V projektu Odhalení jsme měli možnost podrobně poznat život a chování goril. Lze je srovnávat se zvyklostmi u orangutanů? O tom, jak se liší gorily a orangutani, hovoří inženýrka Zdeňka Jeřábková, ošetřovatelka orangutanů v královédvorské zoologické zahradě.
Každá skupina zvířat žije úplně jiným životem. Gorily žijí na zemi, orangutani jsou oproti tomu, a to i svou stavbou těla, přizpůsobeni životu na stromech. Mají velmi silné dlouhé přední končetiny a pohybují se tzv. brachiací, tzn. že přeručkovávají z větve na větev, na zem skoro nesestupují. Palec mají postavený proti ostatním prstům, takže se mohou krásně zaháknout, ten hák jim umožní, aby se ještě více rozhoupali.
Orangutaní samec žije naprosto samotářským životem, se samicí se setká pouze na napáření.
On cítí, jak mu samice v době říje voní, setká se s ní a spáří se. Říká se o nich, že jsou velmi náruživí milovníci, protože si samici chytí a skoro až znásilní. Potom samice samce opouští a on má zase jenom svoje teritorium, které může být i několik km2 veliké. V pralese se samec ozývá takovým zvláštním hrdelním zvukem, který vyluzuje díky velkému rezonančnímu vaku, který má pod krkem. Tímto způsobem ohlašuje: „Toto je moje teritorium, sem se nikdo nepřibližujte, jinak musíte počítat s tím, že si ho ochráním“. Samice po napáření zůstává sama i po porodu mláděte, jeho výchova a péče o něj spočívá tedy jen na ní.
Orangutaní mláďata zůstávají, stejně jako je tomu u ostatních primátů, poměrně dlouho u matky. Jsou známy případy, kdy se zhruba šesti-sedmileté mládě pohybuje s matkou a ona už má na sobě další mládě, které kojí.
Matky se nesdružují do skupiny, aby o mláďata pečovaly společně, tak jak je tomu u goril nebo u dalších lidoopů. Každá samice se stará osamoceně o svá mláďata, a pokud se potká se samicí, jež má také mládě, většinou se minou, nebudou žít pospolu.
Naproti tomu gorily žijí ve skupině, kterou vede stříbrohřbetý samec. Ve skupině má své oblíbené samice, se kterými se páří a má potomky.
De facto si mláďata v té konkrétní skupině mohou vůči samci dovolit prakticky cokoliv, protože jsou jeho a jsou tabu. Mohou samci skákat po hlavě a brát mu krmení. Nemusí být ani příliš opatrná, protože většinou je samec velmi obezřetný a skupinu chrání.
Ve skupině goril funguje také určitá hierarchie, každé zvíře má svoje postavení. Vyšší postavení mají samice, které jsou v říji nebo se těší oblibě u vůdčího samce.
Nicméně u goril nepanuje nevraživost, samice spolu vycházejí velmi dobře a shlukují se do skupin, případně si půjčují i mláďata, a starají se o ně. Vůbec tam není patrná nějaká známka agrese, nijak proti sobě nebojují.
Orangutani jsou zručnější než gorily. Na předních končetinách mají obratnější prsty než ostatní lidoopi, to jim umožňuje jednak lepší pohyb ve větvích, ale jsou díky tomu i šikovnější a dokáží lépe používat nástroje. Těmi může být ve výběhu zoologické zahrady třeba kůra nebo klacík. Dokáží také skvěle okoukat a napodobit chování návštěvníků zoo.
Samozřejmě zvířata v zoologických zahradách sledují návštěvníky a velmi obezřetně si je prohlížejí. Když třeba vidí, že návštěvník otvírá láhev s pitím, vyšroubuje uzávěr a napije se, orangutan je schopen to hbitě napodobit. Zvládne to i šimpanz, a vlastně i gorila, když jí to budete déle ukazovat, ale z vlastní zkušenosti bych řekla, že orangutani jsou na tohle nejšikovnější.
Mimický výraz v obličeji nemají tak výrazný jako gorily. Na gorile dobře poznáte, že je třeba nazlobená, nasupená, na orangutanovi to nelze poznat, výraz má stále stejný, možná jen na očích poznáte, když je třeba rozčílený. Ale pak mu podáte tu láhev, a on naprosto bravurně napodobí, co viděl. Gorily jsou také nesmírně chytré, mají zase naprosto úžasné sociální chování. Jistě víte, že v pražské zoo je samice Kamba. Byť se nepovedl její porod a o mládě přišla, plní obrovskou úlohu tety, jsou na ní vázána obě mláďata, Moja ji přímo zbožňuje, Tatu se od ní nechá vozit na zádech atd. Je úžasné, jak gorily žijí ve skupině, jak se dokáží postarat o cizí mláďata. Projevují se společně, jako skupina, samozřejmě zaštítěni vůdčím samcem.
Tak popisuje Zdeňka Jeřábková sociální chování goril a pokračuje charakteristikou orangutanů.
To zvíře žije samo v přírodě a musí se se vším vyrovnat samo. Nemá vedle sebe druha, kterého by se mohlo svou řečí zeptat, jak na to. U orangutanů bych řekla, že je jejich život malinko náročnější – žijí sami v přírodě, musí se o všechno postarat sami, matky jsou samy na péči o mláďata.
[
