Volba prezidenta 2008

AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONČENÁ.
Tuto stránku jsme přesunuli do Archivu webů ČRo.
Uvedené informace proto nemusejí být aktuální a některé soubory mohou být nedostupné.

1992 a 1993

prezident Václav Havel - Autor:Jan Rosenauer
prezident Václav Havel
Autor:   jkr  

Už tradičně ani druhý prezidentský mandát Václava Havla netrval celých pět let. Stále větší divergence a nacionální pnutí, které směřovalo k slovenské samostatnosti, znamenalo pro hlavu státu jediné - odejít z čela státu, který neodvratně spěl ke svému zániku. 

 
1992 a 1993
DOWNLOAD (STÁHNOUT) |  STREAM  

Problematická pozice Havla se ukázala už v březnu roku 1991, kdy se v Bratislavě ocitl na demonstraci nacionalistů. I když šlo o nejvyššího ústavního představitele a hrdinu revolučního hnutí, nemít ochranku, tak by ho snad rozvášněný dav zlynčoval. Havel si nemožnost zabránit zániku České a Slovenské Federativní Republiky uvědomoval, a proto 17. července roku 1992 vysvětlil důvody své abdikace na prezidentský post.

"Milí spoluobčané dnes v poledních hodinách odevzdal kancléř Karel Schwarzenberg Federálnímu shromáždění můj dopis, v němž oznamuji, že dne 20. července v 18:00 hodin odstupuji z funkce prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky. K tomuto kroku jsem se rozhodl po zralé úvaze a vedlo mne k němu zjištění, že závazky vyplývající ze slibu věrnosti České a Slovenské Federativní Republice a její Ústavě nemohu už nadále plnit způsobem, který by byl v souladu s mým založením, přesvědčením a svědomím. Pokusem o důsledné plnění tohoto slibu bych se mohl dokonce stát překážkou rozsáhlých změn naší státnosti, k nimž naše země po posledních parlamentních volbách směřuje, a emancipačních snah Slovenské republiky, jejichž politickým výrazem je i Deklarace o svrchovanosti, přijatá dnes Slovenskou národní radou. Nedávná nová volba prezidenta navíc dokázala, že jsem ztratil důvěru větší části slovenské politické reprezentace. Tuto ztrátu nechápu jenom jako výraz nechuti ke mně jako konkrétní osobě, ale i jako projev nesouhlasu s hodnotami, které zastávám. Neumím si představit, jak bych mohl za těchto okolností a v nelehké době, která nás čeká, dobře zastávat svůj úřad. Nemohu nést odpovědnost za vývoj, na který přestávám mít vliv. Tak, jako se nechci stát brzdou historického vývoje, nechci být ovšem ani pouhým dosluhujícím úředníkem, který bude ještě několik týdnů čekat na okamžik, kdy definitivně opustí svůj úřad, a který bude po tu dobu jen pasivně pozorovat další dění a jen formálně plnit své formální povinnosti. Vždycky jsem chtěl a i v budoucnosti chci tvořit něco dobrého ve prospěch svých spoluobčanů. Funkce federálního prezidenta mi už tvořivou a konstruktivní práci neumožňuje. Na funkci prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky už kandidovat nebudu."

Bylo ale naprosto zřejmé, že je hlavním adeptem na post prvního českého prezidenta. A volba přišla na řadu poměrně brzy po vzniku samostatné České republiky - na 2. schůzi Poslanecké sněmovny. Paleta kandidátů byla oproti minulosti o něco barevnější. Kromě favorizovaného Václava Havla byla 33 poslanci nominována také komunistka Marie Stiborová a 11 poslanců Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa navrhlo předsedu této strany Miroslava Sládka.

I když česká Ústava počítala se dvěma parlamentními komorami, Senát začal fungovat až v roce 1996, a tak prvního českého prezidenta mohlo volit pouze 200 poslanců dolní parlamentní komory. Než k tomu ale došlo, bylo nutné vyslechnout řadu slov a také urážek. Poslanci totiž kromě tajného způsobu volby odhlasovali také možnost rozpravy o kandidátech, což byla voda na mlýn především republikánských poslanců, kteří snad ve svém klubu vypsali soutěž, kdo více urazí Václava Havla.

Ovšem to, co se v roce 1993 zdálo nevídaně drzé, bylo pouze slabým odvarem toho, co republikáni předvedli při prezidentské volbě o pět let později. Po déle než osmi hodinách rozpravy poslanci konečně přistoupili k volbě. Ta se podobně jako diskuse neprotahovala a Václav Havel byl zvolen už v 1. kole. Poslanec Robert Kolář oznámil, že bylo odevzdáno 194 platných a 6 neplatných hlasovacích lístků. Pro Václava Havla bylo odevzdáno 109 platných hlasů, pro Marii Stiborovou 49 a pro Miroslava Sládka 14 platných hlasů.

Prezidentský slib složil Václav Havel 2. února roku 1993 na slavnostní schůzi Poslanecké sněmovny ve Vladislavském sále Pražského hradu. Řídil ji předseda sněmovny Milan Uhde: "Vážený pane prezidente nyní složíte do mých rukou slib předepsaný Ústavou. Prosím proto, aby jste přistoupil ke stolu, na němž leží Ústava České republiky, položil na ni ruku, přečetl slib, složil jej podáním ruky a potvrdil podpisem."

"Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad v zájmu všeho lidu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí," pronesl poté Václav Havel.

Začal tak třetí prezidentské období, tentokrát ovšem první ve funkci nejvyššího ústavního činitele České republiky, a také první, které Václav Havel odsloužil celé v délce pěti let.


 

Nacházíte se

v tematickém okruhu: Témata
na webu: Volba prezidenta 2008
v rubrice: Prezidentské volby 1918-2003

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIÉRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2018 Český rozhlas