Původ: I když se jeho chovatelé snaží navazovat na tradici starých chodských ovčáckých psů, jak je známe z obrazů Mikoláše Alše a knih Aloise Jiráska, chodský pes začal fakticky vznikat až od roku 1985 v důsledku snah J. Findejse. Zpočátku byli použiti různí vesničtí psi odpovídajícího typu, jejichž majitelé se přihlásili na základě výzvy a fotografie, zveřejněné v kynologickém časopise. Dodnes bylo odchováno přibližně kolem 500 jedinců.

 

Chodský pes

Autor:   Martin Smrček

 

Popis: Středně velký dlouhosrstý ovčák. Hlava s plochou lebkou, s čenichem o něco kratším než mozkovna a vyznačeným stopem. Oči středně velké, mandlové, tmavohnědé. Uši krátké, vysoko nasazené, vzpřímené, kryté delší hustou srstí. Krk ladně nesený, pružný. Tělo obdélníkového rámce, s oválným, k loktům sahajícím hrudníkem, rovným pevným hřbetem, krátkými bedry a vtaženým břichem. Končetiny rovné, silné, dobře osvalené. Ocas dosahuje k hleznům, bohatě osrstěný, při vzrušení se zvedá nad úroveň hřbetu. Srst dlouhá s výjimkou obličejové partie, hran ušních boltců a předních stran končetin. Zbarvení: černo-tříslové (black and tan).

Charakteristika: Temperamentní, aktivní, ne však zbrklý. Snadno cvičitelný a dobře ovladatelný pes. Vyniká otužilostí a nenáročností.

Zvláštní nároky: Měl by být celoročně ubytován venku. Potřebuje vhodné zaměstnání.

Užití: Pracovní pes, schopný služebního výcviku. Velmi dobrý hlídač. Může pracovat jako pes ovčácký, lavinový, záchranný. Vhodný i pro začátečníky.

Výskyt: V České republice je pravidelně odchováván a zvolna se šíří.

Možná záměna: S německým ovčákem, má však delší srst (i na uších), rovný hřbet, charakteristické černotříslové zbarvení a je menší.