Konferenci Sdružení pro rozhlasovou tvorbu k otázce umění jako základní složky vysílání veřejnoprávního média otevřel svým příspěvkem Jan Halas. Zamýšlel se v něm především nad snadnou dosažitelností rozhlasového díla, která s sebou přináší mnoho negativních jevů. Takovéto dílo, podle něj, ztrácí svoji výjimečnost a je veřejností chápáno jako samozřejmost.
Dalším diskutujícím byl profesor Vedral s přednáškou na téma " Kulturní funkce média veřejné služby v době tekuté postmoderny". V jeho příspěvku zazněla kritika Českého rozhlasu jako média, které si vytváří neexistující realitu a není schopné dostatečně včas reflektovat změny ve společnosti, když se snaží najít trvalý společenský konsenzus v oblasti kultury. Ten totiž v době tekuté postmodernity dávno neexistuje.
Po vyčerpávajícím příspěvku profesora Vedrala přišli na řadu Eva Ješutová se svým historickým ohlédnutím na úlohu kulturní funkce rozhlasu v minulosti a Vladimír Karfík s problematikou vytlačování mluveného slova z komunikačních prostředků současné společnosti.
Po přestávce a drobném občerstvení pokračovala konference příspěvky Lukáše Hurníka a Bronislavy Janečkové, ve kterých zazněly jejich plány na získání většího množství posluchačů především z řad mladých lidí.
Na závěr konference se rozpoutala podnětná diskuze ohledně budování pozitivního návyku, poslouchání rádia již u předškolních dětí, které z domova nemají s poslechem rozhlasu žádné zkušenosti.
[
