Krásy a unikáty Dokeska

Borovice, slatinný mokřad a lesnaté kužele obou Bezdězů - krajina se za posledních tisíc let nezměnila.Foto: Petr Meduna, Archeologický ústav AVČR

Jedním z vědců, kteří se podílejí na výzkumu přírodně i kulturně unikátní oblasti Dokeska, je fytocenolog RNDr. Jiří Sádlo. Čím je toto území zajímavé a unikátní?

Celé území mezi Doksy, Českou Lípou, Stráží pod Ralskem a Bakovem, to je dobrých 300 km2, bylo dlouho mezi přírodovědci v podezření, že představuje něco mimořádného možná v rámci celé střední Evropy – ale konkrétní důvody nebyly moc známy. Teď se tu ukazuje velká spousta exklávních prvků, druhů, které se vyskytují pouze na tomto místě, ovšem centrum areálu mají někde daleko, většinou až na Sibiři, v boreokontinentálním prostoru Eurasie. Další zajímavostí je endemismus, nalezneme tu druhy, které se zde vyskytují jako na jediném místě na světě. Není jich sice moc a nemají příliš velkou taxonomickou hodnotu, ale jsou tam, a u nás v České republice je endemitů poměrně málo, ve srovnání třeba s oblastmi tropickými, takže každý takový druh je cenný. 

Mokřady při východním cípu Břehyňského rybníkaFoto: Miaow Miaow, Wikipedia

To všechno dohromady naznačuje, že se jedná o oblast s velmi starou a hlavně konzervativní historií, tedy že se vývoj zdejší krajiny příliš neměnil. Vždycky vědce zajímaly hlavně krajinné změny – je to dramatické, progresivní. Ale stejně zajímavé jsou oblasti, které jsou jako by beze změn, které jsou ekologicky stabilní. Tato oblast je obdobou východoevropské a sibiřské tajgy a zároveň je to jakýsi relikt tajgových lesů, které kdysi, na začátku holocénu, těsně po době ledové, pokrývaly většinu Evropy. A právě spolu s krajinnými změnami se postupně ztrácely, až z nich zbyly izolované ostrůvky - a Dokesko je nejjihozápadnější ostrůvek takového tajgového systému. 

V jaké fázi je výzkum v této chvíli?
Hlavní představu už máme, teď je potřeba poznatky kvantifikovat. Někdy ve středním holocénu, před zhruba 7000 lety, se tajgový systém v několika fázích zmenšoval a pak zase s postupným ochlazováním se opět jakoby zvětšil, zejména potom, se zásahy lidí. Tyto údaje už ale musíme zjišťovat daleko pracněji a na jemnější škále. Ale to hlavní, tj. že do stejného borového lesa chodil jak mezolitický lovec, Mácha a my, to je věc, která je poměrně jasná. 

Zčásti vypuštěný Břehyňský rybník s pařezyFoto:  Archeologický ústav AVČR

Vy působíte v Botanickém ústavu AV. Jak bude konkrétně vypadat botanický výzkum?
My na to máme dnes moderní metodu, které se učeně říká Multi-proxy, jež se dá přirovnat k metodám moderní kriminalistiky. Tedy výzkumných metod je spousta, ale žádná není hlavní, žádná není ta, která podává rozhodující důkazy. Samozřejmě mezi důkazy psychologickými a daktyloskopickými bude velký rozdíl, různá autorita, ale ukáže se, že teprve propojením těchto metod dospějeme ke správnému závěru. Podobně to vypadá ve vědě o krajině, kde máme paralelně vedle sebe metody palinologické, kdy se v rašelinách zkoumají staré pyly, antrakologické, kdy se v suchozemských půdách zkoumají uhlíky po starých požárech, metody biogeografické, kde se zkoumají areály, jaké je rozložení místní flory a vegetace, metody historické atd. A teprve propojením těchto metod dohromady spějeme k tomu celkovému plastickému obrazu. A já spolu s dalšími kolegy se zabývám speciálně metodami, které zkoumají rostlinstvo. 

A ještě poslední otázka – co bude výstupem tohoto rozsáhlého výzkumu?
Moderní věda je obchod s články, vědeckými informacemi, které je nutno prezentovat v angličtině. Jiná věc je, že rádi popularizujeme - pěkná věc by byla napsat o oblasti Dokeska českou knihu, která by se dostala k veřejnosti, k ochranářům, k pracovníkům místních zpráv apod.