PsiAtlas psů
Psi se stali jedním z fenoménů dnešní doby. To je nesporný fakt, na který se jen těžko hledá vysvětlení. Prognózy totiž byly přinejmenším v našich zemích právě opačné. Očekávalo se, že rozvoj podnikání a s ním spojená časová zaneprázdněnost zúčastněných na straně jedné a prohlubující se sociální rozdíly v důsledku nezaměstnanosti na straně druhé povedou když ne k zániku kynologie, tak alespoň k jejímu výraznému omezení. I když výše uvedené potencionální "brzdy" rozvoje chovu psů a mnohé další reálně existují, počty psů jsou u nás tak vysoké jako nikdy dříve.
Jako už mnohokrát předtím, i tentokrát rozhodla paní Móda zdánlivě bez ohledu na životní realitu a praktické potřeby. Nebo je to možná úplně jinak: dnešní uspěchaný, přepracovaný a nejistý člověk potřebuje více než kdy jindy oázu klidu a pohody, ke které se může kdykoliv vrátit, která mu pomůže odreagovat se od každodenních nerváků a stresů. Rozvoj chovu psů je v tom případě vysoce racionální a přirozený. Ať tak, nebo tak, psa má dnes téměř každý. A kdo ho nemá, ten je k tomu většinou tlačen velmi vážnými důvody, ať už časovými, prostorovými nebo finančními. Samozřejmě i nadále existují lidé, jimž jsou psi lhostejní, či dokonce protivní. Je jich však stále méně.
Mluvíme-li o rozvoji chovu psů, máme tím na mysli především vzrůstající počty čistokrevných zvířat. Vždyť ročně se jen v České republice rodí kolem 30 000 čistokrevných psů! Do určité míry v tom má určitě opět prsty zmíněná móda i snobská snaha blýsknout se psím aristokratem. Zároveň si však stále více lidí přeje mít psa "na míru", právě takového, který by odpovídal jejich osobnímu vkusu a především podmínkám, ve kterých žijí. A to je možné jen u psa čistokrevného, po dlouhé generace šlechtěného za určitým cílem, ať už exteriérovým, nebo užitkovým. Je jistě dobré, že máme možnost volby, a to volby neobyčejně široké. Stovky existujících psích plemen dávají každému milovníku psů možnost vybrat si toho zaručeně pravého. Jak však této možnosti využít a nesáhnout vedle? Jak se v té záplavě čtyřnohých přátel člověka vyznat? Hodil by se pro mě pes, kterého jsem včera letmo zahlédl z autobusu a tak se mi líbil? Co to vůbec bylo za rasu? Sousedi nám nabízejí štěňátko od jejich fenky: máme si ho vzít, nebo bychom později splakali nad výdělkem? Takové a podobné otázky nejsou nikterak malicherné ani zbytečné. Vždyť pes je společenské zvíře, které bude v nejtěsnějším kontaktu s námi žít dobrých deset, možná i patnáct let!
Je však také možné, že o koupi psa zatím neuvažujete. Váš styl života vám neumožňuje zodpovědné držení tohoto náročného společníka. Přesto však máte psy rádi a cítíte se trochu trapně, když se nemůžete zapojit do debaty o tom, zda jsou lepší boxeři nebo buldoci, ani odpovědět na otázku, jak se vám líbí šarpej. Málo platné, psi se stávají stále častějším konverzačním tématem a znalost alespoň nejběžnějších plemen začíná patřit k "základnímu vzdělání". Tak jako by měl každý kulturní člověk vědět, jak vypadá daněk, bledule nebo otakárek, neměl by si rovněž plést dogu s jezevčíkem a čivavu s vlkodavem.
I k tomu by vám měl dopomoci atlas, který jste právě otevřeli. V dnešní záplavě více nebo méně odborné, často velmi výpravné kynologické literatury si neklade jiný cíl než být stručnou, přehlednou a především názornou pomůckou při základní orientaci mezi existujícími plemeny psů. V kostce a na malé ploše vás chce seznámit se všemi psy, s nimiž se můžete setkat na našich ulicích, v parcích, ve filmech a v televizi a zvláště pak na psích výstavách. K tomu, aby se jí to podařilo, bude ale potřebovat i vaši pomoc.
Na Racku 1. 8. 1996
Martin a Lea Smrčkovi
Poté co jsme uveřejnili, že psí encyklopedie na stránkách Českého rozhlasu byla ukončena, začaly chodit e-maily s informacemi či upozorněními, že to a to plemeno bylo opomenuto. Proto vznikla nová rubrika, kde by se taková plemena měla postupně objevovat (většinou ve velmi jednoduché formě).
