Naše téma1. června  2015 v 15:55  

Květnové Rozpravy: tentokrát o genderu, ageismu a sexismu v médiích

Rozpravy o českých médiích - květen - Foto: Kateřina Písačková

Rozpravy o českých médiích - květenFoto: Kateřina Písačková

Květnové Rozpravy o českých médiích byly tentokrát na genderová témata. Příští se budou konat v červnu na další zajímavé téma a pak se začne zase až v říjnu.

Genderové Rozpravy rovněž předcházejí Kongresu žen, který se bude konat v sobotu 20. června v Praze a bude vyvrcholením Měsíce žen v médiích. I o Kongresu žen byla v kontextu diskuse řeč. Letos se na Kongresu žen budou řešit kvóty pro ženy v zaměstnání, genderová rovnost a mužská/ženská identita, v neposlední řadě i spravedlivé odměňování. 

Na úvod zazněly statistiky a čísla, která poskytla zakladatelka webu www.datovazurnalistika.cz Kateřina Mahdalová. Data pocházela z výzkumu Jak média ovlivňují realitu

Kateřina se v něm zaměřila na palčivý problém zastoupení žen ve vedoucích pozicích v médiích - a to v redakcích tištěných médií s protějškem na webu a ve veřejnoprávních médiích, to znamená včetně ČTK, Českého rozhlasu a České televize, v rámci jejich managementu a Rad; do průzkumu byla zařazena i "velká" Rada, Rada o rozhlasovém a televizním vysílání. 

Čísla si lze prohlédnout v podrobném průzkumu zde. Shrnutím lze říci, že zastoupení žen na vrcholných pozicích v médiích a mediálních radách je velmi slabé. V zásadě se projevuje nevyrovnanost mezi zastoupením žen a mužů ve veřejnoprávních médiích, přičemž soukromá média jsou na tom lépe. 

Ale chtějí ženy být ve vedení médií a mediálních organizací? 

Rozpravy o českých médiích - květen - Foto: Kateřina Písačková

Rozpravy o českých médiích - květenFoto: Kateřina Písačková

Na tuto otázku se pokoušely odpovědět tři panelistky pozvané do diskuse - ředitelka vydavatelství Burda Praha Petra Fundová, akademička Jiřina Šmejkalová a šéfredaktorka webu wwww.datovazurnalistika.cz Kateřina Mahdalová. 

Nevyrovnanost je však znát i mimo média: třeba v akademické sféře, do níž poskytly vhled Jiřina Šmejkalová a moderátorka Rozprav Alice Němcová Tejkalová. Složení odborných komisí Grantové agentury ČR má jen velmi malé zastoupení žen. Stejně tomu je i v případě žen akademiček. Směrem ke špici - přes docenturu a profesuru - zastoupení žen řídne. 

Zcela jiná situace panuje v narůstajícím sektoru PR a reklamním trhu. Tuto oblast zcela ovládly ženy, takže situace je tam naprosto odlišná té mediální. 

"Muži si o to umějí lépe říct" 

V souvislosti s nevyrovnanými počty mužů a žen ve vedení bylo řečeno, že ženy jsou od přírody praktické, "vykonavatelky" projektů navržených muži, v životě musejí zastávat mnoho různých rolí už jen ze své antropologické podstaty. Ženy jako vedoucí pracovnice jsou leckdy podceňovány, mnohé na to ani nejsou ani připraveny či podmíněny. Napříč sektorem musejí čelit sexismu a ageismu - a to v neporovnatelně větší míře než muži. Ageismus je patrný především u vizuálních médií, zejména v televizi, na jejíž obrazovce je velkou raritou vidět moderátorku starší padesáti let. K tomu se také pojí vžité genderové stereotypy dané výchovou a prostředím. A muži se prý nebojí říct si o to, co chtějí. 

Na východ za modelkami a sportovci 

Kateřina Mahdalová k tématu ageismu přinesla výzkum Josefa Šlerky z Katedry nových médií na FFUK v Praze. Z tohoto výzkumu vychází nápadná trajektorie tendence obsazování moderátorských míst v televizi. Pohybujete-li se po pomyslné ose západ-východ, čím více jste na východě, o to mladší a atraktivnější moderátoři jsou v tamějších televizích; většinou vypadají jako modelky a sportovci. A naopak, čím více na západ, o to větší trend seriózního vzhledu, moderátoři mají šediny, vypadají zkušeně a v podstatě ztělesňují vlastnost seriózního zpravodajství. 

Vrchol kariéry, ne její začátek 

Petra Fundová to komentovala s tím, že například u nás se jedná o loutkový systém, kdy moderátor čte z čtecího zařízení, zatímco starší moderátor by věci rozuměl a mohl mluvit i spatra. Podle Jiřiny Šmejkalové by televizní zpravodajství mělo být vrcholem kariéry pro mediální pracovníky, nikoliv její začátek. Nicméně ale důvěryhodnost moderátora nemusí být nutně dána věkem; genderová a věková vyváženost by však měla být i v tomto oboru. 

Rozpravy o českých médiích - květen - Foto: Kateřina Písačková

Rozpravy o českých médiích - květenFoto: Kateřina Písačková

Jak mluví muži na internetu o ženách 

Data sesbíraná o slovních výrazech pro ženy ve veřejném diskurzu rovněž leccos odhalily o mediálním obraze žen. Zdrojem byla diskusní fóra, kde online diskutéry jsou převážně muži. Ženy byly označovány slovy jako "žena", "stará" (ve smyslu "moje/tvoje stará"), "holka", "kráska", pak už přicházely hrubší výrazy, z nichž nejjemnější byla asi "blbka" nebo "slepice." Celé spektrum výraziv - od celkem neutrálního "žena", přes "matku" až po vulgární výrazivo - představovalo v online diskursu o ženách víceméně vyrovnané podíly. Pro srovnání: celou polovinu diskurzu o mužích tvořil neutrální výraz "muž." 

