Naše téma24. dubna  2015 v 16:52  

Novinářské vzdělávání: "Když člověk nemůže nalézt cestu, musí si ji vytvořit"

Rozpravy o českých médiích 23. dubna 2015 - Foto: Kateřina Písačková

Rozpravy o českých médiích 23. dubna 2015Foto: Kateřina Písačková

Dubnové Rozpravy o českých médiích přinesly zajímavou diskusi o novinářském vzdělání, která přinesla mnoho dotazů z publika i podněty k zamyšlení. Přečtete si, jaké byly Rozpravy na svátek Svatého Jiří.

Na panelu diskutujících se sešly osobnosti pestrého zaměření i vzdělání: ředitel Centra zpravodajství Českého rozhlasu Tomáš Pancíř, který je absolventem Právnické fakulty; Pavla Holcová, absolventka Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK, zakladatelka Českého centra pro investigativní žurnalistiku, a Filip Láb, zástupce ředitelky ISKŽ FSV, docent vizuální komunikace, absolvent FSV i FAMU. (link) Diskusi moderovala Alice Němcová-Tejkalová. (link) 

Ideální novinář neexistuje 

Jak tedy v ideálním případě vypadá vzdělání pro novináře? 

Podle Tomáše Pancíře by ideální novinář měl mít kvality ve třech oblastech: osobnostní předpoklady a dispozice, velmi široký obecný přehled z různých oblastí včetně základů práv, ekonomie a politologie, a pak dovednosti, jakými jsou projev (schopnost hovořit spisovně, spatra a energicky), schopnost psát, neboť i rozhlasový redaktor se kvůli konvergenci médií potřebuje umět vyjadřovat i písemně, zvládat moderní technologie, zacházet s technikou, umět stříhat a natáčet. 

Nicméně ideální novinář neexistuje. Zcela nejdůležitější je, aby se sám chtěl dál zlepšovat, sledoval trendy a chtěl se dál rozvíjet. Jeho vzdělání by nemělo končit složením závěrečných zkoušek. 

Rozpravy o českých médiích 23. dubna 2015 - Foto: Kateřina Písačková

Rozpravy o českých médiích 23. dubna 2015Foto: Kateřina Písačková

Hluboký neustávající zájem o „něco.“ 

Pavla Holcová by začínajícím novinářům doporučila, aby se ve škole věnovali všemu a ničemu se nevyhýbali – všechno budou jednou potřebovat. A Filip Láb dodal, že ideálním vzděláním je mix teorie a praxe. To znamená: teoretický základ a rozhled nasedající na praktickou činnost, která teorii rozvíjí. Pomoci může i úzká specializace, která novináře vyprofiluje. Ale podle Filipa Lába je základním předpokladem hlavně zájem a vášeň pro jakoukoliv oblast; hluboký neustávající zájem o „něco.“ 

Na straně druhé by akademická půda měla nabízet vyváženost teorie a praxe, které jsou vzájemně provázané. A to tak, aby studentům umožnila vyzkoušet si řadu věcí v dostatečné míře, všechno si otestovat a díky tomu vědět, kam chtějí směřovat a v čem jsou dobří. 

Diskutující se shodli na tom, že není nezbytně nutné, aby novinář měl vystudovanou žurnalistiku. Rozhodující není vzdělání, nýbrž to, do jaké míry daný člověk vyhovuje tomu, co organizace právě potřebuje. A samozřejmě to, zda je talentovaný a vnímavý – vysokoškolské vzdělání je nicméně jednoznačně plus. Stejně jako praxe – a zkušenost v zahraniční. I to v diskusi padlo. 

Utrácení volných kreditů 

Už padla zmínka i o specializaci – jak novinářům pomůže specializované vzdělání? 

Pavla Holcová se původně specializovala na fotografii. V posledním ročníku však fotoaparát odložila a začala na Filosofické fakultě studovat latinskoamerická studia. Dnes shledává, že i tento obor se jí hodí: když píše o Balkánu, píše hodně o kokainu – a ten pochází z Latinské Ameriky. Tímto Holcová spojila obě studia. Jako zakladatelka Českého centra pro investigativu se učila investigativní žurnalistiku za běhu – nejprve školila novináře na Kubě, pak se pustila do pokrývání organizovaného zločinu. Tvrdí, že když se pro něco nadchnete, tak to můžete dělat, aniž byste k tomu měli předpoklady. 

