8. 2. 2008 Další prezidentské volby se měly konat v roce 1955. Smrt Klementa Gottwalda v březnu 1953 ale pro komunisty znamenala narychlo hledat jeho nástupce na Hradě. Z hierarchie vyplývalo, že by se Gottwaldovým nástupcem měl stát dosavadní předseda vlády Antonín Zápotocký.

8. 2. 2008 Před pěti lety končil v roli prezidenta po 13 letech Václav Havel. Jak vypadala volba nové hlavy státu v roce 2003? V úvodu si ale připomeňme slova tehdejšího prezidenta Václava Havla, která pronesl ve Španělském sále před první volbou:

8. 2. 2008 Od roku 1993 a začátku prvního mandátu Václava Havla na postu českého prezidenta nastoupila republika cestu hospodářské transformace. Ta byla prioritou drtivé většiny politických sil v zemi, a proto i tehdejší premiér Václav Klaus prosazoval ekonomický pohled před právním zajištěním privatizace. Ve svém známém "rudolfinském" projevu na to 40 dnů před prezidentskou volbou v lednu roku 1998 upozornil i prezident Václav Havel. Nejen tento projev tak do určité míry zproblematizoval jeho znovuzvolení.

8. 2. 2008 Už tradičně ani druhý prezidentský mandát Václava Havla netrval celých pět let. Stále větší divergence a nacionální pnutí, které směřovalo k slovenské samostatnosti, znamenalo pro hlavu státu jediné - odejít z čela státu, který neodvratně spěl ke svému zániku.

8. 2. 2008 Nejdramatičtější prezidentská volba, co do společenské situace, ne však způsobu volby, byla volba Václava Havla prezidentem Československé socialistické republiky na konci roku 1989. Situace v zemi ještě rezonovala revolučním kvasem, ovšem komunisté už také pochopili, že převrat v Československu není to samé jako v Chile nebo třeba v Rumunsku. Žádní mrtví, žádné popravy.

8. 2. 2008 Čas plynul a Gustáv Husák si spokojeně užíval moci. Jím vedený režim pracoval na tom, aby jakékoli opoziční hlasy utnul už v zárodku. Buď na ně použil metodu soudního procesu, jako v případě procesu s hudebníky z Plastic People of the Universe, nebo psychického nátlaku spojeného s fyzickým násilím jako v případě akce Asanace.

8. 2. 2008 Ani Ludvíkovi Svobodovi nebylo dopřáno dosloužit celé druhé funkční období. Rok po znovuzvolení ho skolila lehká mozková mrtvice. Jeho zdravotní stav se postupně zhoršoval, a podobně jako u Emila Háchy v druhé polovině 2. světové války ho velmi výrazně omezoval ve výkonu prezidentského mandátu. I z toho důvodu se na něj členové politbyra snažili tlačit v tom smyslu, aby se svého postu vzdal.

8. 2. 2008 Vypadá to téměř nepochopitelně, ale stát se prezidentem v komunisty vedeném Československu znamenalo, že člověk mandát neodslouží celý. Antonínovi Novotnému se to v prvním prezidentském období povedlo, ale druhý mandát složil předčasně v březnu roku 1968. Šlo o důsledek vnitrostranické vzpoury z přelomu let 1967 a 1968.

8. 2. 2008 Podobně jako jeho předchůdce v prezidentské funkci Klement Gottwald, ani druhý komunistický prezident Antonín Zápotocký nedokončil svůj mandát. Ve funkci měl být až do roku 1960, ovšem jak připomíná ve svém audio příspěvku redaktor Rádia Česko Ondřej Černý, na podzim roku 1957 ho sklátil infarkt, kterému o několik dnů později podlehl.

8. 2. 2008 Klement Gottwald se při svém památném vystoupení v únoru 1948 pochlubil, že se právě vrátil z Hradu. Nevíme, zda tušil, že se tam v červnu téhož roku vrátí, ovšem ne jako předseda vlády, ale jako nový prezident. Edvard Beneš abdikoval 7. června a už týden poté na jeho post usedl první "dělnický" prezident Klement Gottwald.

8. 2. 2008 První řádná poválečná prezidentská volba přišla na řadu po parlamentních volbách v roce 1946. Jediným kandidátem byla stávající hlava státu Edvard Beneš. Šlo o manifestační volbu, která měla dokázat jednotu osvobozené republiky, jež se společně s celou Evropou vzpamatovávala z před rokem skončené války.

8. 2. 2008 Návrat Edvarda Beneše z londýnského exilu vo vlasti, s sebou v květnu 1945 nesl předpoklad, že Beneš naváže na své předválečné prezidentské působení. Londýnská exilová vláda už v prosinci roku 1942 vydala prohlášení, že Benešova abdikace v říjnu 1938 není právně platná, neboť byla vynucena násilím.

8. 2. 2008 Výrazným rysem druhé poloviny 30. let 20. století bylo posilování pozice nacistického Německa a také jeho stále větší rozpínavost. Jako přímého souseda se tato skutečnost dotkla i Československa. Mnichovský diktát s sebou totiž kromě jiného přinesl abdikaci československého prezidenta. V archivu Českého rozhlasu je záznam, jak Edvard Beneš své odstoupení z prezidentského postu 5. října roku 1938 okomentoval:

8. 2. 2008 Zdravotní stav prezidenta Tomáše Masaryka se rychle zhoršoval, a tak ani nebylo příliš překvapivé, když v prosinci roku 1935 rezignoval. Jeho abdikaci 14. prosince oznámil tehdejší ministerský předseda Milan Hodža. Už před prezidentovou abdikací se rozeběhla jednání, která měla zajistit podporu vhodnému nástupci prvního československého prezidenta. Poněkud překvapivě se celý proces vrátil k předchozí volbě z května předchozího roku.

8. 2. 2008 I když bylo v roce 1934 Tomáši Masarykovi už 84 let, rozhodl se, že na prezidentský post bude opět kandidovat. Důvodem byla skutečnost, že jím prosazovaný kandidát Edvard Beneš neměl na politické scéně dostatečnou podporu a jeho případné nezvolení by neklidnou situaci v tehdejším Československu mohlo výrazně destabilizovat.

8. 2. 2008 I když ústava počítala s tím, že člověk může být zvolen hlavou státu pouze dvakrát, u osobnosti Tomáše Masaryka bylo jasné, že u něj je naprosto nezbytné počítat s výjimkou. A to přesto, že v polovině 20. let 20. století už Masarykovi politická scéna tak nakloněna jako v době jeho prezidentských začátků rozhodně nebyla.

8. 2. 2008 Druhá prezidentská volba se v Československu konala už rok a půl po té první. Revoluční Národní shromáždění v únoru roku 1920 přijalo ústavu, která mimo jiného vymezovala kompetence jednotlivých druhů moci v Československu. Ústava počítala s tím, že hlava státu je volena na společné schůzi obou parlamentních komor, tedy Poslanecké sněmovny a Senátu, a to na časové období sedmi let.

8. 2. 2008 Známost nově vzniklého Československa jednoznačně přebíjela reputace Tomáše Masaryka. V tehdejších novinách dokonce koloval vtip, jak americký prezident Woodrow Wilson říká: Sežeňte mi Masaryka, musím s ním mluvit. Slíbil jsem mu republiku, ale vůbec nevím, jak se má jmenovat. Navíc k volbě vlastně vůbec nedošlo. Nebyli žádní kandidáti, ani žádná kampaň.