Počátek nového roku zatím nepřinesl do života orangutanů v královédvorské zoo mnoho změn. Důvodů pro takový stav je více, pojďme si je připomenout.
Elmar se Žanetou jsou zatím záměrně ponecháni nerušeně v páru, tak aby nemuseli čelit rušivému vlivu ostatních členů orangutaní skupiny. Důvod je nasnadě - potřebují klid k páření. Elmar je přece jen už starší samec, není tak aktivní, a to ani v tomto ohledu, a i když už několikrát k páření nebo pokusu o páření došlo, o samici se nezajímá tak intenzivně, jak by se dalo očekávat.
Důvodem je možná také to, že Žaneta ještě nemá pravidelný estrální cyklus, přece jen byla do nedávné doby vázána na své mládě a tato citová vazba mohla zapříčinit i změny hormonální. Na vině nakonec může být i nedávné stěhování, které jistě znamenalo pro zvířata poměrně velký stres.
Vodítkem k tomu, jak zjistit, že má "Žanda" pravidelný cyklus, může být menstruace, ovšem v novém pavilonu, kde je podlaha pokryta dřevitou vlnou, je někdy drobnější krvácení těžko postřehnutelné. Ošetřovatelé ale Žanetin stav monitorují, pravidelně odebírají vzorky trusu, ze kterých se dá vyčíst jak probíhající ovulace, tak případné zabřeznutí. Doufejme tedy, že se v tomto směru brzy dočkáme dobrých zpráv.
Podle slov ošetřovatelky Zdeňky Jeřábkové, je třeba brát ohled na individuální potřeby orangutanů. Jsou velmi citliví na jakékoliv změny, i drobnější narušení jejich zvyklostí je může na dlouhou dobu rozhodit. A v novém pavilonu se ještě trochu buduje, takže není vždy možné zajistit zvířatům dostatečný klid. I když se tedy vnějšímu pozorovateli může zdát, že jsou zvířata v poklidu a jen lenoší, ošetřovatelé dobře vědí, že si ještě nyní, více než měsíc po převozu do nové expozice, zaběhnutý režim nevytvořili a stále si zvykají.
Nervozita je nakonec znát i v pavilonu starém, kde spolu pobývá samice Satu a malý Besar. Za tu dobu, po kterou jsou odkázáni jen na svoji vzájemnou společnost, se trochu sblížili - kontakt je mezi nimi přece jen intenzivnější než v předvánočním období. Ale neaklimatizovali se do té míry, aby spolu chodili k jídlu či přecházeli společně do jiné expozice. Zatímco Besar je jako mládě aktivnější, s ošetřovateli komunikuje lépe, přijde si pro jídlo nebo po zdvižení šupláku přejde tam, kde ho ošetřovatelé potřebují, a dokonce se snaží Satu přimět ke společným hrám, se Satu je pořízení horší.
Orangutany lze jistě obecně označit za individualisty, ale Satu dovedla umění nevšímat si vnějšího světa k dokonalosti. Jakou svatou trpělivost musejí ošetřovatelky mít, když čekají 3 až 4 hodiny, než se tato orangutaní dáma přesune do jiného boxu! Ani laskominy na ni neplatí. I teď, v zimním období, dostávají orangutani na přilepšenou jižní ovoce. Zatímco jiní projeví okamžitý zájem, Satu je nutné na dobrotu lákat a usilovně ji přemlouvat. Otálení s přesunem dalších orangutanů do nového pavilonu souvisí proto i s tímto faktem. Satu by zřejmě jako samice měla při stěhování přednost před Besarem, ale je potřeba, aby se i ona ve Dvoře Králové aklimatizovala. Zatímco ve starém pavilonu mají ošetřovatelé šanci Satu kontaktovat, ve velké expozici nového pavilonu by byla komunikace s ní mnohem komplikovanější.
[