Komondor patří mezi pastevecké psy a předpokládá se, že doprovázel Maďary, když se v 9. století usadili v Uhrách. Jeho rozšíření už dávno přešlo hranice Maďarska a v současné době je vyhledáván i v USA. Má nadměrnou potřebu pohybu a potřebuje zkušenou ruku při výcviku.
Tento krásný pes je považován za nejlepšího italského pasteveckého psa. Je potomkem dávných ovčáckých psů ze střední Asie. Dříve se rozlišoval na dvě rasy: maremmanská s kratší srstí a abruzzská. Není vhodný do bytu a nesnáší horko.
I když se jedná o skutečné plemeno, americký buldok není uznán FCI, a nemůže se proto účastnit mezinárodních výstav ve většině zemí FCI. Účast je možná na výstavách v ČR a SK, nebo na speciálních výstavách jen pro toto plemeno. Podobá se původnímu anglickému buldokovi, používanému v 18. století k zápasení s býky, ale velikost i barva neohroženého a živého plemene značně kolísá. Robustní, velmi svalnatý pes se zamlouvá lidem, kteří touží po rovnocenném společníkovi. Aby získal dobré způsoby, potřebuje zkušené vedení a musí být dokonale zapojen do společnosti už v ranném věku.
Původ: Plemeno vzniklo v Austrálii během osmdesátých let minulého století křížením retrívra a pudla. Využití je mimo jiné i pro postižené a nevidomé lidi, lidi s alergiemi nebo astmatem.
Původ: Americký vodní španěl byl vyšlechtěn jako lovecký pes křížením irského vodního španěla s kudrnatým retrívrem v období od poloviny do konce 19. století. Nejvíce se historie přiklání k domněnce, že plemeno vznikalo v údolí řek Wolf a Fox ve Wisconsinu.
Charakteristickým rysem tohoto plemene, které původně pochází z Tibetu, je jeho temperament. Právě proto mu Angličané začali říkat teriér, i když nemá s teriéry vůbec nic společného.
Vzhledem k tomu, že během roku a půl se objevily připomínky k obsahu a správnosti některých údajů v encyklopedii, připravili jsme pro Vás sekci 'Připomínky'. Zde budeme uveřejňovat připomínky a opravy, které jste nám zaslali na emailovou adresu psi@rozhlas.cz.
Vážená redakce, čirou náhodou jsem narazil na Váš atlas psů, který je velice pěkně udělaný. Viděl jsem však, že k některým plemenům jsou připomínky ohledně nepřesností. Takže bych se připojil.
Vážení,
děkuji Vám za prezentaci plemene clumber španěl. Bohužel mám velmi zásadní výhrady k textu. Vím, že většina vašich informací pochází zase z jiného atlasu, ale jak jistě víte, ne všechny atlasy jsou kvalitní a podávají správné informace o plemeni. Také fena na fotografii není zrovna typickým představitelem plemene. Jsem chovatelkou clumbrů již od počátku jeho chovu u nás, tedy zhruba 12 let, a chovám i další dvě plemena španělů, takže mohu porovnávat. Např. zdravotní problémy clumbrů nejsou nějak výjimečné oproti ostatním plemenům. V současné době je u nás zapsáno skoro 200 jedinců! Toto plemeno se postupně stalo v celém světě velmi oblíbené.
Dobrý den! Dnes jsem poprvé navštívila Vaše stránky. Jsou přehledné, pěkně udělané. Mám drobnou připomínku. U plemene Portugalský vodní pes je poznámka, že se u nás nevyskytuje. S radostí oznamuji, že je tato informace zastaralá a že již druhým rokem obývají naší republiku první dva zástupci tohoto plemene a již se chystá import dalšího fešáka.
Zdravíme vás,
jsme potěšeni prací, kterou jste na Psím webu odvedli.
Bohužel jsme našli v Atlasu psů chyby.
Jako chovatelé plemene americký stafordšírský teriér (AST http://www.volny.cz/amazonka/ ) vcelku toto plemeno dobře známe, rádi bychom vás na tuto skutečnost upozornili.
Upozorňuji, že v atlasu psů máte notnou chybu u AST i SBT. Stafordšírský bulteriér je původní anglické plemeno, o jehož bezprostředních předchůdcích jsou zmínky již od roku 1760. Pochopitelně tehdy vypadal ještě poněkud jinak. Standart byl uznán britským Kenel klubem v roce 1935.
