Fantasy, živě vysílaná rozhlasová hra i debata nad šovinismem. Kategorie Drama letos přinesla rozmanitost žánrů i témat

28. březen 2017

Třetí festivalový den Prix Bohemia Radio znamenal poslední celodenní poslech v divadelním sále v Uměleckém centru Univerzity Palackého. Poslouchalo se 5 finálních rozhlasových dramat odvysílaných za uplynulý rok v Českém rozhlase, které z 18 soutěžních příspěvků vybrala mezinárodní porota. Ta hned po prvním díle uvedla, že její výběr ovlivnila i snaha obsáhnout mezi finalisty co největší rozmanitost žánrů.

Prvním dílem středečního dopoledne byla fantasy rozhlasová hra Čaroděj Zeměmoří v režii Petra Vodičky, která jako jediná reprezentovala tvorbu pro děti a dospívající. Hra vycházející z předlohy 60. let 20. století sklidila zájem i od přítomných dospělých posluchačů. Porotkyně Natália Deáková pak vyzdvihla kvalitu rozhlasové tvorby pro děti: „Poslední dobou je znát, že rozhlasová tvorba pro děti jde nahoru, už to není jen jakési páté kolo u vozu. Tato tvorba nepodceňuje dětského diváka a počítá s jeho fantazií,“ hodnotila kladně přístup ke zpracování.

Porota byla spokojená s úrovní práce s hudbou, která vzbuzuje imaginaci, a se současným přístupem ke zpracování. Spolu s publikem ale přemýšlela nad zobrazením fantasy světa. S tím si mohli tvůrci více zvukově vyhrát, vytkla ve svém hodnocení Ľubica Olšovská. Následně se rozpoutala diskuse zahrnující délku a náročnost rozhlasových her pro děti. Porotu také zajímalo, jaké reakce od dětí tvůrci mají, což následoval požadavek na vytvoření dětské poroty, pokud se na dalším ročníku Prix Bohemia Radio objeví další dětská rozhlasová hra.

Poslech kategorie Drama

Zcela odlišný žánr znamenalo 451 stupňů Fahrenheita tvůrčího týmu kolem režiséra Lukáše Hlavici. U tohoto díla porota ocenila oproštění od popisu, ale také zvukový plán. Tomu porotkyně vytkly pouze to, že se v průběhu hry nijak více nerozvíjel a mohl posluchače přehlušit. „Myslím, že to bylo skvělé, ale mohlo to být ještě skvělejší,“ shrnula Alison Hindellová. Ta se spolu s rumunskou porotkyní Ilincou Stihiovou shodla, že by od herectví v tomto kuse očekávaly více, duše postav na ně působily mechanicky a vyprázdněně. Naopak česká a slovenská část poroty hodnotila práci s herci jako velmi pečlivou.

Zástupcem experimentální formy se mezi finalisty stalo rozhlasové pásmo Poločas vertikály Tomáše Soldána. Podle Natálie Deákové se jednalo o fascinující genius loci spojené s cestování časem. Výjimečnost tohoto příspěvku spočívala i v tom, že se jednalo o jedinou živě provedenou rozhlasovou hru, jež se natáčela ve věži olomoucké katedrály svatého Václava - to bylo jedním z nejzásadnějších bodů pro následnou diskusi, v níž se řešilo, jak autentičnost daného okamžiku ovlivnily předcházející zkoušky.

Poslech kategorie Drama

Přestože porota vyzvedla dílo jako mimořádný projekt site specific, Ľubica Olšovská vznesla otázku, zda se stále jednalo o příspěvek, který patří do kategorie dramatu. Podle ní totiž Poločas vertikály dramatem není, v čemž se s ní shodla britská porotkyně. Se svým názorem na toto dílo oponovala kolegyním v porotě Lenka Havlíková s tím, že ač postdramatické, o drama se jedná.

Kontrastem tak bylo následující tradičně uchopené zpracování rozhlasového seriálu Otčina Aleše Vrzáka. Soutěžním příspěvkem byl první díl této série, v němž porota opět vyzdvihla práci se zvukem, tentokrát však především při změně exteriérového a interiérového prostředí. Z hlediska zvuku byla pochválena rovněž přirozenost, věrohodnost a způsobu střihů. Porotu bavila také atmosféra a zvolený hudební podkres.

Poslechový den zakončila po vážném tématu Otčiny groteskně stylizovaná hra PepiK Knedlik, která kromě smíchu v publiku vzbudila i diskusi nad tématem, které přinesla. Alison Hindellová vytkla tvůrcům to, jakým způsobem ve hře Eberharda Petschinky vystupují ženy, čímž zahájila debatu nad šovinistickým vyzněním hry.

Poslech kategorie Drama

Přítomní z tvůrců, režisér Petr Mančal a dramaturgyně Kateřina Rathouská hájili parodický záměr díla: „Jedna z věcí, která s uměním souvisí, je provokace. A to s sebou přináší i to, že je následně někdo třeba i znechucen,“ řekl Mančal. Hindellová na tuto obhajobu reagovala s tím, že s provokací problém nemá, ale co jí na tomto díle vadí, je skutečnost, že hra zůstává na povrchu a neproniká do hloubky této problematiky. „Zajímalo by mě ale, jak by Petschinkova hra vypadala, kdyby v ní vystupovaly pouze ženské postavy,“ uzavřela.

Vítěz kategorie Drama bude stejně jako vítězové ostatních kategorií vyhlášen na galavečeru v Arcibiskupském paláci dnes večer. Také v kategorii Dramatu však došlo na konci dne k vyhlášení vítěze Ceny studentů. Studentská porota se shodla s finálním výběrem hlavní poroty a vítěze zvolila mezi jimi vybranými pěti finalisty. Stala se jím Otčina Aleše Vrzáka. „Jsem za vítězství rozhodně rád, konkurence byla silná, takže je to pro mě příjemný pocit,“ uvedl Aleš Vrzák v rozhovoru po předání studentské ceny.

autoři: Sára Matůšová , Michal Tomeš
Spustit audio

Více o tématu

Naši partneři