Dech minulosti pod vrchem Špičák

Jeskyni Na Špičáku modelovaly v dávné minulosti vody ledovce.Foto: Petr Zajíček

Mnoho jeskyní v naší republice bylo známo odnepaměti. Lidé je navštěvovali a psali o nich. Nejstarší písemnou zmínku o jeskyni na našem území zaznamenal roku 1430 krakovský prospektor Antonius Walle ve svých „Pokynech pro hledače zlata“. Mylně totiž považoval jeskyni nedaleko Supíkovic na Jesenicku za prastaré důlní dílo.

Dříve Supíkovická jeskyně, dnes jeskyně Na Špičáku byla vytvořena ve vrstvách krystalických vápenců devonského stáří. Atmosférické vody postupně rozšiřovaly síť puklin. Na konci doby ledové v pleistocénu zasahoval ledovec ze severu až na naše území právě v místech severně od dnešního města Jeseník. Jeho tavné vody pronikly do labyrintu puklin pod vrchem Špičák a na dlouhou dobu jej zaplavily. Postupným rozpouštěním došlo ke zvětšení prostor a utvoření zvláštních srdcovitých profilů chodeb. Byly to právě vody ledovce, které daly jeskyni Na Špičáku současnou podobu. 

Podzemní krasový systém skýtal po staletí útočiště jednotlivcům i skupinám obyvatel, byl však často navštěvován i zvědavci či dobrodruhy. Svědčí o tom nejen písemné záznamy, ale také mnoho starých nápisů a kreseb na stěnách. Studovala a dokumentovala je řada odborníků několika generací. Nejstarším ověřeným letopočtem napsaným na stěně byl dlouhá desetiletí záznam z roku 1564. Podrobná revize nápisů v roce 2003 odhalila letopočet ještě starší, z roku 1519. V jeskyni je však řada dalších mnohdy nečitelných nápisů a také kreseb bez udání letopočtu, lze tedy předpokládat ještě starší záznamy. 

Hlavní chodba jeskyně Na ŠpičákuFoto: Petr Zajíček

Nápisy a kresby byly zaznamenány různým materiálem a technikou. Mezi nejběžnější patří epigrafické záznamy vytvořené uhlem, červenou rudkou a tuhou, dále byla používána hnědá rudka, saze a několik záznamů je tesáno, ryto nebo vyškrabováno ve skále. Pokud pomineme nečitelné nápisy nebo jména a texty bez udání letopočtu, nejvíce záznamů pochází z 19. století a z počátku století 20. století. 

Velký význam mají také kresby a různé piktogramy. V jeskyni se několikrát opakuje znak dvou zkřížených kordů, a to v místech hůře přístupných. Objevuje se i symbol hornictví – zkřížená kladiva. Nejvíce diskusí však proběhlo kolem původu kresby znázorňující dvě modlící se postavy u kříže. Byla vytvořena hnědou rudkou a stejně jako vyobrazený kříž s půlměsícem je spojována s údajnou návštěvou Českých bratří, kteří se zde podle pověstí ukrývali. Odborníci zabývající se podrobnou komplexní dokumentací a výzkumem nápisů a kreseb v jeskyni Na Špičáku v dnešní době však zjistili, že kresba s modlícími se postavami je starší. 

V letech 1884 – 1885 byla jeskyně primitivně zpřístupněna pro veřejnost německým horským spolkem (MSSGV). Skupiny návštěvníků s průvodcem procházely jeskyní s karbidovými lampami. Pravděpodobně vysoké vstupné bylo příčinou malé návštěvnosti a spolek se posléze jeskyní zřekl. 

Za druhé světové války opět sloužila jako úkryt pro lidi z okolí, ale i pro německé vojáky. V 50. letech se jeskyně ujalo Vlastivědné muzeum v Olomouci. V roce 1954 byla proražena štola ze síně Naděje, prohlídková trasa byla upravena a elektricky osvětlena. V roce 1994 byl přístup k jeskyni i některé části prohlídkové trasy přizpůsobeny parametrům invalidních vozíků a jeskyně se stala bezbariérovou. Poslední rekonstrukci prohlídkové trasy spojená s vyklizením přebytečných materiálů a zavážek proběhla v roce 2007.
Do podzemí dnes vstupujeme úzkým strmým schodištěm propasťovitou proláklinou, která byla i původním vchodem. První prostora se nazývá Kostnice. Zde je možno nahlédnout do propasti, kde byly nalezeny kosti pleistocénní zvířeny. Z Kostnice vede také chodba do spodních pater. Spleť těsných prostor byla také dříve navštěvována, o čemž svědčí četné nápisy a piktogramy (například zkřížené šavle). Prohlídka vede 50 metrů dlouhou chodbou, na jejímž profilu je dobře patrná vodní modelace. Kolem prostory Hrobka s kamenem připomínajícím sarkofág pokračuje trasa k dvojité srdcové chodbě, místu pojmenovaném Kalvárie. Právě zde je na stěnách množství unikátních nápisů a kreseb, včetně zmiňovaného motivu ukřižování a kříže s půlměsícem. V zadní partii srdcové chodby spatříme nejstarší vytesaný letopočet z roku 1519 a navazující chodbou se dostáváme do největší prostory celé jeskyně – Ripperova sálu. Při stropě dómu je patrná tzv. vodní čára ukazující úroveň neměnné vodní hladiny na konci doby ledové. Překrásná je další chodba s výrazným srdcovitým profilem. Posledním zastavením je síň Naděje, kde je na stěnách řada dalších významných historických nápisů. Ve výstupní štole, která je zároveň bezbariérovým vstupem, je malá geologická expozice. 

Po celou dobu prohlídky je možné v prostorách spatřit drobnou, mladou krápníkovou výzdobu ve formě brčkových stalaktitů a záclonek. Původní krápníková výzdoba byla v minulých staletích z velké části poškozena. Jeskynní labyrint pod Špičákem má 400 metrů chodeb, z toho 220 je zpřístupněno veřejnosti. Je významnou přírodní i kulturní památkou.