Výrazně větší vzrůst samců je pravděpodobně adaptací pro páření. Silná soutěživost mezi samci o samice zřejmě podporuje nápadný sexuální dimorfismus. Samice dorůstají zhruba do výšky 125 cm a dosahují hmotnosti 45 kg, samci váží i více než dvakrát tolik - běžně kolem 90 kg, ale často i přes 100 kg (mohou výjimečně dosáhnout výšky až 175 cm).
Samice dosahuje sexuální dospělosti spolu s dokončením růstu, ale první mláďata má ve volné přírodě ve 13 až 16 letech. Mladý samec ve stáří 10-15 let vypadá jako samice, podobá se jí i velikostí i stavbou těla. Samci dosahují sexuální dospělosti po 13. roce, ale jejich "adipózní (tukový) koláč", stejně jako další výrazné druhotné pohlavní znaky, se vyvíjejí až v období sociální dospělosti, a to může být i ve věku 20 let. V případě současného výskytu dominantního samce v teritoriu může být vývoj mladšího dospělého samce zpomalen.
Biologicky dospělí samci se tedy vyskytují ve dvou fyzických podobách, s adipózním (tukovým) koláčem a bez něho.
Teritoriální samci mají celou řadu sekundárních pohlavních znaků:
Lebka samců má mohutný týlní hřeben, jakýsi tukový hrbol, který dává hlavě nápadně vysoký tvar a opticky jí zvětšuje, na lících mají široké valy (adipózní kruhovitý útvar, jakýsi koláč), tvořené podkožním vazivem a tukem. Pod krkem takového samce visí obrovský hrdelní vak, který vypadá jako dvojitá brada. Vak umožňuje samci vyluzovat hlasité dlouhé volání, což je série zpěvu a pokřiků, kterou informuje samce v okolí. Tento pokřik je slyšet v tiché džungli na kilometr daleko.
U samic je tento útvar podstatně menší. Na hrudi samců se nachází políčko zvláštních pachových žláz, které samice nemají. Srst těchto samců je delší, díky ní se orangutaní samec zdá mohutnější než ve skutečnosti je.
Páření - dvě odlišné samčí strategie
Strategie teritoriálních samců, ne všichni samci jsou ale přísně teritoriální, zahrnuje vytvoření a uchránění vlastního území, které je poměrně rozsáhlé. Nepřeslechnutelně ohlašuje svou přítomnost a láká k sobě samice. Samci bez znaků sociální dospělosti se také mohou pářit. Jejich strategie je ale odlišná. Sami vyhledávají samice, které jsou jim velmi přístupné a páří se velmi nápaditým způsobem. Těmto samcům nedorůstají sekundární pohlavní znaky, a mnohdy si udržují nízkou hladinu pohlavních hormonů i ve věku plné dospělosti. Po akceptování sociální zralosti se jim pohlavní znaky vytvoří během několika měsíců.
Ačkoliv jsou orangutani poměrně pasivní, agrese vůči jedincům stejného druhu je velmi běžná. Jsou to samotáři a své teritorium mohou bránit velmi divoce. Když se dva samci setkají, což je vzácný případ, jeden na druhého výhružně zírá, obcházejí se, třesou větvemi, aby toho druhého shodili. Dávají sice přednost demonstracím síly před skutečným bojem, ale pokud to protivníka neodstraší, dají se do rvačky. Ta se ovšem většinou obejde bez vážnějších zranění. Samci se nejradši koušou do kožnatých lícních laloků.
Dospělé samice, dospívající mláďata a samci bez pohlavního dimorfismu nemají ohraničena svá teritoria. Samice žijí osaměle, bez samců, ale jejich území se překrývá s doménou dominantního samce.
[
