Český les v Zoo Ohrada

Voliéra Český les v Zoo Ohrada u Hluboké nad VltavouFoto: Zoo Ohrada

Procházka lesem je v zimním období poněkud složitá, zvláště tehdy, napadne-li hodně sněhu. Existuje ale místo, kde se lze příjemně procházet lesem za každého počasí. Více nám řekl Roman Kössl do Zoologické zahrady Ohrada u Hluboké nad Vltavou.

V naší zoo máme velkou voliéru, kterou nazýváme Český les, která představuje, byť na malé ploše, několik lesních biotopů. Voliéra by měla představovat typický český les. Nyní jsme se dostali do první části, která představuje typický bukový les, který můžete vidět ve vyšších nadmořských výškách spolu třeba s jedlemi. Tento les se u nás i přirozeně obnovuje, malé semenáčky vzklíčily a vyrostly tu nové stromky. O několik kroků dál se dostáváme do lesa dubohabrového, což je asi ten nejběžnější původní les našich nížin a pahorkatin nižších nadmořských výšek. 

Voliéra Český les v Zoo Ohrada u Hluboké nad VltavouFoto: Zoo Ohrada

Pořád kolem nás poletují ptáčci, které si můžeme daleko lépe prohlédnout než při procházce v lese opravdovém.
To byl přesně účel naší expozice. Jsou tady zcela běžní ptáci žijící v našich lesích, ale většinou návštěvník toho skutečného lesa se k nim nedostane natolik blízko, aby si je mohl prohlédnout. 

Které ptačí druhy tu třeba žijí?
Jsou to převážně drobní ptáci jako jsou strnadi, zvonci, drozdi, kosi, špačci, ale i třeba divocí holubi, hřivnáči nebo hrdličky divoké. 

Teď tedy projdeme dubohabrovým lesem.
V části voliéry jsou dvě takové oddělené voliérky, kde jsou menší ptáci, kteří by nám buď z té velké voliéry mohli uletět, nebo jsou tam ptáci, kteří se živí jinou potravou, a ve větším společném prostoru by se nestačili uživit, protože ti ostatní ptáci by ji krmení sežrali. Můžete tu vidět třeba dudky chocholaté, u nás je jich ve volné přírodě velice málo. 

Voliéra Český les v Zoo Ohrada u Hluboké nad VltavouFoto: Zoo Ohrada

Je tu třeba zvonohlík a nebo červenka.
Červenka je běžný pták, kterého můžete potkat i v parcích či na zahradách. Támhle před námi sedí stehlík, ten patří také k běžnějším druhům, ale tady máme možnost stát od nich na tři metry a v klidu si je prohlížet. 

Popojděme teď ke skále, na které vyrůstají borovice.
Hlavně v našich horských oblastech, jako je třeba Šumava nebo Novohradské hory, vezmeme-li si příklad od nás z jižních Čech, tam jsou roztroušeny žulové nebo rulové balvany. Rozhodli jsme tu vytvořit takovou iluzi, samozřejmě pomocí betonu, protože takový velký balvan bychom sem nedostali. 

Zleva se ozývá ťukání, které občas také v lese slýcháváme.
Ano, máme tu datla černého a strakapoudy, dva typické lesní ptáky. Ovšem opět bohužel, jsou to ptáci, které jsme nemohli volně vypustit do velké voliéry, protože by nám ten les velice rychle zničili. 

To byste tu neměli český les, ale české třískoviště. Je pravda, že na zemi ve voliéře leží spousta oloupané kůry a všechny kmeny jsou proděravělé, prozkoumané.
Snažili jsme se vytvořit takové prostředí, aby se ptáci nenudili, aby měli co dělat. Takže stěny voliéry jsou obloženy kůrou, kterou si mohou podle libosti oťukávat a hledat v nich potravu. 

Pozorujeme strakapouda, který si velmi snaživě prohlíží kmen a oťukává ho. Když uslyšíme v lese to typické klepání, kam se máme spíš dívat, do korun stromů, nebo níž?
Spíše do výšky, i když to jsou ptáci, kteří se pohybují po celém kmeni stromu a poťukáváním zkoušejí, jak se kmen ozývá. Zda v něm není nějaká dutina, kde by mohli najít potravu. 

A nakonec jsme došli k lesnímu jezírku pokrytému žabincem.
Tady žijí skokani zelení a úspěšně se nám tu rozmnožují.