Islandský vulkán se uklidnil

Gigjökull, ledovec pod sopkou EyjafjallajökullFoto: Andreas Tille, Wikimedia Commons

Eyjafjallajökull má za sebou za posledních 500 let třetí erupci – je to vulkán s relativně dlouhými odmlkami mezi jednotlivými aktivitami. Pro porovnání: sousední sopka Katla měla za stejné období 12 erupcí a nedaleký vulkán Hekla je aktivní zhruba každých 10 let. O činnosti islandských sopek hovořil ve vysílání Leonarda doktor Vladislav Rapprich, vulkanolog z České geologické služby.

Aktivita vulkánu Eyjafjallajökull se dá rozdělit do třech hlavních fází. V první fázi od 20. března do 12. dubna docházelo k velmi poklidné aktivitě v sedle mezi vulkány Eyjafjallajökull a Katla. Tehdy aktivita nijak neohrožovala provoz na Islandu a už vůbec ne v Evropě. Od 14. dubna se vulkanická aktivita přesunula do kráteru vulkánu Eyjafjallajökull a dostala se pod ledovec, což způsobilo vysokou explozivitu, danou přítomností vody a reakcí magmatu s vodou. Třetí fázi, ke které došlo až po odtání ledovce, představovala květnová aktivita. Došlo k tomu, že horké bazaltové magma, které bylo zodpovědné za první erupce, rozhýbalo starší magma trachydacitové, které má vyšší explozivitu. Proto v květnu docházelo k tvorbě vyšších erupčních sloupců a opět k relativně vysoké erupci popela. 

Erupce sopky Eyjafjallajökull v dubnu 2010Foto:  Boaworm, Wikimedia Commons

Znamená to, že v současnosti aktivita sopky v podstatě ustala?
V tuto chvíli sopka opravdu aktivní není, zda ustala definitivně, nebo zda se jedná o přestávku v aktivitě, se zatím nedá s určitostí říci. 

Jak se dá vlastně taková erupce sopky předvídat? Existují na to nějaké nástroje?
Nástrojů je několik. Jedním z nich je sledování deformací terénu na sopce, dělá se to pomocí složitější metody - jedná se vlastně o disharmonickou interferenci radarových snímků pořízených ze satelitu. Tyto snímky se v různých částech spektra na sebe posadí, tam kde se terén nehýbe, složí se hezký obraz, tam kde dochází ke změnám, tam se najednou rozladí barvy a vytvářejí se různé obrazce. Tato metoda je schopna zaznamenat již centimetrové rozdíly v reliéfu. Další metodou je sledování seismické aktivity, která je také jistým projevem toho, že by mohlo dojít k sopečné aktivitě. A v případě podledovcových sopek na Islandu je takovým významným průvodním jevem vznik průvalových záplav. Aktivita sopky nataví odspodu ledovec, který sedí na té sopce a po určité době, kdy je tam vody už opravdu hodně, se voda pod ledovcem protrhne a vytvoří opravdu divoké záplavy, které ničí silnice, mosty, veškerou infrastrukturu. 

Erupce sopky EyjafjallajökullFoto: Henrik Thorburn, licence Creative Commons Attribution 3.0 Unported

Je taková sopka nebezpečná i produkcí oxidu uhličitého?
Produkce oxidu uhličitého nebyla ještě zcela spočtena, ale podle odhadů toho oxidu uhličitého bylo každodenně emitováno asi o třetinu méně, než by produkovala letadla při neomezeném leteckém provozu. Oproti činnosti člověka je to tedy malé množství.