16. března  2012  rubrika: Zvířata

Ptačí druhy v ohrožení – 1. část

Koroptev polní patří k ohroženým ptákům. - Foto: Marek  Szczepanek, licence Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported

Koroptev polní patří k ohroženým ptákům.Foto: Marek Szczepanek, licence Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported

Za posledních 30, možná 35 let zmizelo z našeho území 10 milionů ptáků. Je to alarmující číslo? O úbytku ptačích druhů u nás i v Evropě hovoří ředitel České společnosti ornitologické Mgr. Zdeněk Vermouzek.

To lze těžko říct, protože my máme informace právě za těch 30 let a žádnou starší o počtu ptáků nemáme. Ale máme náznaky, které říkají, že dříve bylo ptáků v krajině možná i mnohonásobně víc, takže my jsme zachytili jenom jakýsi konec té sestupné křivky, která začala dříve, nevíme přesně kdy. Rozhodně to nelze považovat za příznivou zprávu nebo za normální vývoj. Něco se děje v české krajině i v celé Evropě, co určitě není v pořádku. 

Hnízdo skřivana polního - Foto: Matthias Buschmann,  Wikipedia

Hnízdo skřivana polníhoFoto: Matthias Buschmann, Wikipedia

Jak se ta data získávají? Jak lze počítat ptáky, tvory, kteří se neustále ve stovkách přemísťují?
Je třeba říct, že to je záležitost dobrovolníků, členů České společnosti ornitologické, kteří bez nároku na honorář ve svém volném čase ptáky počítají přesně danou metodikou o 20 bodech dvakrát za sezónu. Sčítají opravdu všechny ptáky, které v okolí toho kterého bodu mají, a právě díky takovému 30letému projektu, projektu občanské vědy, se dnes můžeme bavit o tom, co se s ptáky u nás děje. 

Je to tedy přesná metoda?
Je to velice přesné, co se týká trendů. Je to méně přesné, co se týká celkové početnosti, protože spočítat skutečně každého ptáka, to neumíme, to jsou jenom odhady. 

Je úbytek ptactva alespoň za tu poznanou dobu 30 let konstantní anebo se zvyšuje v posledních letech?
Úbytek není konstantní a hlavně není shodný u jednotlivý druhů. Pokud se bavíme o ptácích jako celku, neznamená to, že každý jeden konkrétní druh z těch několika stovek, které u nás hnízdí, se chová stejně. Některé druhy přibývají, některé naopak ubývají. To, co je na stavu alarmující, je, že ubývají druhy, které byly nebo doposud jsou hojné, běžné, čili které tvoří největší masu ptáků u nás. Na místo těch, s nimiž se setkáváme denně, jiný druh nenastupuje, takže celkově se ptačí populace snižuje. 

O jaké druhy se tedy jedná?
Ty úplně nejběžnější, nejznámější – třeba strnad obecný, pták roku 2011, nebo skřivan polní, velice známý druh polní krajiny. Ptáci polní krajiny se chovali velice zajímavě, ubývali prudce v osmdesátých letech. Na začátku devadesátých let se ten trend zlomil, přesně obrátil, těch ptáků začalo přibývat na několik let a od konce devadesátých let jich zase ubývá. 

Má to nějaký konkrétní důvod?
Ten důvod je poměrně jasný, je i vědecky zdokumentován, je to intenzifikace zemědělství nebo celková intenzita zemědělství. Existují ukazatele, které jsme my jenom převzali – kolik chemických látek se dostává do půdy, kolikrát se vyjíždí do terénu s technikou v průběhu roku atd. A ptáci na tohle velmi přesně reagují. V době po převratu na začátku devadesátých let, kdy se velice omezilo množství peněz do zemědělství, množství dotací zemědělcům, tak na to ti ptáci reagovali ohromnou rychlostí a jejich populace se začaly vzpamatovávat. Ve chvíli, kdy se intenzita začala zase zvyšovat, ptáků zemědělské krajiny začalo ubývat. To platí nejen u nás, ale pro celou východní Evropu. V západní Evropě, kde výpadek financování zemědělství nebyl, je ta křivka sestupná po celou dobu. Myslím si, že to je naprosto jasné, průkazné, ta souvislost je nezpochybnitelná. 

Znamená to, že v době ekonomické krize a celkového hospodářského útlumu se ptačí populaci zase začne dařit? Ptáci jsou takovým ekonomickým ukazatelem?
Šlo by to tak říct, ale také je třeba říct, že vina není zdaleka na straně zemědělců nebo jenom na straně zemědělců samotných, protože jejich hospodaření do značné míry ovlivňuje podoba dotací, které jdou do zemědělství. Ty můžou být buďto „zelenější“, anebo zaměřené na skutečně tvrdou produkci tak, jak to do značné míry bylo doposud. To je právě třeba jeden z našich programů, který jako Česká společnost ornitologická i na úrovni Evropy prosazujeme, totiž v novém plánovacím období Evropské unie zemědělskou politiku dostat do takové podoby, aby se ten úbytek ptáků zemědělské krajiny alespoň zastavil. Nutno tedy říct, že ptáky v tomto případě chápeme jako indikátor celkového stavu prostředí, že nejde jenom o ptáky samotné, velmi podobně se chovají další skupiny živočichů nebo volně rostoucích rostlin, které nejsme schopni tak snadno spočítat a nemáme o nich přesná čísla. 

Naslouchají vám v Evropské unii, kde je především diktát peněz, dotací, lobbystických tlaků. Zajímají tam někoho ptáci?
Určitě ano. Nejsme na to sami, nejsme na to jedna organizace z České republiky. Jsme partnerem BirdLife International, velkého sdružení podobných organizací, jako je ta naše, a na této úrovni se i jednání vedou. Samozřejmě jsme jeden z hráčů na velkém hřišti, takže zájmy jsou různé, ale je to oprávněný zájem části lidí, kteří v Evropě žijí, aby krajina vypadala rozumně, aby v ní byl prostor i pro volně žijící ptáky. To je oprávněný požadavek a politikové se s ním musí vyrovnat. 

Těžba dřeva v Národním parku Šumava - Foto: Filip Jandourek

Těžba dřeva v Národním parku ŠumavaFoto: Filip Jandourek

Mimochodem, za posledních 15 let, když se teď vrátíme z Evropy do České republiky, se snižuje nejen populace polních, ale i lesních ptáků, čistě závislých na lese. A je to prý záhada, protože zatímco na polích zhruba víme, co úbytek způsobuje, v lesích to známo není. Je to tak?
Je to přesně tak, jak říkáte, jen bych trošičku upřesnil tu záhadu. Ona to možná nebude tak velká záhada ve chvíli, kdy se jí někdo začne zabývat. My jsme v loňském roce udělali poprvé důkladnější analýzu toho, co se děje s ptáky lesní krajiny, a byli jsme překvapeni tím, že je ten sestupný trend během posledních 15 let opravdu velice průkazný a jednoznačný. Bude to vyžadovat hlubší analýzu, tak jako tomu bylo v tom případě ptáků zemědělské krajiny. 

A vás osobně napadá nějaký důvod tohoto trendu, třeba vzhledem k současnému hospodaření v lesích, boji s kůrovcem apod.
Těch důvodů může být celá řada, skutečně jsou to spekulace. Vliv může mít způsob hospodaření v lesích, způsob těžby dřeva, ale třeba změny klimatu, které skutečně zaznamenáváme. Do jaké míry se promítají do tohoto lesního indikátoru, zatím nevíme, to není zatím ničím podloženo. 

Jak ptáci reagují na změnu klimatu?
Změna klimatu v Evropě je zdokumentovaná různými čísly, ať už je to oteplení, průměrné třeba na území České republiky, anebo posun izoterm, tedy posun míst se stejnou teplotou v rámci Evropy, ty se posunuly za asi 20 let o 249 kilometrů, to zase jsou data klimatická, která jsou k dispozici. 

Sýkora koňadra shání krmení pro mladé. - Foto: Armin Kübelbeck, Wikimedia Commons

Sýkora koňadra shání krmení pro mladé.Foto: Armin Kübelbeck, Wikimedia Commons

Neboli tam, kde bylo chladněji, je teď tepleji než před 20 lety.
Ano. A s tím se posunuje i populace ptáků, ale samozřejmě i populace dalších živočišných skupin. Jedna ze studií publikovaných v časopisu Nature Climate Change na začátku letošního roku se zabývá právě tím, jak reagují populace ptáků a populace motýlů na tento teplotní posun. A velice zajímavý výsledek, naprosto nový výsledek, je ten, že se skutečně posunují se změnou klimatu, resp. s teplotní změnou, ale neposunují se zdaleka tak rychle jako ta izoterma. Čili klima postupuje rychleji, když to řeknu velmi lapidárně, než na to jsou ptáci a motýli schopni reagovat.
A co je ještě zajímavější, že motýli reagují rychleji a posunují se blíž novým izotermám. Když se vrátíme k těm číslům, jestliže se izoterma posunula o nějakých 250 kilometrů, ptáci se posunuli jenom o 37 kilometrů, ale motýli o 114 kilometrů. 

Takže hmyz je adaptabilnější než ptáci?
Dalo by se to tak trochu zobecnit, ale dochází tím hlavně k roztrhání vazeb v jednotlivých ekosystémech. Představme si, že něco podobného se děje zřejmě i v rostlinné říši nebo mezi predátorem a kořistí, mezi sýkorkou a larvami motýlků, které se líhly vždy v určitou dobu. Sýkorky měly načasované hnízdění přesně v době, kdy bylo potravy nejvíc, a teď se tyto vazby zpřetrhají a společenstva už nebudou schopna fungovat jako předtím. A je otázka, jestli se najde nějaká náhradní vazba či nikoliv. Kam efekt těchto změn povede, to vůbec nejsme schopní dopředu odhadnout. 

Autor:  Štěpánka Čechová  (šče)
Pořad: Dvacet minut Radiožurnálu  |  Stanice: ČRo Radiožurnál
Čas vysílání: pondělí–pátek 17:06; repríza: úterý–sobota 00:10  |  Délka pořadu: 20 minut  
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2014 Český rozhlas