepřímo vyjádřila Vídni své poslední vážné varování. Mínila je jako výzvu, aby se Vídeň konečně vzpamatovala a uvědomila si, jak podřadnou úlohu v evropské politice sehrává. Rakousko vyhasínalo nejen politicky, jako bezvýhradný vazal sousedního Německa, ale i vojensky. Hospodářsky se ocitlo na samém pokraji zkázy. Pokud by se chtělo zachovat pro budoucnost, muselo by se od Německa odpoutat. Jinak muselo počítat s neodvratným zánikem. 

T. G. Masaryk a ostatní členové Československé národní rady skládají v Kyjevě slib věrnosti národu (30. ledna 1918) - Foto:  autor neznámý, Fotobanka Pixabay

T. G. Masaryk a ostatní členové Československé národní rady skládají v Kyjevě slib věrnosti národu (30. ledna 1918)Foto:  autor neznámý, Fotobanka Pixabay

Vídeň britské prohlášení uvolnila pro tisk s patřičným komentářem. Národní radu v Paříži označila za shromáždění soukromých osob, nemajících „mandátu ani od českého lidu, tím méně ale od česko-slovenského národa, existujícího pouze ve fantazii dohody“. Zmínku o budoucí československé vládě nazvala výplodem fantazie. A takzvaná česko-slovenská armáda, tedy rakouští a uherští státní příslušníci, hovořící slovanským jazykem, i kdyby nastokrát byli ze strany Dohody uznáni, nejsou nic jiného než velezrádci, zasluhující si odpovídající zacházení. 

Legionáře čeká šibenice. V lepším případě 

Odpovídajícím zacházením bylo jednoznačně míněno, že legionáři budou, pokud padnou do rukou rakouské armády, oběšeni. Bude-li po ruce příslušný kat. Nebude-li, pak jednoduše u nejbližší zdi zastřeleni. 

Dělnické listy, 17. srpna 1918:
Jen nepatrný zlomek tzv. Česko-slovenské armády tvoří rakouští nebo uherští státní příslušníci slovanského jazyka. Tito rušitelé věrnosti a přísahy budou námi přese vše „uznání“ ze strany Dohody považováni za velezrádce a dle toho bude s nimi zacházeno. Nemůže býti strpěno, aby celí národové, jejichž synové ve svazku rakousko-uherské armády se proti Dohodě udatně bili, byli podobnými prostředky jako anglickým úředním prohlášením podezříváni.

Tak se například dělo v Itálii, jak s jistým uznáním pro české legionáře informoval budapešťský list Pesti Napló. Legionáře, kteří padli do rakouského zajetí, čekal rychlý polní proces. Odsoudil je sice k oběšení, ale protože nebylo kata, byli zastřeleni. Podle listu šli na smrt klidně. Nikdo z nich se nesnažil během přelíčení jakkoli se z trpkého osudu vykroutit. Žádný z nich nepopřel, že bojoval na straně Italů dobrovolně a z přesvědčení. Zášť vůči legionářům, kteří se odmítli kát, byla tak veliká, že jejich mrtvoly vojenský soud odmítl pohřbít, ale kázal je pro výstrahu rozvěsit na stromy podél jedné z cest. 

Masarykovo úsilí je jen politickou groteskou 

Zatímco všechny v Rakousku vycházející listy se omezily jen na znění obou prohlášení, vídeňský list Neue Freie Presse přidal vlastní komentář. Mohl si to dovolit. Byl považován za neoficiální hlas rakouské vlády. Komentář i podle toho vyzněl. 

„Anglie po staletí neměla o Češích sebemenší tuchy. Její veřejnost nemá ani za mák ponětí, o co se nyní v Čechách hraje. Spojení mezi panem Masarykem a Lloyd-Georgem je pouhou politickou groteskou. Rozhodně pak znamením toho, jak dalekou cestu Dohoda musí ještě urazit, aby prozřela a vzdala se nesmyslných představ o ničení a rozdělování zemí.“
Neue Freie Presse, 17. srpna 1918

Jestliže Velká Británie Československou národní radu v Paříži považuje za zplnomocněnce budoucí česko-slovenské vlády, jak by se asi v Londýně dívali na to, kdyby naopak Vídeň prohlásila národní výbor indický či národní výbor egyptský za tamějšího zplnomocněnce budoucí místní vlády? Nejspíš by to Britové považovali za nepatřičné a neoprávněné vměšování do vnitřních záležitostí. 

„Považovat profesora Masaryka za vládce Čech je však tak absurdní, že ani v Anglii takové prohlášení nemůže být bráno vážně,“ napsala redakce listu. Nepochybuje totiž, že Britové mají na území Rakouska natolik dostatečný počet špiónů, aby z jejich zpráv poznali, jak nesmyslná je představa odtržení Čech, Moravy a části Uher od monarchie. 

V závěru komentáře nabízí redakce utěšující odhalení. Britské prohlášení sleduje jiný cíl, jde o neudržitelné a zoufalé vojenské postavení československých legií v Rusku. Legiím hrozí, že v dohledné době padnou do rukou údajně vítězících sovětských jednotek. Prohlášení jim má zajistit mezinárodně právní ochranu a zabránit, aby s nimi Sověti zacházeli jako se zrádci a vzbouřenci. „Proto Londýn sehrál tuto komedii,“ píše se na vysvětlenou. 

Povzbuzení pro velezrádce 

Poučenému čtenáři se chtělo vzkřiknout: „Svatá ty prostoto!“ Učinil to za něho německý list Lokalanzeiger: „Prohlášení je otevřeným dopisem všem českým velezrádcům, aby ve velezradě udatně pokračovali.“ 

Autor:  Ivan Štern

Nové články v rubrice

1. světová válka den po dni

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas