Velezrádní Češi chtějí slavit jubileum Národního divadla

Národní divadlo kolem roku 1909 - Foto: Fotobanka Profimedia

Národní divadlo kolem roku 1909Foto: Fotobanka Profimedia

Vlastenci v čele s Karlem Kramářem sepsali 24. března 1918 v pražské Měšťanské besedě provolání „Lidu československému“. Z květnového výročí zlaté kapličky by rádi udělali „veliký svátek národní“. Text vyšel v nedělním vydání Národních listů až 31. března. Celý týden trvalo, než se podařilo zdolat cenzuru, tak ostražitou vůči notoricky podvratným Čechům a jejich počinům.

Provolání lidu československému k 50. výročí Národního divadla (24. března 1918) - Foto: Národní listy

Provolání lidu československému k 50. výročí Národního divadla (24. března 1918)Foto: Národní listy

Možná to byla právě Kramářova autorita, která napomohla vhodně aktualizovat 50. výročí položení základního kamene Národního divadla. Vztahuje se nejen na český, ale i na národ slovenský. Přesně v duchu už rok praktikované politiky, usilující o samostatný česko-slovenský stát. 

Zrádní Češi, věrní Slováci 

Rakouští Němci (ale i Maďaři) naproti tomu českou politiku stále výrazněji vykládali jako politiku velezrádnou a podvratnou. V bitvě u Bachmače byli v půli března Němci biti československými legionáři a rakouští Němci očekávali, že se Praha k události postaví odmítavě. Češi ale mlčeli jako zařezaní, pro Rakousko-Uhersko ztraceni už byli ztraceni. 

Se Slováky to tak zlé být nemuselo. To si myslel uherský předseda vlády, hrabě Tisza. Na jednání výboru uherského sněmu Slováky pochválil za jejich odvážné a věrné chování na východní frontě. „Tam, kde Slováci vešli ve styk se silně nakaženým českým vojskem, odmítli neústupně všeliké (jejich) vábení,“ komentoval Tisza korunní důkaz slovenské věrnosti monarchii. 

Účast na slavnostech položení základního kamene Národního divadla byla ze Slovenska vzdor hraběti Tiszovi přece přislíbena. Slováci se těšili, že se druhého dne účastní přátelského večera. Budou mít možnost porozprávět si s českými zástupci. Páteční večer 17. května měl být pojímán jako přístupný všem. 

Kramářovo české sebevědomí 

Provolání publikované v Národních listech bylo inspirováno řečí, kterou Karel Kramář pronesl v Měšťanské besedě na ustavující schůzi výboru pro jubileum. Laskavému čtenář nepochybně neunikne ono sebevědomí, čišící nejen z projevu samotného, ale i z přesvědčení, že Češi, aby dosáhli kýžené samostatnosti, nepotřebují víc než hledat sílu a odvahu postavit se na vlastní nohy především uvnitř sebe sama. Jaký pronikavý rozdíl proti rokům minulým, i proti prvním letům této války! 

Čtěte také: Vůdci odboje na svobodě! Rašína a Kramáře spasila císařská amnestie

Karel Kramář, předseda první československé vlády, kolem roku 1920 - Foto: Fotobanka Profimedia

Karel Kramář, předseda první československé vlády, kolem roku 1920Foto: Fotobanka Profimedia

Už v červenci 1915, při tiché (protože úřady zakázané) výroční vzpomínce na upálení Jana Husa, by Karel Kramář možná řekl, že „…netřeba hledati budoucnosti mimo nás, stačí doufati v sebe a sobě samým věřiti…“ Jenže v té době seděl ve vězení a hrozil mu trest smrti za velezradu vzdor, přestože byl poslancem Říšské rady a chránila ho imunita. Jen šťastná shoda okolností ho nakonec ušetřila neblahého osudu a dokonce dostala na svobodu. 

Prodaná zadarmo 

Na onen čtvrtek 16. května 1918 slavnostní výbor připravil bohatý program. 

Dopoledne v Národním divadle sehrají Smetanovu operu Prodaná nevěsta. Vrstvy nemajetné, pro které toto představení bylo určené, budou mít vstup zdarma. Souběžně v Pantheonu Národního muzea se uskuteční slavnostní shromáždění, na němž spisovatel Alois Jirásek pronese přednášku o kulturním významu Národního divadla. 

V odpoledních hodinách předvede soubor Národního divadla Vrchlického komedii Noc na Karlštejně. 

Budova Prozatímního divadla se k nynějšímu Národnímu divadlu tulí od strany Žofína. Se stavbou Prozatímního divadla započali počátkem roku 1862. První představení tu hráli už v listopadu téhož roku. Stavba Prozatímního divadla našim předkům trvala pouhých šest měsíců.

Večer se účastníci slavnosti budou moci těšit na další Smetanovu operu. Ne náhodou to bude Dalibor. Sehrán byl přesně před 50 lety právě u příležitosti pokládání základního kamene, v tehdejším Prozatímním divadle. 

Oslava výročí Národního divadla se nesoustřeďuje pouze na Prahu. Jde přece o celonárodní záležitost, v aktuálním pojetí dokonce o záležitost „československou“. 

Jednota „Máj“, jeden z členů Slavnostního výboru, osobně zastoupená sociálně demokratickým poslancem Tomáškem, se zavázala, že prostřednictvím členů, rozesetých po celé zemi, zorganizuje pro ten den ve všech městech a vesnicích bezplatná divadelní představení pro děti i dospělé. Představení doprovodí výkladem o významu divadla pro český národ. 

Tak šťastné pořízení. 

Kladení základního kamene Národního divadla 16. května 1868, vlevo řetězový most císaře Františka I. - Foto: Fotobanka Profimedia

Kladení základního kamene Národního divadla 16. května 1868, vlevo řetězový most císaře Františka I. 

Autor:  Ivan Štern

Nové články v rubrice

1. světová válka den po dni

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace