Volba prezidenta 2008

AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONČENÁ.
Tuto stránku jsme přesunuli do Archivu webů ČRo.
Uvedené informace proto nemusejí být aktuální a některé soubory mohou být nedostupné.

Naši prezidenti IV. - Klement Gottwald

Marek Janáč  17.01.2003 10:50
Klement Gottwald - Autor: Archiv ČRo
Klement Gottwald
Autor:    Archiv ČRo  

Čtvrtým Československým prezidentem se stal Klement Gottwald. Jeho životní osudy na cestě od truhlářského ponku až na prezidentský stolec byly v různých dobách různě vykládány. Možná tomu napomohl i fakt, že kromě oficiálních projevů a novinářských statí, po sobě nezanechal žádné osobní písemné vzpomínky, deníky či paměti soukromé povahy. Dnes přístupné dokumenty ale nasvědčují tomu, že, Klement Gottwald byl ve skutečnosti tragickou postavou. 

 
Gottwald v očích svého osobního strážce Václava Polívky
DOWNLOAD (STÁHNOUT) |  STREAM  

Během svého dětství nikdy nepoznal rodinné zázemí a lásku, tak jako většina jeho vrstevníků. Narodil se jako nemanželské dítě chudé zemědělské dělnici a jejímu zaměstnavateli. "Matka ho ale nechtěla", domnívá se historik Jiří Pernes. Svědčí o tom podle něj to, "že pro něho neměla připravené jméno. Narodil se na svátek svatého Klementa, tedy dostal jméno Klement."

Krátce po porodu musela matka začít opět pracovat, a křičící nemluvně bylo nad její síly. Proto ho odložila k příbuzným do Vyškova, odkud se Klement vrátil až po letech, kdy si matka vzala jiného statkáře a měla s ním dvě děti. Malý Klement tam byl jaksi navíc. Nevlastní otec ho navíc zřejmě neměl rád nebo ho tam nechtěl, neboť když bylo Gottwaldovi 12 let, poslala ho matka ke své sestře do Vídně. Tam se Gottwald učí truhlářem a radikalizuje se. Už v šestnácti letech vstupuje mezi sociálnědemokratickou mládež. Pak rok pracuje jako truhlářský dělník, ale to se mu moc nelíbí. Podle Pernesova názoru byl "Klement Gottwald dělníkem, kterému se nechtělo živit rukama."

A tak se začátkem první světové války rukuje na frontu. Tři roky bojuje v zákopech. Pak dezertuje. Ale ne proto, že by se mu vojenský život nelíbil. Ba právě naopak. Dva dny po vzniku Československa se dobrovolně hlásí do armády nového státu. Stává se poddůstojníkem z povolání a pomýšlí na vojenskou kariéru. V roce 1919 dokonce jako voják bojuje proti bolševikům, kteří založili Slovenskou republiku RAD. Jenomže vojna, to jsou rozkazy a to Klement nemá rád. Proto z armády odchází do politiky. Vstupuje do nově vzniklé komunistické strany. Sedm let se vzdělává, je novinářem stranických listů a připravuje se. Ve 33 letech už je generálním tajemníkem strany i poslancem Parlamentu. Den po složení poslaneckého slibu se přihlásil do diskuse se svým příspěvkem. Tam hřímá svá známá slova: "My jsme stranou československého proletariátu a naším nejvyšším štábem je skutečně Moskva. A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krky. A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry... Přejde vás smích!"

V roce 1934 Gottwald kandiduje na úřad prezidenta republiky a je spoluautorem letáku s textem: "Ne Masaryk, ale Lenin", policie to hodnotí jako vlastizrádné heslo. Parlament ho zbavuje imunity, ale Gottwald se skrývá. Podle historika Jiřího Pernese "to bylo legrační, protože si nechal narůst knír, začal nosit brýle, ale jeho tvář byla známá a kdyby policie byla důsledná, tak ho jistě zatkla."