S publikem se podělila i o své know-how: například že investigativní žurnalista musí umět psát články objektivně a pouze na základě toho, k čemu má důkazy – a ty smějí pocházet jen z veřejně dostupných zdrojů. Tím pádem nelze využít reporty od policie, výpovědi anonymních svědků a podobně. Nakonec článek čte právník, který třeba většinu odstraní s tím, že zbytek lze „vyargumentovat u soudu.“ 

Rozpravy o českých médiích 23. dubna 2015 - Foto: Kateřina Písačková

Rozpravy o českých médiích 23. dubna 2015Foto: Kateřina Písačková

Médium jako škola 

Další otázka se týkala center vzdělávání v rámci mediálních institucí. Proč vznikají a pro koho jsou určena? 

Podle Tomáše Pancíře práce novináře nikdy nekončí. Je neustále nutné se aktualizovat, učit se nové věci, měnit přístup k práci. A také je dobré si vychovávat nové redaktory a nástupce. V Českém rozhlase tak fungují workshopy projektu PRESSpektivy, dále ambiciózní projekt EBU Vize2020, a nově vzniklá Akademie rozhlasové žurnalistiky. Ta je dobrovolná a soustředí se na tři hlavní oblasti: odborné znalosti (politologie, právo), trénink (psaní zpráv, storytelling – což je schopnost umět vyprávět příběhy, natáčení a stříhání), a za třetí filosofie – debaty se zajímavými osobnostmi nad tématy, kam současný svět směřuje, jaké je postavení médií a jak se mění mediální krajina. 

Rozpravy o českých médiích 23. dubna 2015 - Foto: Kateřina Písačková

Rozpravy o českých médiích 23. dubna 2015Foto: Kateřina Písačková

Tlaky a nároky na novináře jsou rok od roku větší. Otázkou je, zda mají novináři stále chuť a motivaci se dále učit. Podle Tomáše Pancíře mají někteří lidé tento zájem vrozený; jiní se ho naučí mít, někteří tuto potřebu necítí. Ovšem ten, kdo má neustále chuť se rozvíjet a učit se nové věci, se dostane dál a jeho konkurenceschopnost bude vysoká. Jako příklad uvedl sociální sítě, které jsou nutnou součástí života novináře. Pokud je někdo odmítá, lze to respektovat, ale v současné době se bez nich novinář neobejde. 

Aktivní a pasivní síťaři a špehování 

Je však patrný rozdíl mezi aktivním a pasivním užitím sociálních sítí. Pasivní užití znamená, že pro vás představují zdroj informací. Aktivní využívání sociálních sítí je pak už věc soukromí. Nemusíte mít nutně profily na sociálních sítích. Nicméně platí, že kdo používá sociální sítě chytře, aktivně a korektně, může tím médiu i prospět. Privátní a profesionální používání je jasně odlišeno. 

Pavla Holcová dodala, že pro investigativu jsou sociální sítě dokonce nezbytností. Kauzy jako Balkán se třeba bez Facebooku neobejdou. Kontroverzní podnikatelé a mafiáni jsou na sociálních sítích velmi aktivní, čehož lze v investigativní žurnalistice úspěšně využít: můžete se dostat k cenným informacím a fotografiím. Holcová sociální sítě používá hlavně jako nástroj pro šmírování ostatních, jak uvedla. 

Zlatý věk médií je pryč – a co uplatnění absolventů?  

Jak se absolventi na mediálním trhu uplatní, je těžké odhadovat, jak řekl Tomáš Pancíř. Mediální scéna nemá právě zlaté období: existuje internet, je velmi jednoduché spouštět nové projekty a internetová média, a nelze tak s jistotou odhadnout, kolik novinářů bude do budoucna potřeba. 

Filip Láb doplnil, že lidé práci nacházejí i přesto, že zlatý věk médií pominul. Studenti si mnohdy práci najdou až příliš brzo. Není však výjimkou, že absolvent se nakonec věnuje jinému oboru, než jaký vystudoval: ze tří ročníků na FAMU okolo Lába jen 3-4 absolventi se skutečně věnují fotografii. Ostatní pracují v úplně jiných oborech. 

Pavla Holcová se řídí tím, že když člověk nemůže nalézt cestu, musí si ji vytvořit. Podle ní by k žurnalistice měl patřit ještě jeden obor. Jako novinář totiž člověk z podstaty rozumí všemu a ničemu. I díky tomu nalezne absolvent žurnalistiky uplatnění leckde. Na druhou stranu média také mohou zaměstnat kdekoho – například je běžné, že televize zaměstnávají mladé modelky a sportovce jako moderátory. 

Vysoké školy by podle Filipa Lába měly umožnit studentovi zjistit i to, kudy cesta nevede, a najít si vlastní cestu. 

