Bláznivé rádio nebylo k zastavení
Poděbradští školáci měli dnes dopoledne možnost dozvědět se, jak nedělat a jak naopak dělat rádio. Ne, nebyli na nudné přednášce, přišli se do Divadla Na Kovárně podívat na interaktivní divadelní komedii.
Co všechno obnáší práce v rozhlase, s jakými úskalími se dennodenně potýkají moderátoři, režiséři, zprávaři, herci, zvukaři, zkrátka všechna rozhlasová čeládka, o tom dětem dokázali na plný plyn hrát autoři představení a zároveň herci většiny rolí Tomáš Vacek a Jiří Kohout.
Zpravodajství bez dodaných zpráv a bez zprávaře, herci bez jazykové průpravy, hosté, kteří nemají co sdělit, špatná hudební dramaturgie, produkce, která toho moc nezařídí, všechny ty postavičky a situace na jevišti ožily v podání dvou zapálených protagonistů a dětské publikum se bavilo královsky.
Že takhle správný rozhlas opravdu nevypadá, přišel obecenstvu coby rozhlasovým elévům říci mistr zvuku a zkušený ruchař Jiří Litoš. V tašce si přinesl velmi prapodivné rekvizity, děti se dozvěděly, jak se dělají zvuky džungle, řev divokých zvířat, jak také může znít hlas slepice a jak mluví pštros. Spolu s dětmi potom zvukově předvedl jízdu kočáru, vytí vlků a kvílení větru, kročeje v podzimním listí i v hlubokém sněhu. Zahrál na husí krk a také vyprávěl o složitých zadáních, která někdy zvukaři od rozhlasových režisérů dostávají.
Práce bylo zkrátka dost – třeba natočit 39. díl rozhlasovému seriálu Starbak. A děti v roli mimozemšťanů zvládly své party s přehledem. Věřím, že se přesvědčily, že rozhlas je stále živé médium, které je zajímavé poslouchat a které je moc fajn dělat.
