Soutěžní kategorie DRAMA

7. září 2016

Do kategorie Drama bylo přihlášeno 36 rozhlasových děl. V prvním kole vybrala odborná porota sedm finálových titulů. Porotci se shodli, že ve finálovém výběru by měla figurovat díla, která jsou kvalitní nejen po stránce literární, ale i po stránce realizační. Mezi hlavní kritéria výběru patřil námět (a jeho rozvíjení), dramaturgie, režie, herecké výkony, zvukový design a celkový dojem.

Eva Blechová: Pro patria mori s použitím básně Wilfreda Owena Dulce et dekorum est

Britskému básníkovi Wilfredu Owenovi bylo pětadvacet let, když byl zabit v boji v listopadu 1918 jen týden před koncem první světové války. Kvůli dřívějším zraněním se opakovanému návratu na frontu mohl vyhnout, ale cítil povinnost zachytit zkušenost svých spolubojovníků. Jeho básně, kruté obrazy válečného pekla, jsou dodnes mrazivě živé. Jaký rozměr může mít válka pro dnešní mladé muže, kteří by pravděpodobně před sto lety museli narukovat?

Mikrohra Pro patria mori má také svou česko-anglickou verzi, která reprezentovala Český rozhlas v projektu Evropské vysílací unie EBU nazvaném Europe 1914 a získala třetí místo v kategorii short forms na festivalu Prix Marulic 2015.



Petr Pýcha: Benzína Dehtov

Černá komedie o životě hrou a hře o život.
Robert, Karlos, Arny a Komár se nesetkávají za právě růžových okolností - nedaří se jim v práci ani ve vztazích, někomu schází peníze, někomu životní elán. A přitom ještě nedávno neměli o vzrušení nouzi a o smyslu existence by je ani nepadlo pochybovat. Všechno se skvěle dařilo - než jednou v noci přijeli na benzínku Dehtov. Noční dobrodružství se změnilo v noční můru, stín, který je pronásleduje, ať se hnou kamkoli. A to ještě netuší, že tím série náhlých zvratů, nečekaných setkání a šílených akcí teprve začíná…

S textem Benzína Dehtov obsadil Petr Pýcha druhé místo v dramatické soutěži o původní rozhlasovou hru, vypsané Českým rozhlasem v roce 2013.


Gabriela Preissová: Její pastorkyňa

Nové rozhlasové zpracování tragického příběhu o krásách tváře i duše, sebelásce a lásce.
Venkovské drama z roku 1890 patří ke stěžejním dílům české dramatické literatury. Příběh hrdé vdovy Kostelničky a její nevlastní dcery Jenúfy, ve kterém pýcha a strach ze společenského odsudku zničí hned několik lidských osudů, díky své dramatické působivosti dokáže i po více než sto dvaceti letech přesvědčivě rezonovat u tvůrců i publika.

Inscenátoři nové rozhlasové adaptace se nevydali cestou realistické drobnokresby, ale soustředili se na sílu slova, podstatu dramatických situací a vztahy postav v jejich jádru. Zásadní podíl na nové inscenaci má hudební řešení Marka Ivanoviče, které scénickou víceplánovost přetavuje v odpovídající zvukový tvar.


Pavel Molek: Má protentokrát obsazená vlast

Slovní předehra k symfonickým básním.
Národní divadlo, 5. června 1939. Uvedením Smetanovy Mé vlasti, přenášené živě Československým rozhlasem a přejímané radiostanicemi v Paříži a v Oslo, vrcholí Pražský hudební máj – mimořádný festival, který vznikl z iniciativy dirigenta Václava Talicha a jehož cílem bylo „narovnat naši páteř a naplnit nás pocitem důstojné svébytnosti“ v temných měsících, které nastaly po nástupu Protektorátu.

Svůj fiktivní příběh, kterým procházejí i osobnosti skutečné, zasadil Pavel Molek do času zkoušky těsně předcházející zmíněnému koncertu. Co se stane, když se tři muzikanti rozhodnou bojovat za onu důstojnou svébytnost jinak, než hudbou?


Marek Epstein: Pescho

Rok 2055. Ne příliš vzdálená budoucnost. Planeta ale přišla o klíčový zdroj života – vodu. Nahradila ji želatina vyráběná z dužiny brukve, vyšlechtěné pro tyto účely nadnárodní společností Pescho. Ta ale nevlastní jen hektary brukvových polí - prorůstá celým společenským systémem a ovládá jej, protože díky své náhražce vody má rukou samu lidskou existenci.

Tak vypadá svět přespříští generace podle Marka Epsteina. Jak v něm obstojí hrdina jeho příběhu Dan Gál? Zatím dokázal systémem šikovně a nenápadně proplouvat, ale nečekaně se mu bude muset postavit tváří v tvář…

Za Pescho získal Marek Epstein čestné uznání v soutěži o původní rozhlasovou hru v roce 2013. Inscenace zvítězila na festivalu rozhlasové tvorby Grand Prix Nova v Bukurešti v roce 2015 v kategorii Drama.



Zuza Ferenczová: Problém (Vyskočit z kůže)

Je 84 dní krátká, nebo dlouhá doba? Záleží na tom, co člověk právě prožívá. Skoro šestnáctiletá hrdinka si během této doby položí celou řadu zásadních otázek týkajících se života a smrti. Řeší totiž problém. Problém velký jako největší panelák uprostřed největšího sídliště na světě, velký jako největší velké cosi, co si člověk umí představit. Ve skutečnosti však možná menší než pitomý sopl...

Je těhotná a nemůže si dovolit mít dítě, ale zároveň nemůže jít na interrupci, aniž by věděla COBUDEPOTOM.

Sledovat její úvahy a závěry je místy komické, místy mrazivé, rozhodně však užitečné. Každopádně KDYŽMÁTEPROBLÉM, neměli byste mu dávat jméno.

Hra o předčasném zrání.


Eva Blechová: Audies. Až po uši.

Selfies byla ještě včera in a dneska už jsou out! Po veřejném skandálu je pořizování snímků vlastní tváře z morálních i bezpečnostních důvodů zakázáno. Pod heslem „face je passé, najdi se v hlase“ se ale nečekaně rodí nový fenomén – audies. I audýčko zvládne pořídit kdokoli a kdekoli, posílat jej, sdílet a komentovat. A vypadá to, že hlas dokáže nabídnout i nový, hlubší rozměr… Ovšem nemůže mít i posedlost lovců zvuků své katastrofální důsledky? Inscenace Audies. Až po uši. vznikla na podzim roku 2015 v rámci projektu Bleskový kabinet.

autor: zuf
Spustit audio