Nártoun filipínský

Nártoun filipínskýFoto: Milada Petrů

Tarsius, to je název projektu , který zajišťuje Zoo Děčín. Výzkumný projekt by měl přispět k ochraně nártouna filipínského (Tarsius syrichta) a zároveň k rozšíření poznatků o tomto tvorovi.

Nártoun se řadí mezi primáty, často bývá považován za nejmenší opičku světa. Zda-li tomu tak opravdu je, se dozvíte od RNDr. Milady Petrů, hlavní koordinátorky projektu, která nám nártouna i projekt Tarsius představila. 

Jak jste se k projektu dostala?
K nártounům i plánování expedice jsem se dostala před dvěma roky, kdy jsme s kolegou zoologem vyrazili na Filipíny. Náš původní plán byl studium vokalizace ptáků a zmapování místních ochranářských organizací a nalezení programů, na kterých bychom se mohli také podílet. Měli jsme možnost navštívit ostrov Bohol a místní rezervaci, která byla zřízena za účelem ochrany nártounů. Od té doby probíhá plánování tohoto projektu. 

Mohla byste nám přiblížit nártouna?
Bývá označován za nejmenší opičku světa, ale nepatří přímo mezi opice. Větev nártounů je samostatná, neřadí se tedy ani mezi opice, ani mezi poloopice. Jsou skutečně jedni z nejmenších primátů, nártoun filipínský váží okolo sto gramů, hravě se vejde do dlaně. Co je pro něj charakteristické jsou obrovské oči, které potřebuje při svém nočním způsobu života. 

Věnujete se ochraně nártouna filipínského. Je tedy tento druh ohrožený?
Do nedávna byl zařazen v Červené knize ohrožených druhů v kategorii zvířat, o kterých nejsou dostatečné údaje pro to, aby bylo možné jeho status ohrožení vůbec určit. V loňském roce se dostal do kategorie Blízko ohrožení. Není tedy na prahu vyhubení, jeho populace ale neustále klesají. Ohrožen je kácením lesů, nártouni jsou také loveni, zejména pro obchod se zvířaty, protože je to zvíře opravdu charismatické, krásné a zároveň má vzezření plyšového zvířátka. Jsou také loveni na polích, když je vesničané náhodou najdou. Ovšem nártouni neškodí, naopak jedí hmyz, sarančata třeba a další škůdce, jenže to vesničané nevědí a obávají se o úrodu. Jiný druh indonéského nártouna, který byl popsán teprve loni v listopadu, je loven i pro maso. 

Lze odhadnout početnost populace tohoto nártouna?
Nemám přesná čísla, odhady se teprve provádějí, takže to není známo. Nevíme ani, na kolika žijí ostrovech. Zatím jsou na Filipínách popsány jeho tři poddruhy. 

Čím se zabývá výzkum, který provádíte?
Nás konkrétně bude zajímat chování nártounů. Noční zvířata se dost těžko sledují, takže je budeme muset vybavit vysílačkami, abychom s nimi mohli být neustále v kontaktu. Plánujeme označit během prvního půlroku pět zvířat, sledovat je kontinuálně zhruba pět měsíců a zjišťovat jejich sociální chování a sociální vazby. U tohoto druhu není ještě potvrzeno, zda jsou to zvířata spíše solitérní či žijí v nějakých volnějších skupinách. Rodinné skupiny jako jejich indonéští příbuzní zřejmě nevytvářejí. A také se zaměříme na jejich vzájemnou komunikaci. 

Neumím si moc představit, jakým hlasem se nártoun ozývá.
Je to hodně vysoké pískání. Nártoun filipínský je poměrně tichý oproti svým indonéským kolegům. Zřejmě z důvodu, že není tolik sociální. Ale mám zkušenost, že když jsme večer zaslechli jejich volání, kterým o sobě dávají vědět, vzájemně si odpovídali. 

Jsou to plachá zvířata?
Jsou hodně plachá. Samozřejmě zvířata, která žijí v místní ochranářské stanici, v takové voliéře, ta jsou zvyklá na kontakt s turisty a nebrání se mu. Ale to zvíře je ve dne také méně aktivní, takže spí, odpočívá a neutíká. Podařilo se mi setkat také s nártounem ve volné přírodě v noci, kdy jsem ho našla podle jeho hlasitého volání, a měla jsem možnost ho tak minutu, dvě sledovat, než odskákal a zmizel. 

Jak vypadá výzkumná základna, kam se opět chystáte? Kdo ji zřídil?
Tato stanice je pod správou nadace, která se jmenuje The Philippine Tarsier foundation. Tato nadace funguje na ostrově Bohol, kde budeme soustřeďovat svůj výzkum. Je tam zřízena stanice uprostřed rezervace. Mohou sem přicházet turisté jak místní, tak zahraniční. Je tu právě zmíněná voliéra. Ovšem jedná se pouze o oplocený prostor, kde není strop a tudíž zvířata zde nejsou nijak vězněna a mohou z ní kdykoli vycházet. Přináší jim výhodu, že jsou tu chráněna před predátory. Zde jsou to především domácí kočky, cibetky, draví ptáci a hadi. Navíc jsou ve voliéře nainstalována světla. Tento primát je hmyzožravý, a světla hmyz lákají, takže nártouni tu mají mnohem více potravy, než by našli v okolním lese. Zvířata se tu tedy zdržují dobrovolně. Existují studie, že hustota nártounů je v okolí voliéry dvojnásobná než v okolním lese. Přímo ve voliéře se vždy nachází 5-10 zvířat, někdy i 15. 

Upravují si nártouni nějak svůj životní prostor?
Nevytvářejí si žádná hnízda na spaní, spí na stromě. Pro naše pozorování je výborné, že se vyskytují do výšky jednoho až dvou metrů. V korunách stromů bychom neměli vůbec šanci takhle drobné zvířátko zahlédnout. Hledáme je v hustém podrostu, kde jsou scholeni pod nějakým listem a spí. 

O průběhu výzkumu vás budeme samozřejmě informovat, ale chcete-li se o nártounech i o projektu Tarsius dozvědět již teď více, podívejte se na webové stránky www.tarsiusproject.org/.