
Poslední prázdninový den se v ZOO Dvůr Králové nad Labem narodilo mládě vzácného orangutana bornejského.
Ve středu 31. srpna 2011 odpoledne porodila samice orangutana bornejského Satu své první, živé mládě. Porod proběhl ve výběhu před očima návštěvníků. Matka se o mládě stará. Pavilon lidoopů zůstává pro veřejnost otevřen.

V ZOO Dvůr Králové nad Labem minulý týden uhynul jeden z posledních na světě žijících severních bílých nosorožců. Devětatřicetiletá uhynulá samice Nesárí byla dlouhou dobu nemocná. Téměř dvoutunové tělo zvířete bude po preparaci zachováno pro studijní a vědecké účely, uvedla mluvčí ZOO Jana Myslivečková.

Královédvorská ZOO slaví 65. narozeniny a oslavy jsou velkolepé. 1. června pro vás otevře jediné skutečné safari ve střední Evropě. 50 hektarů dvorského safari s téměř 600 africkými zvířaty v 50 druzích můžete projet svým vlastním autem. Jako v Africe!

Oblíbili jste si východočeskou zoologickou zahradu? Prostřednictvím Českého rozhlasu Hradec Králové můžete být u všeho, co se tam děje!

Samice Žaneta, její syn šestiletý Besar a čtyřměsíční dcerka již předčasně oslavili svátek sv. Valentýna, tedy svátek všech zamilovaných. Z překvapení, které pro ně bylo nachystené, byli unešení a hned se vrhli ho prozkoumávat.

Mládě se narodilo přesně před měsícem, tedy 13. listopadu, šestatřicetileté samici Žanetě. Během čtyř týdnů se od matky prakticky nehnulo. Je na ní sice stále plně závislé, ale udělalo velký pokrok ve vnímavosti.

Hlas tisíců hrdel je návštěvníkům fotbalových stadionů málo, a tak si vypomáhají nejrůznějšími pomůckami. Jihoafričtí fanoušci fotbalu používají k podpoře oblíbených mužstev trubky vuvuzely, které dělají takový rámus, že to může člověku poškodit sluch. S vuvuzelou přehluší i malá skupinka diváků mnohem početnější dav. Díky trubkám se zdá hlouček z ryze zvukového hlediska větší, než ve skutečnosti je. Skoro se nechce věřit, že velmi podobný trik zvládli orangutani z indonéského ostrova Kalimantan. Také oni mají svou vuvuzelu.
Tuhle poslední zprávu z Indonésie píšu už v Čechách, kde jsem ale vlastně jen na otočku, než se vrátím zpátky do Asie (na konferenci do Japonska). Jak už je to pravidlem, poslední týdny v Indonésii byly ve znamení stresu a nestíhání, takže i když se dělo opravdu hodně věcí, zůstaly tak nějak nezaznamenané...