Migrace baboček bodlákových

Babočka bodláková (Vanessa cardui)Foto: Fritz Geller-Grimm, Wikipedia

Tahy ptáků jsou v živočišné říši běžným jevem. Málokdo z nás ale slyšel o tazích motýlů. Jedním z nich je babočka bodláková, která k nám přilétá až z Afriky. Že letošní rok byl v tomto směru výjimečný, jsme se dozvěděli od entomologa Zdeňka Hanče.

Letos se stala skutečně neobvyklá věc, zatím jsem za svůj život nezaznamenal takhle masivní tah denního motýla. Viděl jsem tah monarchů v Mexiku, ale to, co se děje v současné době ve střední Evropě, to se opravdu nedá srovnávat s ničím. Všimli si toho i laici - každý se diví, v jakém množství hmyz létá a o jaký se jedná druh. Babočky bodlákové táhnou každoročně, přibližně v květnu, ze severní Afriky na sever přes Evropu až do Skandinávie a po cestě se zastavují a zakládají následující pokolení. Ale migrují vždycky v počtu, který se ani tahem nedá nazývat - prostě, všimneme si, že u nás přibylo najednou několik desítek baboček bodlákových. 

Babočka bodláková (Vanessa cardui)Foto: Adrian Häusler, Wikipedia

Ale letos jsem asi v polovině května viděl v celých jižních Čechách, ale i v dalších částech země velké množství baboček. Sedl jsem si k řece Malši a napočítal jsem, že každou minutu proletělo kolem 50 motýlů tohoto druhu. A to trvalo 6 hodin! Jednalo se skutečně o desetitisíce jedinců v oblasti Malše jižně od Českých Budějovic a všichni táhli podél řeky na sever. Jiní entomologové viděli babočky bodlákové v takovém množství, že nebylo možné pokračovat v jízdě autem - řidiči museli zastavit a následně také očistit skla. To bylo zaznamenáno například na Písecku. Taková situace se už asi dlouho nebude opakovat, je to skutečně něco unikátního. 

Jejich pouť začíná v Africe. Kde končí?
Babočka bodláková je více méně kosmopolitní, celosvětový druh. Kromě Antarktidy žije na všech kontinentech. Na rozdíl od ptáků se o jejich tazích moc neví - nedají se kroužkovat, také by byla malá šance v tomto množství chytit stejného jedince, který by byl označen. Každopádně táhnou ze severní Afriky a ze Středomoří na sever, kam až, to záleží na počasí a nabídce biotopů. Nejsou to nároční specialisté, žijí na loukách, na okrajích lesů, kde vyhledávají pcháče a bodláky, na které kladou vajíčka a na kterých se také vyvíjejí jejich housenky. Takže se objevují třeba i v severní Skandinávii - ve Finsku, v Laponsku. 

Česko je tedy jednou ze zastávek, kterou tito motýli absolvují?
Takhle si to alespoň představuji. Skupina tisíců baboček letí stále dál, proudí na sever i na východ, ty tahy se různě motají po krajině, podle údolí. Část jich u nás zůstává, část zkouší letět dál, pokud jim v danou dobu vyhovuje počasí a podmínky v severní Evropě, tak doletí až tam a tam žijí. 

Takže spousta motýlů odletí dál na sever, ale my tady u nás ještě budeme moci babočku vidět.
Ano, jednak uvidíme ty přiletivší jedince, kteří jsou už nevýrazně zbarvení, vybledlí, poškození z toho dlouhého letu, ale ti nakladou vajíčka, housenky se brzy zakuklí a v červenci až v srpnu se vylíhne nová generace pestře vybarvených jedinců. A pokud bude teplá sezóna, tak se můžeme dočkat ještě podzimní generace a tyto babočky se pak mohou, ale také nemusejí, vrátit zpět.