22. listopadu  2009  rubrika: Novinky z parků a zahrad

Plzeň - Památník obětem zla

Památník obětem zla - Foto: Gabriela Kolářová

Památník obětem zlaFoto: Gabriela Kolářová

V Plzni - Doudlevcích, v bývalé zahrádkářské kolonii, můžeme vidět netradičním způsobem ztvárněný památník. Nečekejte žádné mramorové desky a žulové kvádry. Jedná se o živoucí dílo. Zahradu, jejíž zakladatelem je dnes již zesnulý Luboš Hruška, bývalý politický vězeň, který v těžkých žalářích po celé republice strávil téměř 11 let života. A v těch nelehkých chvílích se slíbil, že pokud vše přežije a vrátí se domů, přemění ovocný sad svého otce na meditační zahradu. Jako trvalou připomínku hrůz, které se ve věznicích a pracovních táborech za dob hlubokého komunismu odehrávaly.

Památník obětem zla - Foto: Gabriela Kolářová

Památník obětem zlaFoto: Gabriela Kolářová

Z kriminálu byl propuštěn v roce 1960 a v témže roce začal proměňovat svou myšlenku ve skutečnost. Předcházelo tomu však mnoho úsilí. Vykácela se asi stovka ovocných stromů, dělaly se terénní úpravy, bagrování jezírek, navážky zeminy a následné osazování novými dřevinami. Velkým pomocníkem mu byl otec. Neměli však žádné znalosti ani zkušenosti ze zahradnické branže. Pan Hruška začal dojíždět do Průhonic na odborné semináře o zahradní architektuře a dendrologii. Seznámil se také s naším vynikajícím školkařem Karlem Kaloušem z Libochovic, od kterého získával cenné zkušenosti a který mu věnoval mnoho dřevin "do začátku". Naučil se od něj roubovat a řízkovat a tak množil dřeviny, prodával je a tím si zajistil finanční zdroj, který mohl znovu investovat do zahrady. 

Památník obětem zla - Foto: Gabriela Kolářová

Památník obětem zlaFoto: Gabriela Kolářová

Netradiční památník zaujímá rozlohu cca 33 arů a je vybudován na pískovcovém podloží. Panu Hruškovi šlo zejména o duchovní ztvárnění utrpení, které by umocňovalo atmosféru zahrady. Aby každý návštěvník, který do ní vstoupí, se na chvilku zastavil sám v sobě a rozjímal a ozdravil duši. To se podařilo formou 12 unikátních skulptur z hořického pískovce v podobě Křížové cesty od akad. sochaře Romana Podrázského, který je pro zahradu vytvořil zdarma. Sochy byly instalovány v letech 1987 - 1991. Vše se odehrávalo za kontroly StB. Ještě taková zajímavost. Protože plastiky byly veliké, bylo potřeba na jejich instalaci získat stavební povolení, to však nebylo možné. A tak sochy byly chytře umístěny na čepech, které se do země pouze "zasazovaly". 

Dnes se o zahradu stará zahradník Jiří Kutek, který ji zná z doby, kdy sem chodil pomáhat jako malý kluk. Zdálo by se, že stačí jen udržovat stávající zeleň, ale není to tak jednoduché. "Když to má být zahrada, tak se musí neustále obnovovat a doplňovat, jinak by to byl starý přerostlý park. Někdo tvrdí, že vzrostlé stromy na zahradě jsou poklad, ale není to zas tak úplně pravda. Když je jich moc, nastává problém, že si začnou navzájem konkurovat - bojují o světelné podmínky, prostor i kořenovou výživu, hlavně zde, kde je pískové podloží a živiny žádné. Takové stromy spíše živoří, jsou náchylnější k nepříznivým vlivům a zaniká i jejich estetická hodnota. Nehledě na to, že pod vzrostlými stromy zkrátka nic neroste," říká pan Kutek. V současné době se tedy spíše odstraňují přerostlé stromy a dosazují se nižší keřová patra, zejména rododendrony, azalky, které vždy dělají krásné kontrasty jak v době květu, tak na podzim. Anebo nové kultivary stromů, které dříve nebyly k sehnání. Vždy, když se odstraní nějaký strom, zahrada se náhle otevírá, objeví se nový prostor, zákoutí a naskýtají se nové průhledy. Zahrada získává na plastičnosti, nepůsobí stísněně a zdá se být větší, než ve skutečnosti je. 

Luboš Hruška ve své zahradě - Foto:  rodinný archiv,  Wikipedia

Luboš Hruška ve své zahraděFoto:  rodinný archiv, Wikipedia

Jak svazující je pocit pokračovat v práci po někom, kdo tu již není, vcítit se do něj, aby byl zachován původní duch a myšlenka díla? Jiří Kutek znal pana Hrušku 40 let, spojovalo je duševní souznění i stejné představy. Luboš Hruška si přál, aby zahrada sloužila široké veřejnosti, a tak ji v roce 1995 věnoval plzeňskému biskupství, které se zavázalo, že ji bude za těchto podmínek provozovat. Můžete sem přijít ráno a odejít večer. Lehnout si na trávu, opalovat se, meditovat, nebo jen nechat na sebe působit atmosféru tohoto místa. Jezdí sem zahradnické školy na výuky, pořádají se tu svatby, semináře. Zkrátka najde si zde své každý. Zahrada nese oficiální název Památník obětem zla a je jasným důkazem toho, že když nechybí víra a pokora, lze v životě dosáhnout čehokoliv. 

Autor:  Gabriela Kolářová
 

Nové články v rubrice

Doporučujeme

Pořad Planetárium

Český rozhlas Sever v sobotu 25. října 2014 od 18:05

Proč se na Zemi mění klima? Mohou za to jen lidé, nebo je to přirozený trend? A dá se boj s klimatem vyhrát? O tom pohovoří klimatolog Jan Pretel. Jak se vyrovnává lidská psychika s pobytem v kosmu a jaká rizika hrozí lidem cestou na Mars, prozradí popularizátor medicíny a kosmonautiky Pavel Boháček.
Webové stránky pořadu Planetárium 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2014 Český rozhlas