Novinář: univerzální voják 

Z publika přišel dotaz, jak se má novinář orientovat a podávat objektivní zprávy v oblastech, které jsou kontroverzní – například americko-ruské vztahy a krize na Ukrajině. 

Rozpravy o českých médiích 23. dubna 2015 - Foto: Kateřina Písačková

Rozpravy o českých médiích 23. dubna 2015Foto: Kateřina Písačková

Na to odpověď poskytl Tomáš Pancíř: veřejnoprávní média mají na rozdíl od komerčních pro tyto účely specialisty. Například takové, kteří se věnují Americe, zahraniční zpravodaje (ČRo má zpravodajku ve Washingtonu, D. C., jiného v Moskvě atd), dále komentátory, specialisty. Pro médium veřejné služby je to nezbytná potřeba. Na druhé straně ovšem stojí současný trend (související s ekonomickou situací), který tlačí na zmenšování prostoru pro specialisty. Na novináře jsou pak zvýšené nároky a mnohdy se rozevírají nůžky mezi specialisty a „univerzálními vojáky.“ 

Dále objektivitu zajišťuje vyjádření odborníků a orientace v problematice. Informací je na všech stranách hodně, důležité je proto umět zacházet se zdroji. 

Teorie : praxe 

A co s pokračujícím trendem doby, kdy studenti odcházejí ze škol, protože se dostávají do praxe? 

K tomu se vyjádřil Filip Láb z pozice akademika: zcela důležité je mít dostatek prostoru pro studium a možnost se mu dostatečně věnovat. 

„Jestli vedle toho máte dva plné úvazky, paterčata, čtyři hypotéky, jezdíte závodně na koni, lepíte si po nocích letadélka, je mi to úplně jedno – mě to zajímá jen v kontextu toho, že jste schopen se naplno věnovat svému studiu, a já vidím, že vám to něco přináší.“ 

Studenti se strachují o budoucnost 

A bojí se, že bez reálné praxe nikdy nenajdou zaměstnání. Jaká je situace ve skutečnosti? 

Praxe je pro studenty významnou devízou. Je ale třeba, aby doplňovala studium. Podle zkušeností diskutujících na poměru teorie a praxe rozhodně záleží, ovšem víc záleží na tom, v čem je „gró“ oné práce, kterou v rámci studia vykonáváte. Pokud budete noční zprávař v soukromém rádiu, nenaučíte se stříhat, mluvit, nahrávat, ptát se, zjišťovat informace. Čili praxe musí být smysluplná a ještě poskytovat čas na studium. 

Dělníci v newsroomu 

Další dotaz z publika se vázal k poměru mezi prací a školou, typicky palčivé téma vysokoškoláků. V zahraničí to funguje tak, že škola je smluvně provázaná s institucemi, a studenti zaměstnaní u těchto institucí získávají za práci kredity. Studium a praxe se tedy nekryjí. Jak to mají česká média? Poskytují flexibilní úvazky slučitelné se školou? 

Český rozhlas takové stáže podle Tomáše Pancíře má – například letní stáže v podobě měsíce práce. Někdy je u určitých pozic možné domluvit se na zkráceném úvazku, zejména u práce v terénu, u externistů placených podle výkonu, nebo u zpravodajské směny. Rozhlas se snaží studentům vycházet vstříc a má v úmyslu v tom pokračovat. 

Být „insiderem“ je někdy cennější než praxe 

Filip Láb dodal, že práce během studia může být i velkou překážkou. Mnohdy studenty připraví o možnost studia v zahraničí. Vysoké školy totiž umožňují studentům vycestovat a fungovat v cizí společnosti jako „insider“ – a třeba i získat stáž na místě. A zkušenost ze zahraničí má v dnešní době v životopise větší váhu než noční práce v redakcích během vysokoškolského studia. A to nejen kvůli znalosti cizího jazyka, který je v dnešní době naprostou nutností. 

Pokud se ucházíte o práci v médiu, musíte média doopravdy sledovat: poslouchat rozhlas, číst noviny, sledovat TV zprávy. Tento zájem u uchazečů o novinařinu podle Tomáše Pancíře postupem času upadá. Přitom, jak dodal, čtením novin, sledováním zpráv z domova a zahraničí a třeba i poslechem zahraničního rozhlasu se můžete velmi mnoho naučit. 

Rozpravy o českých médiích sledujte i v příštím měsíci opět na webu PRESSpektiv a Rozprav. Tentokrát bude téma neméně zajímavé: ženy v médiích. Sledujte náš Facebook, odkud se opět dozvíte, s kým se bude o tématu hovořit. Těšíme se na vás! 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace