6. srpna  2015  rubrika: Přírodní krásy

Polabská divočina

Stulík žlutý - Foto: Jan Moravec

Stulík žlutýFoto: Jan Moravec

Naučné stezky vznikají často z myšlenky správců lokalit, kteří se chtějí „pochlubit“, co je u nich zajímavého, anebo obcí, snažících se přilákat turisty. Naučná stezka Pňovským luhem má trochu neobvyklejší původ…

Bylo to někdy na podzim 2012. Program NET4GAS Blíž přírodě měl na svém kontě již na pět desítek zpřístupněných přírodně zajímavých lokalit, vesměs formou naučné stezky. Z webových stránek Blíž přírodě (www.blizprirode.cz), které všechny tyto lokality představují, tehdy přišel
vzkaz, který nakonec skončil až u mě v počítači. Hana Rampírová z Předhradí prosila, zda by také u nich nebylo možné nějakou stezku vybudovat; že je tam jedna vzácná lokalita, o níž nikdo kloudně neví, což je velká škoda. 

Tou lokalitou je Pňovský luh, součást největšího komplexu lužních lesů v Čechách. Když začátkem 19. století došlo k napřímení do té doby divoce meandrujícího, často se větvícího a tok měnícího Labe, byl do té doby souvislý lužní les rozdělen na několik samostatných částí. Na pravém břehu „nového“ Labe zůstal Veltrubský a Libický luh, zatímco část ocitnuvší se na břehu levém je právě Pňovský luh. Úžasná divočina plná stromových velikánů a zarůstajících tůní je poměrně dobře přístupná a přitom na rozdíl od svých pravobřežních „bratříčků“ téměř neznámá. Navíc s velice zajímavou historií. Místo pro naučnou stezku skutečně jako dělané. 

Volám tedy Lubošovi Vaňkovi, předsedovi místní organizace Českého svazu ochránců přírody Polabí, která v téhle oblasti působí a navíc má s budováním naučných stezek zkušenosti. „Neměli byste chuť se do něčeho takového pustit?“ „No jasně. Tam to dobře znám, tam by byla stezka fajn!“ A tak se ve spolupráci s navrhovatelkou a obcí rozběhly přípravy. Za necelý rok se nová naučná stezka otevírala. 

Proměnlivá krása 

Šípatka střelolistá - Foto: Jan Moravec

Šípatka střelolistáFoto: Jan Moravec

Na rozdíl od Veltrubského a Libického luhu není Pňovský luh zvláště chráněným územím, spolu s nimi a s dalšími lužními porosty níže po proudu Labe je však pod souhrnným názvem Libické luhy zahrnut mezi evropsky významné lokality. Důvodem je výskyt kuňky ohnivé, páchníka hnědého a roháče obecného. Ornitologové zdůrazňují i další zajímavé druhy, kterým jsou polabské luhy domovem. Luňák červený, včelojed lesní, čáp černý, lejskové, datli... Vidět některého z těchto vzácných obyvatel však chce velké štěstí, anebo velkou trpělivost. Co však může obdivovat každý, je velká pestrost botanická. 

Hned časně z jara se v podrostu tou dobou ještě neolistěných dubů, topolů a jilmů objevuje pestrobarevný koberec růžových a bílých dymnivek, fialových plicníků tmavých, žlutých orsejí, sasanek pryskyřníkovitých, křivatců a bílých sasanek hajních. Posléze se přidává fialovomodrý hrachor jarní a žlutý pitulník. V průběhu dubna postupně převládne zelenobílá barevná variace. V příšeří již olistěného lesa dominují hvězdičky ptačince velkokvětého a česneku medvědího spolu se zvonečky konvalinek a kokoříků. Růžovou k tomu pro zpestření dodává silenka dvoudomá a hluchavka skvrnitá. Směrem k létu přebírají vládu kopřivy a netýkavky; v té době se ale vyplatí zamířit k tůním, kde vykvétají žluté stulíky a kosatce či šípatky s neobvyklými tříčetnými bílými kvítky. 

Křížem krážem lužním lesem 

Naučná stezka začíná u zatopené pískovny na východním okraji vsi Podhradí, dnes sloužící k rekreaci a rybolovu, kde lze mimo jiné bez problémů zaparkovat. Skládá se z 9 informačních panelů a dvou interaktivních prvků pro děti, přičemž první a poslední zastavení jsou na témže místě. 

U zastávky č. 10 - Foto: Lucie Matulová

U zastávky č. 10Foto: Lucie Matulová

Naučná stezka netvoří jednoznačný okruh, připomíná spíše pavouka. A v podstatě neexistuje varianta, jak v rámci jedné „okružní“ trasy navštívit všech deset stanovišť. Jak se v tom vyznat? Záleží na tom, odkud kam jdete a co chcete vidět. Pro pěší si dovoluji jeden osobní tip – vynechat zastavení č. 7 u torza Oldřišského dubu na okraji vsi Pňov. Strom to byl sice úctyhodný, ale jeho padlý zastřešený kmen lze oželet spíše než procházku po břehu největší ze zdejších tůní, zvané Staré Labe, jedné z nejmalebnějších partií celého luhu. Orientačně nejnáročnější místo této trasy je mezi zastávkami č. 6 a 8, kdy je nutné těsně před obnovenou lávkou přes mokřinu mezi dvěma tůněmi odbočit ze zelené turistické značky po pěšině vpravo. Naopak cyklisté, pro které je pěšina podél Starého Labe vyloženě nevhodná, jistě zastavení u Oldřišského dubu s krytým odpočívadlem u pohodlné asfaltky ocení. V jejich případě bych se držel spíše po obvodu celého lužního lesa – a pokud budou chtít pojmout trasu jako okružní, klidně bych místo spojky mezi Pňovem a zastavením č. 10, která je také poněkud terénní, zvolil pro návrat do výchozího místa cestu ulicemi dvojvsi Pňov-Předhradí.
 

Předhradí bez hradu 

Z názvu vsi Předhradí asi leckdo usoudí, že by tu někde měl být nějaký hrad. Už dávno není. Hrad (či spíše hradiště) Oldříš byl v 11. století jedním z důležitých opěrných bodů tehdejší přemyslovské moci, ale jeho pozůstatky už dávno vzal čas. Krajina se za těch téměř tisíc let naprosto změnila, a to nejen přičiněním lidí. Tady vykonala své i sama příroda. Četné povodně a i mnohé změny toku řeky způsobily, že dodnes se nejsou odborníci schopní jednoznačně shodnout ani na tom, kde přesně Oldříš stál. 

I to, stejně jako řadu místních pověstí a dalších zajímavostí, se dozvíte na této naučné stezce. 

Článek a fotografie poskytl časopis Naše příroda.

Občanské sdružení Naše příroda je neziskovou organizací.

Jejím základním cílem je informovat o přírodě, životním prostředí a jejich ochraně.

Autor:  Jan Moravec
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace