Proč (ne)přikládat sokolům mláďata
Na příští týden je naplánováno přiložit sokolům, které sledujeme v přímém přenosu, do hnízda mládě z umělého odchovu.
Přikládání uměle odchovaných mláďat do hnízd volně žijících ptáků bývá používáno jako jedna z metod záchrany ohrožených druhů. Právě u sokolů v České republice získala tato metoda na popularitě. Mezi její nesporné výhody patří to, že mláďata jsou vychována rodiči v přirozených podmínkách, nehrozí nežádoucí vtištění člověka - chovatele - jako příslušníka vlastního druhu atd. Takto přiložená mláďata bývají adoptivními rodiči přijata a úspěšně vyvedena. Zdá se tedy, že je to velmi prospěšná a vhodná metoda pro opětovné navracení vyhubených druhů ptáků do přírody či pro posilování jejich zdecimovaných populací. Je však skutečně úplně bezproblémová?
Dostupné odborné studie ukazují, že ne vždy. Jak snášení vajec, tak jejich inkubace a péče o mláďata jsou pro rodiče vysoce časově a energeticky náročné aktivity. Zajištění dostatečného množství potravy pro mláďata není jednoduchá záležitost a i samotný rodič se také musí v průběhu hnízdění něčím živit. Každý rodič se tedy v podstatě musí rozhodovat, kolik úsilí věnuje péči o mláďata a kolik o sebe. Čím více času a energie věnuje péči o mláďata, tím méně mu zbývá na sebe. To se může projevit v jeho sníženém přežívání či snížené hnízdní úspěšnosti v následujících letech. Dosavadní výsledky studia vlivu přidání vejce (vajec) nebo mláděte (mláďat) do existujících hnízd ptáků ukazují, že umělé zvýšení počtu potomstva může mít výrazný negativní vliv na reprodukční úspěšnost rodičů v současnosti i v budoucnu.
Studie prováděná v ČR na poštolkách ukázala, že i když rodiče mají nadbytek potravy a obstarání dostatečného počtu hrabošů pro stále hladová mláďata pro ně nepředstavovalo výrazný problém, přesto mláďata v hnízdech, kam bylo přidáno jedno cizí mládě navíc, rostla pomaleji než v hnízdech, kam mládě přidáno nebylo. Pomoc ohroženým druhům ptáků touto metodou tedy může být kontraproduktivní, neboť dosáhneme sice vyššího počtu vyvedených mláďat, ale na úkor jejich rodičů či horší kondice mláďat při osamostatňování.
Nutno poznamenat, že stále zde existuje mnoho nezodpovězených otázek, nicméně opatrnost je na místě. Vyhodnocení výsledků takovýchto záchranných akcí by se nemělo omezit jen na konstatování, že mláďata z hnízda vylétla a vše je tedy v pořádku. To je výzva pro ochránce přírody a vědce. Rozhodně by však přikládání uměle odchovaných do hnízd ohrožených druhů nemělo být jen zástěrkou pro to, aby bylo kam umístit mláďata z umělých odchovů.
V případě letošního hnízdění pražských sokolů jde především o to, aby zůstala zachována vazba rodičovského páru na hnízdiště. K tomuto účelu adopce cizích mláďat poslouží zřejmě dobře a je to asi nejlepší způsob, jak pomoci tomu, aby sokoli v Praze i nadále hnízdili a příště snad již bez nutnosti jim takto pomáhat.