Tento diskurs je však dán v první řadě tím, že online diskusím vládnou hlavně muži. Proto jej nelze brát jako plošné vyjádření toho, jak je v médiích vnímána žena. Ale poskytuje představu o tom, jak ženu vnímají muži - kteří se vůči ženám víc a víc vymezují, neboť je začínají brát jako konkurentky v pracovním boji. Přibývá totiž vzdělaných žen. 

Jak podotkla Petra Fundová, muži často více než ženy "drží basu" a "networkují"; ženy naopak nedokáží jedna druhou podporovat a mají větší tendenci se mezi sebou rozkmotřit, ať už ze závisti, žárlivosti anebo soutěživosti. 

Mají smysl kvóty na zaměstnávání žen? 

Podle Petry Fundové jsou kvóty spíše na škodu - mohly by vytvářet dojem, že "ta a ta se tam dostala kvůli kvótám." Nastavené kvóty už podle ní neřeší, kdo se na pozici hodí nebo zda splňuje stanovené požadavky. Kvóty fungují například ve Skandinávii. V Německu jsou kvóty jen ve veřejnoprávních organizacích. Podle názoru Jiřiny Šmejkalové jsou kvóty naopak užitečné: záleží ovšem vždy na segmentu a oboru, v němž jsou aplikovány. 

Na téma kvót vznikla před lety švédská studie, v níž bylo zavedení kvót rozpočítané na generace. Ač ze začátku bylo osvojení kvót problematické, postupem času si společnost na kvóty zvykla. Druhá generace už kvóty považovala za normální a pracovní pozice byly obsazovány rovnoměrně. Pro třetí generaci už nebyly kvóty zapotřebí. Ta si už princip obsazování pozic zautomatizovala natolik, že si už původní kvóty neuvědomovala. 

Ke kvótám se váží obavy z nezasloužených postů: to lze vidět dnes napříč společností. V této souvislosti se mluví i o nepotismu (tj. obsazování pracovních pozic příbuznými a přáteli příbuzných), nejrůznější vazby, osobní zájmy. 

V každém případě, jak podotkla Alice Němcová Tejkalová, kvóty nejsou samospasitelné. To znamená, že je nutné mít kvóty velmi citlivě nastavené a v žádném případě je nevynucovat - když se kvótu nepodaří naplnit, neměl by se z toho dělat problém. Mít kvóty jen proto, aby se naplnil počet lidí, nefunguje jak v případě žen, tak ani v případě menšin nebo etnických skupin. 

Rozpravy o českých médiích - květen - Foto: Kateřina Písačková

Rozpravy o českých médiích - květenFoto: Kateřina Písačková

"Tomu ty přece nemůžeš rozumět, kočičko, a tu sukni si zkrať." 

Druhým velkým tématem žen na vrcholných pozicích (nejen v médiích) je sexismus. Naše sexistická společnost je záležitostí dlouhodobého vývoje, vyřešit by ji mohla až obměna generací. Právě o sexismu v diskusi padlo mnoho poznatků. Kateřina Mahdalová zná sexismus především ze zkušenosti jiných, ale v roli novinářky se s ním setkávala opakovaně, především v kontaktu s politiky - kteří ji vyzývali k různým činnostem, doprovodům a užším kontaktům. Běžně se setkávala se sexistickými a patronizujícími narážkami typu:   

"Tomu ty přece nemůžeš rozumět, kočičko, to je pro chlapy a do toho ty se nemotej", "Není ta sukně moc dlouhá? Nechcete si ji zkrátit?" 

Sexismus je podle Šmejkalové do jisté míry dán sektorem. Nicméně z uvedených situacích je - podle názoru tazatelky z publika - leckdy dost těžké vyjít, nezachovat se jako hysterka a případně si to nezavařit pro budoucí kariéru. Panelistky souhlasily s tím, že příštím tématem Kongresu žen by mělo být stírání sexismu

Jiřina Šmejkalová dále přispěla čísly z výzkumu z 90. let provedeného mezi 400 novinářkami z amerických tištěných médií: celá jedna třetina z nich zažila sexismus a obtěžování. U sportovní žurnalistiky to byla dokonce celá polovina, což je dáno tím, že sportovní žurnalistika je velmi maskulinní. Zde se jedná opět o stereotyp, ale již tradičně je profesionální sport - jeho dravost a agrese v kompetitivnosti - spojován s muži a má tendenci oslovovat spíše muže než ženy. 

K dalším předsudkům vůči ženám patří i to, že ženy jsou v médiích spojovány s lehčími tématy, jako je například móda, oblékání, životní styl. Naproti tomu války, konflikty a boje jsou tradičně spojovány a zpracovávány muži. Přesto nelze témata jednoznačně rozdělovat na typicky mužská a ženská: podle Petry Fundové muž i žena mohou zpracovávat jakékoliv téma, každý si však všímá jiných aspektů. 

Téma muži versus ženy na pracovišti nicméně zůstává tématem, které není dodneška dokonale popsáno. 

Neváhejte nám napsat váš názor! Najdete nás na Facebooku. Stream z diskuse naleznete zde

Čtěte také: Květnové Rozpravy: Kdo vede česká média?
Novinářské vzdělávání: "Když člověk nemůže nalézt cestu, musí si ji vytvořit"
Rozpravy o českých médiích: Politické PR se měří podle výsledků voleb
Únorové Rozpravy: Kvalitní žurnalistika je drzá a tvořivá

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace