FOTOREPORTÁŽ: Olomoucké pátrání po památkách se zvukovou pamětí s Benoît Bories

23. březen 2017

Deštivé ráno třetího festivalového dne jsme začali netradičně, prohlídkou historického centra Olomouce, jeho zákoutím a uličkami. Benoît Bories, francouzský dokumentarista a tvůrce zvukových instalací, zde totiž plánuje vytvořit další ze svých projektů a v průběhu procházky hledal to ideální místo.

Po městě nás prováděl Michal Bureš, předseda Sdružení pro rozhlasovou tvorbu a dramaturg celého projektu. Díky němu jsme se podívali na spoustu zajímavých míst a vyslechli si příběhy, které se k nim vážou. Právě ty jsou totiž pro Bories velkou inspirací při tvorbě samotných instalací. V těch se dle svých slov nesnaží pouze zachytit místo, ale také jeho atmosféru.

Procházka Olomoucí s Benoît Bories

To, co však Bories zajímá nejvíce je spojení přítomnosti a minulosti, tedy to, jak určitá událost, která se v minulosti stala, byla natolik významná, že nás ovlivňuje i dnes. Už to samo o sobě je velmi zajímavé a stojí za to o této události, nebo věci vědět a dále o ní mluvit. Tyto spojitosti mezi minulostí a přítomností ve všech svých rovinách potom výrazně přispívají k tomu, jak bude vypadat nejen celý příběh města, ale i společnosti a lidí, kteří v něm žijí.

Procházka Olomoucí s Benoît Bories

Jako první jsme navštívili Katedrálu svatého Václava, která nás hned v úvodu zachránila před deštěm. Když jsme vstoupili dovnitř, zrovna se celým prostorem rozléhala hudba z varhan, která podkreslovala monumentální atmosféru gotické katedrály. Kromě architektury a varhan však Bories zaujalo i to, že místo navštívil během své návštěvy Olomouce i papež Jan Pavel II. Na Václavském náměstí ho také překvapily dosud dobře zachované románské prvky Přemyslovského paláce z 12. století, ve kterém byl zavražděn Václav III., poslední král z rodu Přemyslovců.

Dóm sv. Václava

Výhled na kostel Panny Marie Sněžné jsme si užívali i z kavárny, ve které jsme probírali další body naší trasy, ale také tradiční české pokrmy a pivo. Na tom se všichni shodli, že je pivo v Česku mnohem lepší, než ve Francii. Kulinářské téma však vzbudilo zájem natolik velký, že jsme později navštívili i místní vinárnu a prodejnu Olomouckých tvarůžků.

Dalším lákadlem na našem programu byl kostel svatého Mořice, který se pyšní tím, že má sedmé největší varhany ve Střední Evropě. V kostele se také již od roku 1969 každoročně pořádá varhanní festival. Hned na jeho první ročník se sjeli hudebníci z celé Evropy a zaplnili tak, i přes nevoli představitelů režimu, celý chrám. Jak uvedl Michal Bureš, údajně prý vše tehdy argumentovali tím, že jen společně poslouchají hudbu a nelze tedy mluvit o žádném protirežimním manifestu.

Procházka Olomoucí s Benoît Bories

Právě kostel svatého Mořice zaujal Bories natolik, že si přímo na místě začal zapisovat poznámky. „Snažím si zapsat krátké příběhy, o kterých jsme se s Michalem bavili, abych potom mohl propojit místo, atmosféru, hudbu, ale i sociopolitické cítění a minulost tohoto města,“ odpověděl mi na dotaz, jestli ho už tzv. „políbila múza”.

Procházka Olomoucí s Benoît Bories

Návštěva Olomouce, potažmo tedy i Prix Bohemia Radio je pro Bories bezpochyby inspirativní. Dokonce natolik, že uvažuje o založení festivalu dokumentární rozhlasové tvorby v Toulouse. „S takovou dynamikou a elánem, kterého jsem mohl být jakožto porotce soutěžní kategorie Dokument svědkem, jsem se ve Francii u mladých lidí nesetkal,“ uvedl. Také propojení činnosti rádia, festivalu a univerzity považuje za unikátní. Líbí se mu i využití historických budov jakožto univerzitního zázemí. Hlavně budova bývalého Jezuitského konviktu, ve které Bories v úterý přednášel, ho velmi oslovila. Zavzpomínal tak i na svá studentská léta, která strávil, dle svých slov, v ošklivém kampusu fakulty přírodních věd. (Benoît Bories má totiž titul PhD. z kvantové fyziky).

autor: Kristina Jochmannová
Spustit audio

Naši partneři