Mají opice blechy?

Paviání rodinaFoto: Dick Mudde, Wikipedia

Řekneme-li o někom, že je chytrý, bystrý nebo mrštný, ale i drzý jako opice, máme pravdu. Opice jsou chytré, bystré, mrštné a některé druhy, zvyklé na lidi, bývají i velmi drzé. Když ale onehdy v pražské zoo žadonil kluk před výběhem kosmanů, že by chtěl mít doma opičku, tatínek mu odpověděl, že to nepůjde, protože opice mají plno blech. To se ale tatínek mýlil, jak nám vysvětlil Ludvík Kunc.

Tohle je naprostá nepravda. Při návštěvě zoo je často vidět, že jedna opice sedí u druhé a bedlivě a pečlivě jí víská srst, prohlíží jednotlivě chlupy a zjišťuje, co v těch chlupech má. Podle lidí samozřejmě blechu – ve skutečnosti ale opice žádné blechy nemají, pokud by náhodou nějakou získaly, okamžitě to odhalí. Mají řídkou srst, blechám by se v té srsti stejně vůbec nedařilo. Jejich hlavní pochoutkou jsou lupy, šupinky kůže, které ulpívají mezi jednotlivými chloupky. Vzájemné vybírání lupů je zároveň projevem přízně, náklonnosti – tím jedna opice druhé dává najevo, že ji uznává, že ji má ráda. 

Zvláště takoví ti harémoví samci, třeba u paviánů, dovolí svým samičkám, že je mohou dlouhou dobu vískat – a dělá jim to velmi dobře. Je to ale známo i u šimpanzů a u většiny druhů opic, že si takto navzájem projevují lásku. Potom se u nich láska nebo přízeň ještě projevují tak (narozdíl od nás), že slabší opice se k té silnější musí několikrát denně otočit zadkem a ta druhá si k tomu zadku čichne. To je projev, kdy slabší opice vyjadřuje, že silnější uznává a že nemá žádný zájem na tom, aby s ní měřila své síly. Takže náčelníci jsou několikrát denně navštíveni svými podřízenými a ti všichni musejí přisunout k čenichu vůdčího samce svůj zadek, pak je všechno v pořádku. Když to neprovedou, vůdce neposlušnou samici či samce zbije. Někdy je to doprovázeno i náznakem páření, což je projev dominance, samec tak ukáže, jak je velký a silný.