NP České Švýcarsko slaví letos deset let své existence
České Švýcarsko je nejmladším národním parkem u nás. Byl vyhlášen 1. ledna 2000. Najdete tu skalní hřbety, kaňony, pískovcové věže a stolové hory. Pokud na ně vystoupáte, rozhlédnete se po moři lesů, které pokrývají 97% území parku.
Jaké je nejhezčí místo v Českém Švýcarsku? Každý z návštěvníků má to své:
„Je to výlet přes Tokáň, Mariánskou skálu, do Jetřichovic a Pauliným údolím“.
„Moje nejoblíbenější místo je Hřensko, Pravčická brána a Dolský mlýn.
„Já bych určitě doporučil, aby návštěvníci využili poměrně nově z dotace zbudovanou Köglerovu naučnou stezku".
Poslední typ pochází od ředitele obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko Marka Mráze. Ten má pozvánku i pro dny, kdy není hezké počasí. To se můžete vydat do Domu Českého Švýcarska v Krásné Lípě na Děčínsku. Čeká tady na vás zajímavá expozice, která zapůsobí nejen na vaše oči, ale zaměstná také váš sluch.
Snažili jsme se o to, abychom vytvořili nemuzeální expozici – aby se tu návštěvníci necítili jako v muzeu s vitrínami a nemohli si vystavené věci ani osahat, ani poslechnout. Naopak chceme, aby se tu cítili jako v hravém prostoru a mohli na věci sahat,třeba je i očichat. Mohou tu například lézt po jedné lezecké stěně a poslouchat ty zvuky, které nejsou v přírodě tak běžně slyšet, ale o to jsou zajímavější. Zaslechnout tu můžete třeba hlas sokola stěhovavého, to je skutečně velká rarita Českého Švýcarska – není moc území, kde by tento dravec sídlil. Zaslechneme tu třeba i klapot zobáku čápa černého, jenž je také velkým unikátem na tomto chráněném území.
V našem cestovatelském pořadu jsme přivítali předsedu správní rady společnosti České Švýcarsko Radka Vonku. Dozvěděli jsme se jak vznikl název tohoto regionu a zjistili jsme čím může být přitažlivý pro návštěvníky. Dostali jsme i pozvánku na některé akce.
Národní park České Švýcarsko
Národní park České Švýcarsko se nalézá se v okrese Děčín mezi obcemi Hřensko a Chřibská a zaujímá oblast při státní hranici se Německem, která ho odděluje od NP Saské Švýcarsko. Geologicky náleží do Děčínské vrchoviny.
Hlavním předmětem ochrany jsou unikátní skalní města s roklemi a na ně vázaní živočichové a rostliny. Oblast je známa především svými skalními útvary — věžemi, branami, stěnami, které vystupují nad souvislé lesy. Význačné jsou též soutěsky řek Kamenice a Křinice.
K nejvyšším místům oblasti patří stolová hora Děčínský Sněžník (leží mimo národní park ve výšce 723 m n.m.) a čedičový kužel Růžovského vrchu (619 m n.m.). Unikátní je hluboce zaříznutý skalnatý kaňon Labe. Většina území je souvisle pokryta hlubokými lesy, které si na nedostupných místech uchovaly původní charakter.
Snahy o zákonnou ochranu území byly prosazovány již od počátku 20. století, komplexní ochranu území zajistilo až vyhlášení CHKO Labské pískovce. Přírodně nejcennější část území byla 1. ledna 2000 vyhlášena národním parkem, který má rozlohu 79,25km².
Po zřízení národního parku bylo skalní lezení kompletně zakázáno, následně povoleno po část roku. Podmínky upravuje návštěvní řád národního parku.
Rostlinstvo
Pro území je typická klimatická inverze, kdy se studený vzduch hromadí na dně roklí, kde rostou chladnomilné podhorské a horské druhy, a na výše položených skalách se vyskytují teplomilná společenstva.
Vlivem velkých teplotních i vlhkostních rozdílů mezi plošinami a kaňonovitými údolími se ve vyšších suchých a teplých polohách nacházejí porosty borovice lesní s přimíšenou břízou a jeřábem, ve stinných údolích rostou chladnomilné smrky, buky a javory. Významné jsou zbytky původních lesů, které se zachovaly na nedostupných skalách. V původních porostech převažovali borovice lesní, buk lesní a jedle bělokorá (dnes se vyskytuje jen ojediněle).
Z významných rostlin zde roste rojovník bahenní, šicha černá, violka dvoukvětá, čípek objímavý, žebrovice různolistá, různé kapraďorosty a četné druhy mechů.
Živočišstvo
Ze vzácnější fauny se zde vyskytuje i výr velký, krkavec velký, skorec vodní, plch zahradní, čáp černý a vzácně se zde vyskytuje nově vysazený rys ostrovid a sokol stěhovavý.





