Volba prezidenta 2008

AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONČENÁ.
Tuto stránku jsme přesunuli do Archivu webů ČRo.
Uvedené informace proto nemusejí být aktuální a některé soubory mohou být nedostupné.

1998

Václav Havel se usmívá - Autor:Jan Rosenauer
Václav Havel se usmívá
Autor:   jkr  

Od roku 1993 a začátku prvního mandátu Václava Havla na postu českého prezidenta nastoupila republika cestu hospodářské transformace. Ta byla prioritou drtivé většiny politických sil v zemi, a proto i tehdejší premiér Václav Klaus prosazoval ekonomický pohled před právním zajištěním privatizace. Ve svém známém "rudolfinském" projevu na to 40 dnů před prezidentskou volbou v lednu roku 1998 upozornil i prezident Václav Havel. Nejen tento projev tak do určité míry zproblematizoval jeho znovuzvolení. 

Kromě toho, že Václav Havel zpochybnil transformaci a způsob vládnutí koaličních kabinetů Václava Klause, se do volby velmi výrazně také vepsalo zatčení předsedy republikánů Miroslava Sládka. Důvodem byl jeho výrok hodnotící česko-německé vztahy a politiku válečného Německa, který pronesl v době ratifikace česko-německé deklarace. Sládek, kterého policisté zatkli dva týdny před volbou, byl totiž společně s Václavem Havlem a komunisty navrženým vědcem Stanislavem Fischerem prezidentským kandidátem.

Republikáni proto volbu zpochybňovali a podali stížnost Ústavnímu soudu, který jim ale nevyhověl. Uvažovalo se, že by za Sládkem do vazební věznice putovala přenosná hlasovací urna, ovšem někteří z poslanců poukazovali na procedurální problematičnost tohoto kroku, a tak z něj nakonec sešlo.

Poprvé hlasovaly o hlavě státu obě parlamentní komory a vůbec poprvé se stalo, že prezident nebyl zvolen už v 1. kole první volby. Ještě před prvním hlasováním se ale táhl řečnický maratón, kdy se poslanci jednotlivých stran v rozpravě trumfovali, kdo toho řekne více. Opětovně dominovali republikáni a jejich urážky hlavy státu.

Pozadu ale nezůstali ani komunisté - jejich poslanec Miroslav Grebeníček například pronesl, že "prezident, který se omlouvá sudetským Němcům, který jim nabízí československé a posléze české občanství a který se nakonec nechá vmanévrovat do situace, kdy se musí osobně setkat s mluvčím sudetoněmeckého landsmanšaftu, jedná proti zájmům České republiky."

S kritikou přišel i lidovecký poslanec Jiří Karas, který pravil: "Kázání o mravním řádu a etických principech působí značně nedůvěryhodně od člověka, který si po listopadu 1989 vybral za svého nejbližšího přítele a spolupracovníka nomenklaturního bývalého komunistu Čalfu a v případě prodeje Lucerny dal přednost představitelům již tolikrát diskutovaného Chemapolu. Proč jste se obklopil lidmi nevalné pověsti s podezřelou minulostí? Proč s nimi jednáte a obchodujete? Navzdory všem vyřčeným výhradám si dovoluji vyzvat všechny přítomné kolegy poslance a senátory, aby si uvědomili, že je pro tuto zemi nanejvýš nutné a žádoucí vyslovit i dnes podporu Václavu Havlovi."

S kritickými slovy Jiřího Karase ale po volbě vyjádřil naprostý nesouhlas mluvčí Poslaneckého klubu KDU-ČSL Jaroslav Orel: "Poslanecký klub i senátorský klub se vyjádřily odmítavě k obsahu jeho vystoupení, které neodpovídá jejich názorům. Míra kritiky, kterou zvolil poslanec Karas, si myslíme byla nemístná a neadekvátní a neodpovídající skutečným zásluhám a výkonům prezidenta Havla, které odvedl pro tuto zemi."

Slyšet byly ale i hlasy zastánců Václava Havla, například sociálních demokratů Pavla Dostála a Petry Buzkové, kteří řekli, že i když s prezidentem Havlem někdy nesouhlasí, budou ho volit právě pro jeho odvahu snažit se nacházet určitá, ne vždy očekávaná, řešení. Jan Ruml řekl něco podobného za ten den ráno ustavený politický klub Unie svobody.

Ani tyto hlasy však při prvním hlasování nestačily. Ani v jedné z parlamentních komor totiž Václav Havel nezískal nadpoloviční většinu hlasů. Ve sněmovně jich bylo 91, v Senátu 39. Komunistický kandidát Stanislav Fischer dostal v Poslanecké sněmovně 26 a v Senátu 5 platných hlasů. A Miroslav Sládek byl v dolní parlamentní komoře podpořen 22 zákonodárci a v Senátu jedním.

Do druhého kola postoupil pouze Václav Havel, který v něm také byl 20. ledna 1998 zvolen podruhé českým prezidentem. Výsledek volby vyhlásil předseda Poslanecké sněmovny Miloš Zeman: "Pro Václava Havla bylo v Poslanecké sněmovně odevzdáno platných hlasů 99, v Senátu odevzdáno platných hlasů 47, celkem odevzdáno platných hlasů 146. Konstatuji tedy, že ve druhém kole byl prezidentem České republiky zvolen Václav Havel."

Po těchto slovech požádal o slovo zástupce předsedy poslaneckého klubu republikánů Jan Vik: "Chci zdůraznit, že Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa neuznává dnešní volbu hlavy státu. Konstatujeme, že Václav Havel není legitimně zvoleným prezidentem České republiky. Pane Havle, styďte se."

V závěru jeho slov byl slyšet pískot druhé manželky Václava Havla, Dagmar. Znovuzvolený prezident pak volitelům poděkoval za jejich důvěru: "Jsem rád, že tentokrát jsem byl zvolen už oběma fyzicky existujícími komorami našeho Parlamentu, jak to předpisuje Ústava. A vaší důvěry si vážím, obzvlášť proto, že se mi jí dostalo ve volbě tajné."

Prezidentský slib Václav Havel složil 2. února roku 1998 na druhé společné schůzi obou parlamentních komor. V průběhu druhého mandátu prezidenta České republiky se musel potýkat například s důsledky, které s sebou přinášela tzv. opoziční smlouva. A právě jeden z jejích strůjců, předseda Občanské demokratické strany Václav Klaus Václava Havla na postu českého prezidenta poměrně překvapivě v roce 2003 vystřídal.


 

Nacházíte se

v tematickém okruhu: Témata
na webu: Volba prezidenta 2008
v rubrice: Prezidentské volby 1918-2003

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIÉRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2018 Český rozhlas