Dohoda mezi terénními cyklisty a státní ochranou přírody

Terénní cyklistika - ilustrační fotoFoto:  Comstock Images

10. května byla v Karlštejně na Berounsku podepsána dohoda mezi Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR a Českou mountainbikovou asociací (ČeMBA). O této dohodě hovořil Pavel Kudrna s Tomášem Kvasničkou, výkonným ředitelem asociace.

Česká mountainbiková asociace není příliš známá. Můžete ji představit?
Naše asociace je členské občanské sdružení, které v Česku hájí zájmy terénních cyklistů. Myslíme tím všechny cyklisty, kteří rádi jezdí na jakémkoliv kole po cestách ve volné krajině i v lese. 

Byl vznik dohody mezi vámi a Agenturou ochrany přírody nutný? Znamená to, že cyklistika přírodě škodí?
Ne - my jsme přesvědčeni, a máme pro to i odborně potvrzená fakta, že terénní cyklistika je forma rekreace, která má na předmět ochrany přírody přibližně stejný vliv jako pěší turistika. To je myšlenka, kterou konzervativnější ochránci přírody a někteří členové turistického hnutí neradi slyší. Nicméně, proč ta dohoda vznikla – snažíme se v Česku propagovat nový moderní přístup ke správě krajiny a rekreace v přírodě, který je založen na spolupráci mezi orgány ochrany přírody, správci krajiny, tj. i lesníky, a zástupci uživatelských skupin, tedy námi, terénními cyklisty. 

Terénní cyklistikaFoto:  Comstock Images

Představa takové motorové čtyřkolky nebo terénního motocyklu v přírodě je zoufalá. Ale čím mohou přírodě škodit cyklisté?
Já nejprve vysvětlím, proč si říkáme terénní cyklisté. U nás se formě cyklistiky, kterou provozujeme a kterou také hájíme, říká cyklistika horská. Ale hor v Česku je poskrovnu, a protože cyklisté rádi jezdí i po pahorkatinách a po územích poměrně placatých, razíme pojmenování terénní cyklistika, byť víme, že to za některých okolností přináší asociaci právě s motorizovanými uživateli krajiny, kteří jsou ilegální. Když se vrátím k čtyřkolkářům a jezdcům na motorkách, je potřeba si uvědomit, že oni se krajinou pohybují nezákonně, Zakazuje to nejen zákon o ochraně přírody a krajiny, ale také lesní zákon. My se spolu s ochranou přírody a lesníky domníváme, že zákon tak činí oprávněně, protože motorem poháněné stroje způsobují řádově vyšší míru eroze a jsou také samozřejmě hlučné. 

Já jsem shodou okolností z Karlštejnska a vím, co znamená každý hezký víkend nebo svátek. Jsou to stovky cyklistů – jak se vám podaří seznámit vaše členy s obsahem dohody a co ti všichni ostatní, kteří také vyjedou do terénu?
Dohoda spíš myslí na všechny cyklisty než jen na naše členy. Protože my se s Agenturou ochrany přírody, což je nadřízený orgán chráněných krajinných oblastí, domlouváme právě o infrastruktuře pro návštěvníky. A uvědomujeme si, že v České republice jsou území, která jsou návštěvnicky přetížená a že pro taková území je vlastně nejlepším řešením návštěvnickou infrastrukturu pečlivě plánovat a pečlivě realizovat. To co znáte z Karlštejnska nebo z jiných hodně vytížených oblastí, je vlastně dědictví minulosti. Infrastruktura pro rekreaci nám zbyla po zlatém období české pěší turistiky, které se odehrálo před více než 90 lety, a od té doby se pro ni téměř nic neudělalo. Proto vnímáme problémy, ke kterým dnes dochází, především jako problémy nedostatku péče o možnosti rekreace.