Gottwald utíká do Moskvy. Po Benešově amnestii se vrací, ale s Mnichovem a pádem první republiky se do Moskvy vrací nanovo. Tam mu vyčítají, že Mnichova nevyužil k převzetí moci ve státě. Gottwald se brání, že by to znamenalo občanskou válku. Jeho historie v Moskvě během války byla podle Pernese trapná. Hrál tam prý roli outseidera. Stalin se jím vůbec nezabýval, a Gottwald se na sebe bál upozorňovat. A tak k oficiálním jednáním mezi Benešem a Stalinem v roce 1943 nebyl vůbec pozván.

Rok před koncem války dostává Gottwald těžký infarkt, ze kterého se vzpamatovává téměř rok. Po osvobození už je opět aktivní a do vlasti se vrací jako náměstek předsedy vlády. Jeho chvíle ale teprve měla přijít. Když se na Staroměstském náměstí v Praze obrací k lidovým masám se známými větami, oznamujícími přijetí demise opozičních ministrů, čeká už měsíc na Československo-Maďarské hranici sovětská armáda. Stačí, aby Gottwald požádal Moskvu, a sověti pomohou s převratem. Jenomže Gottwald o pomoc nežádá. Je to jediný moment, kdy se vzepře Stalinovu přání. Převrat je úspěšný a on se po několika měsících stává prezidentem. Je na to patřičně hrdý. Nechává se oslovovat pouze "pane prezidente", žádné "soudruhu" a také jde ihned po svém slibu na slavnostní Bohoslužbu v chrámu Svatého Víta. Ještě v září míří na státní návštěvu za Stalinem, "kam odjíždí poprvé jako prezident, poprvé jako vítěz komunistického převratu v Československu", připomíná historik Pernes. "Počítal, že ho Stalin pochválí, že ho přijme jako hlavu suverénního státu, ale pravý opak byl pravdou."

Po návratu z Moskvy bylo všechno jinak. Začaly politické procesy, ve kterých bez mrknutí oka nechal popravit své nejbližší stranické spolupracovníky. Jejich žádosti o milost zamítal. Podle histotika Karla Kaplana byl Gottwald zbabělec. "Měl ke strachu důvod: doma totiž našel odposlouchávací zařízení. Byl z toho vyděšený a vycházel z předpokladu, že ten druhý konec drátu je v Moskvě."

Gottwaldovo soukromí v té době chránilo několik policistů osobní ochranky. Jeden z nich, Václav Polívka později vykreslil Gottwalda těch let, jako mírumilovného muže, který se neustále vzdělával, a miloval lidi, zvláště však děti. "Nejraději měl vnučku. S tou se vydržel mazlit třeba několik hodin." Tou dobou už to ale byl spíše notorický alkoholik, který se upíjel, aby se méně bál. Ke všemu se začalo hlásit staré onemocnění získané pravděpodobně v raném mládí, syfilis, které ze strachu před reakcí soudruhů Gottwald tajil, a tím i zanedbal léčbu.

Historik Pernes připomíná, že "lékaři prezidentovi zakázali takové situace, ve kterých by docházelo k prudké změně atmosférického tlaku." Jenže on neposlechl a, když zemřel Stalin, rozhodl se, že na pohřeb poletí letadlem. Krátce po návratu mu praskla výduť na aortě - druhotný projev jeho syfilitického onemocnění.

Svého obávaného pána přežil Gottwald jen o pár dní. Zemřel 14. března 1953.


Seriál týdne
ČRo Radiožurnál

Čas vysílání: po-pá 10.50, 17.20 (r), 2.45 (r) - do prosince 2007

Radio na p��n�

Zvukový archiv pořadu ve formátu MP3.
Informace o službě Rádio na přání naleznete zde.

Podcast

Stáhněte si podcast pro nejnovější audio záznamy tohoto pořadu.

iTunesImport do programu iTunes je dostupný zde.

Informace o formátu a službě podcast naleznete zde.

 

 

Nacházíte se

v tematickém okruhu: Témata
na webu: Volba prezidenta 2008
v rubrice: Devět mužů na hradě

Související příspěvky:

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIÉRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2020 Český rozhlas